KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Fakt si nemyslím, že by Andreje Babiše či Tomia Okamuru měli zavřít. Ale tím, jakým způsobem bojují za vlastní imunitu, poškozují demokratický právní stát a v důsledku ubližují i sami sobě. Tvrdit, že u nás nefungují nezávislé a nestranné soudy, je zcela za hranou. A svým chováním proti sobě poštvou úplně všechny kromě nejvěrnějších příznivců.
Už byl klid, než to Babiš a Okamura „rozčísli“
Babiš s Okamurou v úterý hájili před příslušným výborem svou imunitu. Ta vždy budila vášně. Mnozí v ní viděli relikt bolševického papalášství. Tomu se asi nelze divit. Nicméně i v demokracii má své místo, ať už jako ochrana proti evidentní zvůli policistů a prokurátorů, či jako (dočasná) záruka hladkého výkonu důležitých funkcí. Vývoj už mířil k pochopení tohoto institutu a jeho přijetí. Než se do věci vložili současný premiér a předseda Sněmovny.
Za dobu existence České republiky se ustálil názor, že poslanci mají kolegy vydávat k trestnímu stíhání v zásadě vždy. Pokud tedy není evidentně zmanipulované. Nemají rozhodovat o vině a nevině a už vůbec ne bránit průchodu spravedlnosti. Pouze hlídat evidentní podrazy. Víme, jak orgány činné v trestním řízení umějí roztáčet čarodějnické procesy. A i když následně soudy dotyčného osvobodí, trvá to řadu let a jeho život je totálně zničený.
Koalice vyvolává nedůvěru v právní stát i v sebe
Nejznámější obětí svévole represivních orgánů je Vlasta Parkanová. Tu Sněmovna vydala, možná v dobré víře v policii a státní zastupitelství. Což byl omyl a chyba. Soudy nakonec dospěly k závěru, že šlo o nezákonné stíhání od samého počátku. Jistě, poslanci nemají nástroje, jak si něco takového ověřit. Rozhodně je to však argument, že ani tři dekády po pádu komunismu není ochrana proti policejní a prokurátorské zvůli zbytečná.
Opačný extrém představuje přístup členů současné koalice k imunitě předsedů ANO a SPD. Vzali to jako ultimátní souboj dvou disidentů (a potenciálně snad přímo politických vězňů) proti totalitní soudní hydře. Tohle důvěru nevzbuzuje. Ani v demokratický právní stát, ani ve vládu.
Předseda SPD: z hrdiny zbabělcem snadno a rychle
Poslanecká sněmovna odmítla odebrat imunitu zhruba v desítce případů. Mezi nimi jsou jména jako Ivan Kočárník či Jan Stráský, tedy bývalý ministr financí, resp. poslední federální premiér, jehož chtěla policie stíhat za rozhodnutí v úřadech.
Nebo pražský primátor Bohuslav Svoboda, u nějž kolegové uznali, že zděděnou aféru Opencard se naopak snažil řešit. Ale i Miloslav Rozner, někdejší poslanec SPD, kde šlo o kauzu „pseudokoncentrák v Letech“. Pikantní je, že člen Okamurovy strany měl stejně jako on na krku šíření nenávisti k Romům.
Za sebe si myslím, že když jde o verbální trestné činy, jsou pochybnosti o oprávněnosti trestní represe vždy na místě. Kdyby se předseda Sněmovny snažil veřejnost a poslance přesvědčit věcnými argumenty, mohl mít sympatie. Ale postavil se do role hrdinného bojovníka proti tyranskému systému – aby pak zbaběle požádal o zachování imunity.
Okamura i Babiš neomluvitelně napadají justici
U Babiše pak zase jde o to, že dlouho argumentoval tím, že se věc stala před jeho vstupem do politiky, je stará a proces se táhne neúnosně dlouho. Což má jistou logiku, protože už tím není zcela spravedlivý. Ale naznačovat, že když mně voliči opakovaně dávají důvěru, jsem tím de facto očištěn, to už je mimo. Nejhorší pak je, že stejně jako lídr SPD napadá premiér soudy a zpochybňuje jejich nezávislost.
Neměl bych nic proti tomu, kdyby v hypotetickém případě odsouzení prezident udělil majiteli Agrofertu milost. Právě s odkazem na délku stíhání. Možná ale nechce mít předseda vlády na sobě tuhle kaňku. To se dá chápat. Ale neomlouvá to jeho útok na justici. Chce tím snad říci, že je vrcholným představitelem státu, v němž se nelze dovolat spravedlnosti? Když má takový strach nejmocnější muž v zemi, jak mají mít důvěru v právo běžní občané?
Imunita po dobu výkonu funkce není problém
To už by bylo lepší, kdyby se postavil v jednacím sále za pultík a řekl, že žádá o imunitu nikoli pouze ve svém zájmu, ale i kvůli občanům, aby nebyl narušován řádný výkon funkcí vlády. V některých zemích se to tak chápe. U nás nelze nikdy a za nic stíhat prezidenta republiky po dobu, kdy je v úřadě. A díky Petru Nečasovi, který prosadil změnu ústavy, už není imunita doživotní, takže Babiše lze teoreticky dál soudit, až už nebude poslancem.
Zde jen poznámka: Spoluobviněná v kauze Čapí hnízdo Jana Nagyová byla za úplně stejný skutek Vrchním soudem rovněž označena za vinnou, přičemž Evropský parlament ji ke stíhání vydal. Takže pokud by byla potrestána, padne stín rovněž na Andreje Babiše. I proto si říkám, zda by pro něj nebylo lepší to celé podstoupit a neschovávat se.
Další vybičování nezdravé atmosféry
Ostatně ne vždy je imunita výhodou. Poslankyně ČSSD Zuzana Kailová nebyla ve vykonstruovaném případu svými kolegy vydána, což pro ni nakonec mělo ten důsledek, že na rozdíl od primátora a radního, kteří byli mezitím v téže kauze pravomocně zproštěni obvinění, čekala na očištění delší dobu. Nevíme, jak se věc Čapí hnízdo vyvine dál, ale tuhle nejistotu bych Andreji Babišovi nepřál.
Ani u jednoho z obou předsedů nejde o zločiny, kde by si rozumný a nepředpojatý člověk řekl: „Jo, ať je zavřou, až zčernají!“ Já jim opravdu daleko více kladu za vinu výpady proti soudcům a rozbíjení víry občanů v právní stát. Možná zde hraje roli i snaha nenabídnout oponentům satisfakci, a tedy jde o důsledek strašlivé nenávisti, zloby a vzájemné nevraživosti, která prostupuje politikou. Tohle ovšem ještě dále vybičuje tuhle nezdravou atmosféru.
Vláda si zahrává s vlnou tekutého vzteku
Běda tomu, skrze nějž pohoršení přichází… Politici z jakékoli strany, kteří vytvářejí, posilují a živí onen proud tekutého vzteku, který zaplavuje českou kotlinu, mohou nakonec vyvolat vlnu tsunami, která smete všechno. Svobodu, demokracii i je samotné. Babiš s Okamurou a jejich soupeři se budou tak dlouho rvát o tuto malou zemi, až je porazí někdo, kdo se nezakecá.
K onomu fatálnímu a zoufalému boji za nevydání k trestnímu stíhání nemělo dojít. Vláda už se nyní nezbaví nálepky „koalice nevydaných“, „kabinet imunity“ či nějakého podobného termínu. Tím nejmenším, co se může stát, bude volání po úplném zrušení tohoto institutu. V horším případě se prudce zvýší nedůvěra v demokratický právní stát a jeho instituce.
A co se týká Andreje Babiše a Tomia Okamury? Mohou skončit stejně neoblíbení jako Petr Nečas – i když on má aspoň zásluhu na tom, že imunitu zásadně omezil.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
