KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Musel jsem si to přečíst třikrát. Andrej Babiš prohlásil, že prý jako premiér „nemůže stát za Grónskem“. Vážně? Předseda vlády dnes už splnil přání Tomia Okamury neprodat Ukrajině L-159. Ale tohle je jiné kafe. Dánsko je naším spojencem v NATO a říci, že ho Česko neumí podpořit, je pro naši reputaci průšvih. Zradit Kyjev možná není úplně Mnichov, tohle už ano.
Grónsko podobně jako Sudety?
Neochotu pomáhat Ukrajině proti agresi sice kabinet nemůže obhájit morálně, ale aspoň technicky, neboť s touto zemí nás nepojí smluvní závazky. Ovšem nechat Grónsko napospas hrozbám Donalda Trumpa je podobné, jako když Neville Chamberlain obětoval Sudety Adolfu Hitlerovi. Což bylo v době, kdy se mnozí významní politici ve Velké Británii snažili s Německem nějak vyjít a viděli v něm partnera, nikoli nepřítele.
Britský premiér tehdy říkal něco ve smyslu, že nikdo neví, kde to Československo vlastně leží. Ten současný český si prý kvůli tomu koupil glóbus. Fajn, tak už zná polohu Grónska.
V politice však není často důležité ani tak to, kde se co nachází, jako to, jakou cestu zvolíte. A v zásadě jsou vždy jen dvě: stezka svobody a úvoz tyranie. Země s našimi zkušenostmi, ležící v srdci Evropy, si nemůže dovolit mezi nimi váhat a kličkovat.
Vláda má opravdu „blbé“ dny
Možná se Babiš bál, že když se jasně postaví za náš kontinent, Trump mu nepovolí návštěvu v Bílém domě. Podle mě úplně zbytečně. Americký prezident ho přijme už prostě proto, že si premiér dupne na SPD a nakoupí stíhačky F-35. Tohle americký prezident řeší, to je pro něj důležité. Dobře ví, že v otázce obrany Grónska není český názor nijak zvláště důležitý a naše případné akce už vůbec ne.
Poslední dny nejsou pro vládu zářným obdobím. O víkendu se předsedové SPD a Motoristů Tomio Okamura a Petr Macinka vyjádřili k návštěvě prezidenta Petra Pavla na Ukrajině a žádosti Volodymyra Zelenského o nákup bitevníků L-159. Oba naprosto neprofesionálně. První citoval záznam z jednání, což je diplomatické faux pas, druhý si zjevně nezjistil, že tato jednání probíhají déle a jeho lidé na ministerstvu zahraničních věcí tedy o nich vědí.
To je tak těžké držet spojenecké závazky?
Dnes pak koalice nepochopitelně rozhodla, že letadla neprodá, čímž by kromě peněz získala i dobrou pověst a šanci udělat reklamu výrobci lehkých stíhaček s výraznou českou účastí. Následně pak nevěřícně posloucháme, že premiér má sice nový glóbus za patnáct tisíc, přesto se však neumí rozhodnout, zda stojíme na straně Dánska, Grónska a našich evropských spojenců, nebo nikoli.
To bylo tak těžké říci, že dodržíme naše závazky? Na anexi nakonec sotva dojde, protože tomu brání americké zákony. Jde „jen“ o to, že Donald Trump vyvíjí na Grónsko a další evropské země brutální nátlak (zatím primárně skrze cla). Právě v takové chvíli je třeba vyjádřit alespoň morální podporu. Ale to prý česká vláda „nemůže“.
Bezpečnostní zájmy Česka v ohrožení…
Jakou jsme měli radost, že Andrej Babiš na jednání koalice ochotných podpořil muniční iniciativu, potvrdil že Rusko je agresor a že Česko stojí na straně Ukrajiny. Nyní se jasný obraz země držící slovo bez ohledu na to, kdo je u moci, nebezpečně rozmazává. Vidíme v lepším případě váhání, v horším přímo příklon na stranu agresora. Což nás přivádí k pochybnostem, zda by tento kabinet byl vůbec ochoten bránit nás samotné, kdyby na to došlo.
Andrej Babiš má tak trochu smůlu, že mu Tomio Okamura a Petr Macinka zařídili onu hodně nehezkou předehru. Nebýt toho, mohlo jeho otálení ve věci Grónska působit jen jako momentální nerozhodnost. Ale tolik moc zlého, co se událo během krátké doby, vykresluje jeho kabinet z hlediska bezpečnostních zájmů Česka děsivě. Prostě to vypadá blbě. A jak známo, symboly jsou v politice důležité.
Glóbus je k ničemu, když ztratíte hodnotový kompas. V současném světě probíhá urputný zápas mezi demokraciemi a tyraniemi. Kde prosím právě teď stojí Česká republika, pane premiére? A hlavně neříkejte, že jsme neutrální, dobře víme, co leží mezi oběma půlkami.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
