Audioverze
Podle právního experta kandidátky SPD Zdeňka Koudelky dochází v justici k oslabování role lidu v soudnictví. Na exkluzivní debatě právních expertů politických stran a představitelů justice, kterou uspořádalo vydavatelství Czech News Center, kritizoval také praxi odvolacích soudů, které si vynucují odsuzující rozsudky. Akce se konala pod záštitou předsedů obou nejvyšších soudů a prezidenta Soudcovské unie.
Co se dozvíte:
- Proč je podle Koudelky oslabení role přísedících krokem proti Ústavě.
- Jak si odvolací soudy vynucují odsouzení a proč je to špatně.
- Proč by se neměla měnit čtyřstupňová soustava soudů.
- Které soudy by se naopak měly okamžitě sloučit a proč.
- V čem škodí nesoulad mezi soudními a policejními okresy.
- Jak demografie ovlivňuje debatu o zřizování nových poboček soudů.
- Jak Koudelka vnímá hmotnou odpovědnost soudců.
Zdeněk Koudelka hned v úvodu svého vystoupení na speciální debatě vydavatelství Czech News Center k právu a justici vyjádřil názor, že česká justice trpí demokratickým deficitem. Podle Koudelky je totiž v justici nejslaběji zastoupen princip, který je základem Ústavy – že zdrojem veškeré státní moci je lid.
„Zákonodárná moc má volené poslance a senátory, výkonná moc má voleného prezidenta a vládu, která je závislá na volené sněmovně. V justici ten demokratický prvek zastávali přísedící,“ vysvětluje Koudelka a dodává, že omezení jejich role považuje za chybu.
„To, že justice oslabila tu vazbu na lid jako zdroj veškeré státní moci, vnímám jako krok proti základům naší ústavnosti. Neberu to, co říká Ústava, jen jako krásná slovíčka do učebnic,“ uvedl s tím, že navrhuje opětovné posílení laického prvku, inspirované například historickým fungováním porot.
Nevrtat do toho, co funguje. A co nefunguje, opravit
Co se týká struktury soudnictví, Koudelka je konzervativní. „Když něco funguje, tak do toho nevrtat. Myslím si, že čtyřstupňová soustava u nás je funkční a není důvod ji měnit,“ říká a varuje před slovenskou cestou, která by podle něj vedla jen k enormnímu tlaku na rozpočet a růstu počtu soudců nejvyšších soudů.
Velký problém tkví podle Koudelky v nesouladu mezi soudními a policejními okresy. „Nechápu, že za 20 let se nedokázala území soudních okresů sjednotit s okresy policejními. Týká se to asi 10 % okresů,“ kritizuje Koudelka a uvádí konkrétní příklad z okolí Brna. „Vyšetřování provádí policie Brno-venkov, ale dozoruje to státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou, kde probíhá i soud. Není k tomu žádný důvod,“ domnívá se Koudelka.
Podle něj by jakákoli změna v mapě okresů musela být komplexní a pro celý stát, nikoli jen pro resort justice. „Ten obrovský resortismus, že něco dělá jedno ministerstvo a kašle na to, co v navazující věci dělá jiné ministerstvo, to je něco, co je pro správu státu velmi špatně,“ doplňuje.
Demografie jako brzda rozšiřování soudů
Koudelka se také postavil proti zřizování dalších poboček soudů, a to z důvodu demografického vývoje. „Největší problém našeho státu je demografie, demografický úbytek. S výjimkou Prahy, středních Čech a okolí Brna v zásadě celé území našeho státu vymírá,“ argumentuje. Zřizovat nové pobočky a nové soudy pro stále méně početnější množinu obyvatel je podle Koudelky nesmysl.
Naopak by podle něj mělo dojít ke slučování soudů ve velkých městech, kde často sídlí ve stejné budově. „V Justičním areálu v Praze na Míčánkách má sídlo několik obvodních soudů. V Brně sídlí Městský soud v Brně a Okresní soud Brno-venkov v jednom baráku. Nic by se tedy nezměnilo, ušetřilo by se za správu a zamezilo by se tomu, proti čemu jsem vždycky bojoval – aby si státní zastupitelství vybíralo soudce,“ uvedl ve svém vystoupení Koudelka.
„Ping-pong“ mezi soudy musí skončit
Kritický byl Koudelka k nové praxi odvolacích soudů, které opakovaně ruší zprošťující rozsudky a následně vracejí věc nižšímu soudu s faktickým pokynem k odsouzení. Tento problém ilustroval na několika mediálně známých případech, mezi které patří i kauza Čapí hnízdo.
„Jestliže odvolací soud nemá ze zákona moc uznat nikoho vinným, tak si to uznání viny nemůže vynucovat na nalézacím soudu. Musí být materiální dvojinstančnost, ne pouze formální,“ zdůrazňuje. Zmínil i případ Lukáše Nečesaného, kde si podle něj soudce Vrchního soudu v Praze vynucoval odsouzení. „Po zásahu Ústavního soudu ho musel zprostit, ale napsal do odůvodnění, že to stejně udělal,“ kroutí hlavou Koudelka.
Tento jev považuje za systémově špatný. „Teoreticky můžou tři lidé na první instanci říci, že to neudělal, tři lidé na odvolacím soudu, že to není trestný čin. A na Nejvyšším soudu si dva lidé proti jednomu vynucují odsouzení. V podstatě mám sedm soudců vůči dvěma a ti dva si vynucují odsouzení,” popsal Koudelka s tím, že bude navrhovat změnu trestního řádu, která by to výslovně zapovídala.
Odpovědnost soudců a vymahatelná spravedlnost
Na dotaz moderátora debaty Petra Dimuna ohledně dřívějšího programového bodu SPD požadujícího přímou hmotnou odpovědnost soudců Koudelka odpověděl, že by chtěl posílit odpovědnost justice jako celku. Konkrétně pak navrhuje, aby člověk, v jehož případě soud konstatuje porušení zákona, mohl sám podat návrh na kárné řízení.
K pojmu „ústavní právo na vymahatelnou spravedlnost“ se Koudelka, který sám není členem SPD, vyjádřil opatrněji. „Vnímám to tak, že je to o vymahatelnosti práva jako takového. Aby když má někdo nějaké právo, tak aby se dostal nejen brzo k soudnímu rozhodnutí, ale aby to rozhodnutí také bylo v praxi vymoženo,” vysvětlil. V tomto kontextu ocenil roli exekutorů, kteří podle něj výrazně zlepšili situaci s vymahatelností práva oproti 90. letům.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
