Devět let stíhaná úřednice zničena státem. Soud rozhodl: dělala jen svou práci

Její trestní stíhání trvalo bezmála devět let, během kterých ztratila zaměstnání i přátele. A také zdraví: prodělala zánět slinivky, rakovinu a přišla o ledvinu. Až když Nejvyšší soud konstatoval, že Tamara Hlávková dělala svoji práci, padl zprošťující rozsudek a státní zastupitelství stáhlo odvolání. Po státu nyní bývalá úřednice požaduje odškodnění desítky milionů. Ministerstvo jí zatím vyplatilo přes milion, o zbytek se s ní soudí.

Jedná se o případ nezákonného trestního stíhání, který svojí délkou, ale především průběhem a následky pro jeho oběť, nemá v České republice pravděpodobně obdobu.

Jde o jeden ze zapomenutých pomníků tažení proti „solárním baronům“ z doby před patnácti lety. Tehdy se díky zmatkům a chaosu vyvolaných politiky okolo garantované výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů dokončovalo kvapně mnoho rozestavěných solárních parků. Často na hraně, a někdy i za hranou zákona. A zpětně se pak hledali viníci. A jak ukazuje této případ, často také na samé hraně zákona, ne-li přímo za ní.

Pro Tamaru Hlávkovou, bývalou vedoucí stavebního úřadu v Borovanech, znamenalo bezmála devět let nezákonného trestního stíhání nejen zmarnění skoro třicetileté bezúhonné kariéry, ale především osobní tragédii: ztrátu zaměstnání, dobré pověsti, sociálních vazeb, duševního a především fyzického zdraví. Útrapy vyvolané stresem z trestního řízení totiž pravděpodobně vedly k zánětu slinivky břišní, rakovině a ztrátě ledviny.

Hlávková byla v roce 2010 vedoucí stavebního úřadu v jihočeských Borovanech. A z pozice své funkce rozhodla v listopadu tohoto roku o dočasném povolení užívání stavby fotovoltaické elektrárny v Petrovicích. Tím měla zajistit projektu nárok na výhodnější výkupní ceny elektřiny (oproti cenám následujícího roku se jednalo o stovky milionů v rozmezí dvaceti let).

Podle policie a státního zastupitelství ale Hlávková rozhodla nezákonně, neboť si musela být vědoma, že na příslušné zařízení a konstrukci nebyla instalována ještě většina solárních panelů. Původně byla Hlávková podezřelá vedle zneužití pravomoci ještě z přijetí úplatku, což se ovšem neprokázalo. I tak úřednici hrozil mimořádně vysoký trest, 5 až 12 let vězení.

Hlávkovou přitom hned napoprvé soud obžaloby zprostil. Na základě odvolání státního zástupce mu však Vrchní soud v Olomouci případ vrátil a napodruhé už padl odsuzující verdikt, který odvolací soud potvrdil. Od zahájení trestního stíhání do pravomocného rozhodnutí o vině uplynulo už skoro osm let, během kterých se Hlávkové doslova zhroutil její dosavadní život.

Teprve následující rok, v roce 2022, přišel zásadní zvrat: Nejvyšší soud vyhověl jejímu dovolání, rozsudek zrušil a poměrně natvrdo řekl, o jak zásadní omyl se v jejím případě jednalo.

Podle Nejvyššího soudu totiž došlo „k jakési zpětné kriminalizaci některých aspektů správního řízení jako určité formy nápravy nedostatků, k nimž došlo v jiných, resp. pozdějších fázích řízení“.

Policie, státní zastupitelství a posléze i soudy dospěly k závěru o trestné činnosti úřednice na základě chybné (a možná i účelové) interpretace několika norem. Kladly totiž úřednici za vinu to, čeho se nemohla dopustit: jednoduše řečeno, neměla na to kompetenci.

Hlávková totiž jako vedoucí stavebního úřadu nerozhodla o tom, že stavba je dokončena a nevydala povolení k jejímu bezpečnému, finálnímu užívání, jak tvrdila obžaloba a následně i soudy. Úřednice totiž rozhodla jen o dočasném užívání stavby před jejím finálním dokončením. Nemusela tedy vůbec kontrolovat, zda a kolik je ve skutečnosti instalováno panelů. To bylo v té době povinností revizních techniků. A především Energetického a regulačního úřadu.

„Neexistovala žádná konkrétní norma, která by stanovila, že „rozestavěnost“ se nemůže týkat rovněž fotovoltaických panelů, tedy, že by panely musely být k vydání rozhodnutí o předčasném užívání stavby kompletně osazeny, neboť jsou např. nedílnou součástí stavby. Podmínka, že pro vydání licence ERÚ na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů je třeba doložit revizní zprávy prokazující dokončenost a tedy i plnou osazenost fotovoltaickými panely v rozsahu, v němž je o licenci žádáno, se v rámci řízení o povolení předčasného užívání stavby neuplatní, neboť se jedná o dvě zcela odlišná řízení,“ uvedl v rozhodnutí Nejvyšší soud.

Stavební úřad vydával v tomto řízení podle Nejvyššího soudu rozhodnutí o předčasném užívání stavby tehdy, pokud to nemělo podstatný vliv na uživatelnost stavby, neohrozilo to bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí. Otázka bezpečnosti elektronických zařízení, nikoliv stavby, už je ale otázkou odbornou, jejíž znalost nelze na úředníkovi stavebního úřadu v režimu stavebního zákona požadovat.

V závěru svého rozhodnutí pak Nejvyšší soud popsal onen v úvodu zmíněný chaos na konci roku 2010, který způsobilo rozhodnutí politiků přikročit náhle ke změnám podmínek pro fotovoltaické projekty.

Podle soudu tehdy panovala zjevná absence jasných pravidel a pokynů, jimiž se měli úředníci odpovědní za územní plánování a stavební řád řídit. Úředníci stavebních úřadů, zejména pak v malých obcích, kde často ke stavbám fotovoltaických elektráren docházelo, nebyli podle Nejvyššího soudu ani dostatečně proškoleni v oblasti týkající se výstavby a jejich provozu. Přitom se jednalo o zcela ojedinělou agendu.

V takové situaci tak není podle Nejvyššího soudu možné připustit, aby došlo ke zpětné kriminalizaci některých aspektů správního řízení, a to jako určité formy nápravy nedostatků, k nimž došlo až v pozdějších fázích řízení.

Případ Tamary Hlávkové se tak vrátil před prvoinstanční soud, který ji obžaloby zprostil. Tentokrát už finálně – státní zástupce se sice odvolal, avšak následně odvolání stáhl.

A od té doby se už čtvrtým rokem Hlávková domáhá po státu odškodnění za devítileté martyrium, které ji převrátilo život a především fatálně podlomilo zdraví.

Ministerstvo spravedlnosti sice v průběhu soudního řízení změnilo názor a zvýšilo částku odškodnění ze statisíců na rovný milion korun, avšak ani to nebylo podle soudů dostatečné. Jedná se totiž podle nich o případ, který nemá v České republice dosud obdoby. A to především dopadem na zdravotní stav nezákonně stíhané.

S tím se však ministerstvo spravedlnosti nechtělo smířit a podalo k Nejvyššímu soudu dovolání. Podle ministerstva totiž Hlávková nebyla veřejně známou osobou, nevykonávala vysokou manažerskou funkci, nebyla politicky činná, její případ byl sice medializován, ale nikoliv rozsáhle. A především nebylo podle ministerstva prokázáno, že trestní stíhání mělo vliv na její zdravotní potíže. Na vyšší částku než milion korun tak podle ministerstva nemá žena nárok.

A senát civilního kolegia Nejvyššího soudu nyní dovolání ministerstva částečně vyhověl, rozhodnutí soudů zrušil a vrátil řízení o odškodnění na začátek.

Hlávková tak bude muset u soudu prokazovat, že devítileté nezákonné trestní stíhání, postavené na fatálním omylu orgánů činných v trestním řízení i části justice, mělo přímý vliv na její fatální zdravotní problémy. A další část jejího života se tedy bude zase odehrávat v soudní síni.