VZPOMÍNKA MICHALA BORSKÉHO I Pro většinu Čechů zůstane navždy symbolem legendárního a dramatického prostřílení se zpoza železné opony. V kalifornské Santa Barbaře se však uzavřel příběh, který byl ještě mnohem větší než slavný útěk. Josef Mašín – za oceánem známý jako Joe Masin – po sobě nezanechal jen vzpomínky na Special Forces, ale především hmatatelný, tvrdě vybudovaný americký sen. Létal sám přes oceán, prodával letadla v Africe, jednal s krutovládcem Idi Aminem a vybudoval globálního lídra v mikročipech. Bez patosu a bez sentimentu ukázal, co člověk dokáže postavit vlastníma rukama, když opravdu chce.
„Pepík dostal stejně jako jeho sourozenci Zdena a Ctirad po rodičích nesmírně tvrdý a houževnatý charakter. Díky tomu dokázal vybudovat globální obchodní impérium od Německa po Asii,“ vzpomíná na zesnulého Josefa Mašína historik Pavel Žáček, který měl několikrát možnost navštívit slavného českého odbojáře v jeho kalifornském soukromí. „Když si po maďarských událostech v roce 1956 uvědomil, že americká armáda do východního bloku nikdy nezasáhne, odešel z armády a začal budovat mimořádně úspěšnou existenci za oceánem,“ pokračuje historik.
Ano, většina Čechů zná mladšího z bratrské dvojice jako neústupného odbojáře, který se v roce 1953 dokázal prostřílet ke svobodě, už mnohem méně lidí ale tuší, že Josef Mašín byl dokonalým ztělesněním amerického snu.
„Když jsem se s Pepíkem po letech setkala v roce 1969 na zájezdu Kodani, bylo na první pohled vidět, že se mu daří. Přijel obrovským americkým bourákem a byl krásně oblečený,“ vzpomínala v rozhovoru pro INFO.CZ jeho sestra Zdena Mašínová.
Do vzduchu!
V Santa Barbaře, kde se Pacifický oceán převaluje pod palmami a domy voní starými penězi, se uzavřel život nekompromisního prostého člověka, kterému život nedal nic zadarmo a on jemu také ne. Josef Mašín byl mužem s velkým „M“, který pro projevení své mašínovské nátury a přirozené autority nepotřeboval velkých gest. Byl vždy věcný a nekompromisní.
Začínal přesně tak, jak se v Americe začíná, když přijdeš s prázdnýma rukama a hlavou plnou plánů. Po pěti letech u Special Forces ve Fort Braggu se s bratrem a Milanem Paumerem pustili do civilního života na Floridě. První byznys? Dřevěné žaluzie. Krásný nápad v době, kdy Amerika mohutně stavěla a lidé kupovali. Jenže zákazníci neplatili a tři kluci, co se teprve učili, co to je cash flow, přišli skoro o všechno. Mašín si vzal zbylý podíl, sedl do auta a odjel, zpátky do Evropy.
V západním Německu 60. let se silnými vojenskými posádkami vítězných okupačních mocností existoval velký prostor pro podnikání a šikovný Josef to velmi dobře vytušil. Kupoval armádní přebytky, součástky a letecké motory. Pak přišla vášeň, která mu seděla jako ulitá – letadla. Otevřel v Kolíně nad Rýnem leteckou školu podle amerického vzoru. Absolventi odcházeli s FAA průkazem, který platil všude na světě. Měl patnáct cvičných strojů, simulátory, americké instruktory.
S obchodovanými letadly sám přelétával Atlantik. Namontoval si přídavné nádrže, naložil letoun zbožím a letěl. To nebyla romantika, ale riskantní práce, která vyžadovala přesný odhad spotřeby, počasí a pevné nervy. Ty Josefovy nikdy nechyběly.
Africké dobrodružství
Pak se z výcviku stal obchod. Mašín od armády kupoval celá vyřazená vojenská letadla, ale i nové Pipery a další materiál, které prodával do nenasytné Afriky. A tam se stalo to, o čem se v klubu byznysmenů mluví šeptem. Jednou, když přepravoval tuny kávy, se dostal se do Ugandy, kde tehdy panoval děsivý Idi Amin. Jeho gardisté Mašína zadrželi a přivedli k jednacími stolu. Známý „Řezník z Kampaly“ měl zájem o západní techniku, i když oficiálně hleděl na Moskvu. Mašín se z Ugandy ve zdraví vrátil a dokonce s penězi.
V šestačtyřiceti si mohl říct dost. Měl dům v Santa Barbaře, manželku, dvě dcery, helikoptérou si létal nad pobřežními kopci a přemýšlel co dál. Seděl na terase, koukal na oceán a zkoušel být penzistou. Vydrželo mu to ale jen chvíli. „Manželka říká, že celá moje penze trvala šest týdnů. Já bych řekl, že aspoň čtyři roky,“ smál se později.
Pak přišli kamarádi s nápadem na RFID, radiofrekvenční identifikaci. Mikročipy, které se dávají pod kůži zvířatům, kódy na zboží, identifikace. Založili firmu Trovan, získali množství patentů a stali se světovou jedničkou v čipování zvířat. Dcery Barbara a Sandra byznys převzaly a posunuly dál.
Josef Mašín podle Pavla Žáčka pravidelně vstával v pět ráno. Hodinu telefonoval s Evropou, pak, dokud to zdraví dovolilo, běhal osm kilometrů běhu do okolních kopců a v devět už byl v kanceláři. Obchodní partneři dlouho netušili, s kým mají tu čest. Až když dcera Barbara vydala knihu, začali se divit. Sám Josef to nikdy neřešil. „Samotnému mi někdy připadá, že se to stalo někomu jinému,“ říkaval.
Jeden z milionu
Americký sen se u Josefa Mašína neodehrával v hollywoodských klišé, ale v reálném životě chlapa, který si Ameriku nevzal jako sociální síť, ale jako hřiště, kde se vyhrává prací, riskem a schopností se rychle učit. Ať dělal, co dělal, vždy zůstal nekompromisní a přímý ve svých postojích a do posledních dnů břitce komentoval světové dění.
Podle Žáčka patřil v počátcích k velkým podporovatelům Donalda Trumpa, v posledních letech k němu byl ale velmi kritický. „Hrozně mu u něj vadilo propojení politiky a byznysu i další věci,“ říká historik. Josef Mašín byl člověkem mimořádně tvrdého charakteru, jakých český národ ve své historii nevydal mnoho. To, že si s ním i jeho rodinou česká společnost neví rady, je zcela příznačné.
„Odvaha není jen schopnost postavit se nepříteli. Je to také síla každé ráno vstát, překonat vlastní pohodlnost a znovu vykročit. Protože svoboda člověka začíná vítězstvím nad sebou samým,“ říkával Josef Mašín. Svatá pravda!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
