KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Tuzemskem před pár dny probleskl veřejně deklarovaný záměr Okamurovy vládní SPD na zavedení restriktivních opatření vůči ukrajinským migrantům v Česku. Tento plán podle všeho nemá za cíl „natvrdo“ vyhánět Ukrajince ze země; v případě válečných uprchlíků by to ani nešlo. Jde o zjevně populistickou snahu „ukázat svaly“ a hrozit zhoršováním podmínek pro vybranou skupinu obyvatel.
Důsledky takových opatření, pokud by byla na vládní úrovni opravdu přijata, jsou nejasné. Ve hře je však i osud tuzemského trhu práce, který se v uplynulých letech stal silně závislým na lidech, kteří k nám z Ukrajiny utekli před ruskou vojenskou agresí.
Co způsobí „okamurovské“ utažení šroubů?
Podle šéfa SPD Tomia Okamury by jeho záměr měl vést k ukončení vyplácení sociálních dávek Ukrajincům, ale i k zamezení údajného zneužívání systému a k ukončení pobytu pachatelům protizákonného jednání (myšleno zřejmě z řad ukrajinských uprchlíků).
Ponechme stranou kriminální aspekty a soustřeďme se na ekonomické důsledky pro trh práce. Co se stane, pokud stát okamurovsky „přitvrdí“? Zvýší se tlak na to, aby ještě více Ukrajinců pracovalo? Nebo se tito v reakci začnou vracet do válkou sužované vlasti? Případně odejdou úplně jinam?
Každopádně se již začalo mluvit o negativních dopadech případného vládního „protiukrajinského“ tlaku na tuzemskou ekonomiku a její trh práce. To se sice jeví jako značně předčasné, ale současně platí, že všechno souvisí se vším.
Tvrdá data: Deset miliard v plusu pro státní kasu
Celou kauzu je nezbytné zarámovat tvrdými čísly. Ukrajinců u nás nyní žije téměř 600 tisíc, z toho jich bezmála 400 tisíc má statut válečných uprchlíků. Počet příjemců státní sociální podpory (nejedná se o klasické sociální, nýbrž o tzv. humanitární dávky) klesl loni na 83 tisíc příjemců; když uvedená dávka je vyplácena na domácnost.
Podle dostupných údajů u nás pracuje až 80 % z těch ukrajinských migrantů, kteří jsou práceschopní, což obnáší více než 300 tisíc osob. Podle údajů ministerstva práce Česko na práci Ukrajinců vydělává. Například v roce 2024 činil přínos (tj. rozdíl mezi sociální pomocí a odvody pracovníků), tj. finanční přebytek, téměř 10 miliard Kč. A v podobném trendu se data vyvíjejí i nadále.
Už jen z těchto důvodů není pravděpodobné, že by Babišova vláda podporovala jakékoliv „vyhánění“ Ukrajinců z Česka. Pokud by tomu bylo naopak – kdyby chtěla opravdu zemi zbavit ukrajinských pracovníků, šlo by o iracionální a šokovou ránu do zad tuzemské ekonomice (nemluvě o aspektech etických), když zatím vůbec nelze odpovídat na otázku, co bude s ukrajinskými pracovníky u nás poté, až válka na Ukrajině skončí a situace tam se stabilizuje.
