Past na Okamurovy voliče. Sliboval stopku cizincům, teď by jich měl s Babišem přivést 100 tisíc

Při povrchním pohledu se záměr na další urychlení transferu zahraničních pracovníků (myšleno ze zemí mimo EU; pro občany států EU je volný „pracovní“ pohyb v unii zaručen) do Česka může zdát jako aritmeticky chybný. Formálně vzato je u nás relativní dostatek „volné“ pracovní síly.

Nezaměstnanost v Česku mírně roste – podle nejčerstvějších dat z konce září 2025 je na úřadech práce registrováno celkem 337 925 nezaměstnaných. To je násobně více, než kolik chce Havlíček nechat přivážet.

Podle odhadu Hospodářské komory na tuzemském pracovním trhu chybí přibližně čtvrt milionu lidí, tedy obrovské číslo. Pokud odpovídá pravdě, pak se ve firmách ukrývá významný rozvojový potenciál pro situaci, kdy by uvedená masa pracovníků v továrnách nechyběla. 

Nabízí se logická otázka, proč složitě řešit, potažmo administrovat příliv stovky tisíc pracovníků z ciziny, když tu máme zhruba 340 tisíc nezaměstnaných našinců? Jenže reálná situace je mnohem spletitější a prostá aritmetika v ní nefunguje.

Na celé záležitosti je pikantní to, že Okamurova SPD, tedy předběžně dojednaný partner hnutí ANO v připravované koaliční vládě, se v předvolební kampani prezentovala odmítavým postojem vůči zahraničním pracovníkům – slibovala, že bude ve vládě posazovat, aby na volná místa byli přednostně přijímáni čeští zaměstnanci na úkor těch zahraničních. Takový slib se ale jeví jako ekonomicky iracionální. 

V této souvislosti nelze pominout, že také ANO mnohdy vystupovalo zejména proti Ukrajincům, kteří žijí, respektive pracují v Česku, když tvrdilo, že na ně údajně finančně doplácejí „naši lidé“. Nejde tu ale o rozbor tamatiky Ukrajinců.

Zůstaňme u faktu, že počet Ukrajinců s dočasnou ochranou se v Česku pohybuje okolo 400 tisíc, z nichž velká část se integrovala do tuzemské ekonomiky. Není jasné, zda k nám v reakci na pokračující ruskou válku budou přicházet další lidé z napadené země. Nebo až válka skončí (jakkoli to není na obzoru), se velká část Ukrajinců vrátí zpět do vlasti, což naší ekonomice způsobí citelné problémy. Anebo to bude nějak úplně jinak?

Každopádně – důvody, proč ANO navrhuje dovoz zahraničních pracovníků, jsou pochopitelné. Babišovo hnutí se v ekonomických otázkách musí v rámci možností chovat pragmaticky a neideologicky, neboť potřebuje, aby ekonomika rostla. 

Bez toho nelze plnit rozdávačné sliby – tedy pomineme-li možnost vydat se na cestu neohraničených deficitů, na jejímž konci by mohl být totální dluhový rozvrat. Dosáhnout solidního ekonomického růstu nelze bez zaměstnanců, neboť firmy, které „nemají lidi“, se nemohou rozvíjet a tvořit bohatství, případně nemohou vůbec existovat.

Dopátrat se odpovědi na otázku, zda je vládami podporovaný a zamýšleně urychlovaný dovoz lidí z ciziny přínosný, je poměrně snadné – i když jde o komplikovaný propletenec souvislostí, příčin a následků. Z politického hlediska jde o problém, neboť mnozí lidé chápou Česko jako zemi patřící „našim lidem“, nikoliv cizincům. 

Významná část (i když to neříká hlasitě) má nepochybně za to, že zaplavovat vlast gastarbeitery s sebou nese řadu negativ, ať už sociálních (například v oblasti bytové), či bezpečnostních. Což platí, přestože zaměstnávání zahraničních pracovníků je i u nás dlouhodobým jevem; přičemž nelze říci, že by se z toho naše země bezpečnostně hroutila. Z hlediska ekonomického je přítomnost zahraničních pracovníků – aniž bychom v detailu rozebírali jejich profesní strukturu či kvalifikaci – nutností, která přirozeně vyplynula ze zamotané situace. 

Ostatně, bránit zahraničním pracovníkům v zapojení do tuzemského trhu a přezkoumávat, zda by na jich místo nemohl přijít našinec, je v jistém smyslu vyloučeno z podstaty členství Česka v EU. Tak jako se naši občané mohou vydávat za lepšími mzdami do jiných zemí EU, ostatní unijní obyvatelé mohou legálně přicházet k nám.

Je evidentní, že „mýtický“ volný pohyb pracovní síly v rámci Unie nedokáže řešit permanentní díru na tuzemském pracovním trhu. Pak už nezbývá nic jiného než se poohlížet po pracovnících mimo EU. Ať se to komu líbí či nikoliv, ekonomicky k podpoře transferu zahraničních pracovních sil do Česka neexistuje realistická alternativa. Jedině snad apelovat na firmy, aby v Česku nepodnikaly, případně aby se nepokoušely rozšiřovat výrobu. Což by bylo absurdní. 

Navíc, jak je všeobecně známo, záležitost přísunu (někde spíše nelegálního přílivu) zahraničních pracovních sil je globální jev, dotýkající se většiny bohatších zemí světa. Nové je dnes u nás to, že by měla být ve vládě strana – či dokonce 2 strany: ANO a SPD, které se proti tomuto jevu vymezovaly a získaly i díky tomu hlasy těch voličů, jimž se cizinci v tuzemské ekonomice nezamlouvají.

Přesto, či právě proto stojí za zamyšlení, jaké jsou důvody toho, proč v Česku není volně k dispozici dostatek tuzemských pracovníků, třebaže úřady práce evidují již zmiňovaných téměř 340 tisíc nezaměstnaných. A tedy proč se vůbec lapálie s „nedostačující“ pracovní silou stává předmětem politických bojů a proč ji musí či plánuje „řešit“ stát, který je sám zdrojem nespočtu deformací a zádrhelů. 

Samozřejmě, je to otázka platové úrovně. Je jistě pravda, že tuzemské výplaty jsou v prostém srovnání s mnohými západními státy EU nízké; ostatně také proto se k nám nehrnou za prací dělníci z Německa či Rakouska. 

Současně však státem uměle navyšovaná průměrná mzda (stát financuje platy zhruba 900 tisícům zaměstnanců státního a veřejného sektoru), která nyní dosahuje už téměř 50 tisíc korun hrubého, může odrazovat tuzemské občany, včetně těch nezaměstnaných, od toho, aby se stěhovali (v situaci drahého bydlení je to navíc úplná fikce) za podprůměrně placenou prací ve výrobních továrnách lokalizovaných namnoze v průmyslových zónách mimo aglomerace.

Jisté je také to, že rozkošatělý státní, respektive veřejný sektor potenciálně odčerpává zaměstnance z tržního sektoru, což problém nedostatku lidí ve výrobě zhoršuje. 

Průmyslové podniky u nás nejsou vždy tak ziskové („Česko je jen montovna“ – zaznívá z mnoha stran), aby mohly platit atraktivní mzdy a tím lákat kvalifikované zaměstnance z tuzemska, kteří mzdu poměřují s relativně vysokým celostátním průměrem.

Podstatnou roli hraje samozřejmě i nevyváženost profesní nabídky a poptávky: ne každý nezaměstnaný je schopen pracovat v průmyslové výrobě. Pak logicky nezbývá nic jiného než využívat dovážené zahraniční pracovníky, kteří mají mnohem nižší nároky mzdové, nemluvě o těch bytových.

Výše uvedené postačuje k učinění jednoznačného závěru, že pro fungování či dokonce další rozmach výrobního sektoru v Česku nevede jiná cesta než dovážet „levnou pracovní sílu“ ze zemí mimo EU. Chtě-nechtě se proto veřejnost musí smířit s tržní realitou, kterou nelze obejít ani ošidit.

I toho si je zřejmě vědomo hnutí ANO, jehož záměr na dovoz poměrně velké masy pracovníků je zatím nemožné analyzovat v detailu, neboť až případná praxe ukáže, jaké (a zda vůbec) tyto plány ponesou ovoce.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.