KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Fialova vláda schválila návrh státního rozpočtu ČR na příští rok, v němž se varovně vyjímá zejména schodek ve výši 286 miliard korun, který je o 45 miliard vyšší než ten letošní. Zásadním aspektem posledního rozpočtu z pera současné vlády je jeho „bludný“, tedy do prázdna mířící charakter. Vláda sice svůj návrh odeslala k projednání do Poslanecké sněmovny, ale vzhledem k volbám jej bude muset předložit znovu jiné sněmovně – té, která vzejde z voleb. Složení nové dolní komory však pravděpodobně bude dost odlišné od toho současného, takže „Stanjurův“ rozpočet může nakonec skončit doslova v koši.
Poslední státní rozpočet Fialovy vlády s deficitní „cenovkou“ ve výši 286 miliard korun navrhovaný na rok 2026 je na jednu stranu zklamáním pro ty, kdo od současné vládní koalice čekali přesvědčivou rozpočtovou konsolidaci a opravdovou léčbu veřejných financí, která by na konci volebního období přinesla nedeficitní či jakž takž vyrovnaný účet vládního hospodaření. To se nestalo, neboť k vyrovnanosti má předložený návrh daleko.
Na druhou stranu, bylo by zjednodušující říci, že vláda – pokud jde o rozpočet – nedodržela vládní programové prohlášení. V něm se totiž říká: „(…) V zájmu zdravého hospodaření státu nedopustíme žádné další zbytečné zadlužování a připravíme taková opatření, která umožní průběžně snižovat rozpočtové schodky“. Jinými slovy, vláda neslibovala dosažení vyrovnaného rozpočtu, takže je v jistém smyslu „z obliga“.
Faktem je, že se Fialovu kabinetu až dosud dařilo deficity mírně snižovat. V roce 2022 jej zredukovala na mínus 360 miliard oproti předchozím 420 miliardám schodku, jež „vyprodukovala“ Babišova vláda za rok 2021. Pokles pokračoval i v následujících třech letech včetně toho letošního (tj. roku 2025), na který je naplánovaný deficit 241 miliard. Až ten poslední Stanjurův návrh rozpočtu, na příští rok, se poněkud zpronevěřuje programovému prohlášení vlády a míří opět vzhůru k již zmiňované sekeře ve výši 286 miliard.
Obrana a Dukovany navyšují sekeru
Z pohledu obvyklého pragmatického realismu lze návrh hospodaření Česka na příští rok chápat jako maximum možného a politicky průchozího. Je nutno vzít v potaz, že do nového rozpočtu významně promlouvají mimořádné dopady plynoucí z alianční povinnosti zvyšovat výdaje na obranu (navýšení o 31 miliard korun). A nezanedbatelnou roli hrají i náklady (18 miliard Kč) na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech, kteréžto na svá bedra dočasně přebírá stát, tj. tuzemská vláda.
Je nutno uznat, že bez uvedeného nárůstu obranných výdajů a bez peněz na Dukovany by rozpočtový deficit na nadcházející rok dosáhl „jen“ 237 miliard Kč, což by bylo o 4 miliardy méně než v roce letošním. Ale to je pouhé „kdyby“ a na to se v této přísné a vážné ekonomické disciplíně nehraje.
Je také nutno vzít v potaz, že ve volebním roce by navrhovala jakékoliv nepopulární či dramatické výdajové škrty asi jen málokterá vláda, která by měla ambici uspět ve volbách. Čekat, že čtyřkoaliční kabinet na závěr svého panování provede rozpočtovou revoluci, by bylo naivní.
Past říjnových voleb: Česko míří k provizoriu
Jak však již bylo naznačeno, další osudy čerstvě schváleného plánu vládního hospodaření na příští rok jsou ve hvězdách. Ukazuje se určitá nedomyšlenost pravidel přípravy a schvalování státního rozpočtu ve specifickém posledním roce mandátu té které vlády.
Rozpočet vytvořila „stará“ vláda, která jej poslala do již prakticky „prázdné“ sněmovny, jejíž povolební složení bude jistě odlišné od toho minulého. Vzniká tak zásadní nekonzistentnost. Proč by nová sněmovna, respektive příští vláda měly bezezbytku přejímat rozpočet, a tedy zásadní hospodářsko-politickou strategii své předchůdkyně? Vše se navíc děje na konci kalendářního roku, kdy je již nemožné, aby nově ustavená vláda dokázala rozpočet přepracovat k obrazu svému a ještě k tomu si jej nechala sněmovnou schválit do Silvestra.
Zdá se proto logické, že nová Poslanecká sněmovna Stanjurův návrh rozpočtu odmítne a nová vláda bude rozpočet sestavovat a posílat do schvalovacího procesu úplně znovu. Jistě, uvedené výhrady a celá popisovaná šlamastyka by nenastaly, pokud by říjnové volby dopadly stejně jako ty minulé – tedy pokud by současná vládní koalice kontinuálně pokračovala i po volbách, což zatím dle předvolebních průzkumů spadá spíše jen do sféry snění.
Jádro popisované organizační zapeklitosti je pochopitelně v tom, že se konání sněmovních voleb v roce 2013 přesunulo na říjen, když před tím (rok 2010) se sněmovní volby konaly v květnu a ty předchozí pak standardně v červnu. Jarní konání sněmovních voleb bylo s ohledem na kontinuitu rozpočtování zjevně lepší.
Dva temné scénáře po volbách
Aktuální situace tak nevyhnutelně spěje k rozpočtovému provizoriu od ledna příštího roku, jež samo o sobě není katastrofou, ale může dočasně vyvolat řadu problémů, třeba i v oblasti financování obrany či jiných investičních projektů, neboť v režimu provizoria se vládní výdaje řídí striktně dle pravidel rozpočtu z předchozího roku.
Celkově dává ekonomika přednost stabilitě a předvídatelnosti, nikoliv nejistotě kolem základního finančního plánu, v jehož rámci stát napřesrok plánuje (zatím) vynaložit zhruba 2,4 bilionu korun. Důležité však bude také to, co přesně s dalším státním rozpočtem udělá příští vláda a jaký je výhled na další roky.
Odehrát se mohou zhruba tyto dvě linie dalšího vývoje. Může nastat – z pohledu rozpočtového – varianta „setrvačná“, jistě ne optimální, která se navíc nezdá jako pravděpodobná. Pokud by ve volbách uspěly strany současné vládní koalice, pak by byl jistě schválen Stanjurovým úřadem sestavený rozpočet s deficitem 286 miliard.
V dalších letech by pak plus-mínus pokračoval dosavadní „mírný“ deficitní pokrok v mezích možného, tedy hromadění dalších rozpočtových schodků na úrovni zhruba 250 až 300 miliard korun. A dále by nabobtnával i státní dluh (nyní na úrovni 3,6 bilionu Kč), jenž sice v rámci EU nepatří k nejvyšším, ale který bez přestání roste.
Ještě o něco horší a současně pravděpodobnější je varianta, kdy se po volbách ujme moci vláda, jejímž hegemonem bude hnutí ANO za podpory některých dalších opozičních či v současnosti neparlamentních stran.
Pak v té méně nezodpovědné verzi bude deficit rozpočtu na rok 2026 navýšen – oproti Stanjurovu aktuálnímu návrhu – jen mírně, řekněme v řádu několika málo desítek miliard, ale s tím, že budou sníženy výdaje na obranu na úroveň 2 procent HDP a takto „ušetřené“ peníze (cca 31 miliard Kč, ale i více) budou použity na expanzi platů státních zaměstnanců, sociální výdaje a jiné podobné účely.
V té ještě méně zodpovědné variantě bude deficit navýšen v řadu vyšších desítek miliard Kč, když výdaje na obranu budou samozřejmě také osekány a takto získané (vždy však dluhové) peníze budou utráceny na ještě rozmařilejší sociální a celkově pro širokou veřejnost líbivé účely (mezi které jistě nepatří obranné výdaje). Takový vývoj by pak pokračoval nejenom v roce příštím, ale i v letech následujících. Státní dluh by uháněl vpřed zdrcujícím a nezastavitelným tempem. To ovšem jen za relativně „optimistického“ předpokladu, že Česko nezasáhne nějaká další vážná vnější krize podobné té koronavirové či válečné.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
