ROZHOVOR PETRA DIMUNA | Poslance čeká rozhodování o vydání premiéra Andreje Babiše k trestnímu stíhání v případu Čapí hnízdo. Babiš byl přitom dvakrát zproštěn nalézacím soudem, kterému nyní odvolací Vrchní soud v Praze případ vrátil s „pokynem“ Babiše odsoudit.
Vrchní soud se opřel o nález Ústavního soudu, jehož zpravodajem byl profesor Jaroslav Fenyk. V rozhovoru pro INFO.CZ nyní varuje před zneužíváním nálezu k systémové změně. „Ano, Ústavní soud připouští, že někdy může odvolací soud jít dál a dát i závaznější instrukci – ale jen ve výjimečném případě a za přísných pravidel, aby se z odvolací instance nestal ‚první stupeň na dálkové ovládání‘,“ říká soudce Jaroslav Fenyk.
Je vůbec možné, aby po nálezech Ústavního soudu senát nalézacího soudu nerespektoval závazný pokyn k odsouzení obžalovaných?
Soud prvního stupně, nazývaný často v praxi nalézacím soudem, je vázán právním názorem odvolacího soudu – to říká trestní řád úplně jasně v § 264 odst. 1. Jenže to neznamená, že mu odvolací soud může běžně diktovat výsledek „odsoudit“ jako objednávku v restauraci. Nalézací soud má stále vlastní odpovědnost za hodnocení důkazů a za to, co z nich plyne, a odvolací soud mu nemá „přikazovat vinu“, pokud k tomu nejsou splněny zákonné a ústavní podmínky.
Vrchní soud v Praze se v případu Čapí hnízdo odvolal primárně na váš nález. Potěšilo vás to?
Tady nejde o to, zda mne to těší nebo ne, ale o správné použití judikatury. Nález sp. zn. IV. ÚS 2980/22 není něco, čím odvolací soud jen „ozdobí“ odůvodnění svého rozhodnutí, aby to vypadalo přesvědčivěji. Je to poměrně přísný návod, kdy je tvrdší zásah odvolacího soudu do rozhodnutí prvního stupně ještě ústavně v pořádku. A také kdy už ne.
Postup, kdy odvolací soud ruší zproštění a vrací věc se závazným pokynem k odsouzení, již není v praxi Vrchního soudu v Praze ojedinělý. Je to v souladu s filosofií vašeho nálezu?
Filosofie uvedeného nálezu Ústavního soudu je v zásadě jednoduchá. Odvolací soud má opravovat chyby a vady řízení, ne přepisovat rozsudek nalézacího soudu jen proto, že by to sám rozhodl jinak. Ano, Ústavní soud připouští, že někdy může odvolací soud jít dál a dát i závaznější instrukci – ale jen ve výjimečném případě a za přísných pravidel, aby se z odvolací instance nestal „první stupeň na dálkové ovládání“. Zásadní podmínka je následující: aby odvolací soud mohl vůbec uvažovat o pokynu k vině, nestačí formálně zopakovat důkazy, jak se to občas v praxi děje. Odvolací soud se musí sám dobrat jiného, tedy nového skutkového stavu. Jednoduše řečeno, musí mít na stole nový příběh podložený důkazy, ne jen stejné podklady a jiný názor na ně, než má soud prvního stupně. Toto je výslovně v čl. 82- 84 citovaného nálezu uvedeno a přes to, jak se říká, nejede vlak.
Není tímto postupem ohrožována zásada dvojinstančnosti řízení?
Ohrožována být může, pokud se výjimka, kterou Ústavní soud akceptuje, začne používat jako zkratka. Dvojinstančnost má smysl jen tehdy, když první stupeň opravdu rozhoduje na základě dokazování a druhý stupeň ho kontroluje – ne když druhý stupeň fakticky rozhodne a první to jen „přepíše do rozsudku“. V takové situaci už je to problém nejen procesní, ale i z pohledu nezávislosti soudu a presumpce neviny.
Neměla by se tak zásadní změna procesního postupu upravit změnou trestního řádu a otevřít v takových případech dovolání k Nejvyššímu soudu?
To je docela rozumná systémová otázka. Pokud má stát ambici, aby odvolací soud mohl v některých případech zasáhnout tvrději, resp. aby bylo zabráněno nekonečnému ping-pongu mezi instancemi, mělo by to být napsáno přímo v zákoně, jasně a s pojistkami, s garancemi práva na spravedlivý proces. Jinak se bude pořád improvizovat judikaturou, což vede hlavně k tomu, že se roky vede spor o proces místo toho, aby se věc rozhodla srozumitelně a definitivně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete mít přehled o dění nejen v justici. Děkujeme.
