KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Minulý pátek zemřel ve věku 93 let Paul Ehrlich, doyen falešných proroků environmentálního zániku. Jeho nechvalně proslulá kniha The Population Bomb z roku 1968 předpovídala miliardy mrtvých a totální kolaps civilizace do konce 20. století. První díl našeho seriálu popisuje propastný rozdíl mezi Ehrlichovými temnými vizemi a skutečným vývojem světa, který se navzdory jeho varováním stal bohatším, nasycenějším a zdravějším než kdykoliv v historii.
Proč o této knize mluvíme jako o „nechvalně proslulé“ a v čem přesně spočívala její osudová mýlka? Abychom pochopili rozsah Ehrlichova tehdejšího vlivu i jeho následného intelektuálního fiaska, stačí se začíst do mrazivého prologu k původnímu vydání z roku 1968:
„Bitva o nasycení celého lidstva skončila. V sedmdesátých letech svět zažije hladomory – stovky milionů lidí zemřou hlady navzdory jakýmkoliv myslitelným záchranným programům, které by byly nyní zahájeny. V tak pozdní fázi už nic nemůže zabránit podstatnému nárůstu světové úmrtnosti [hlady]. … Už si nemůžeme dovolit pouze léčit příznaky rakoviny populačního růstu; rakovinu samotnou je třeba vyříznout.“
Půl století omylu
Ehrlich ve stejném roce předpověděl, že během příští dekády „nejméně 100 až 200 milionů lidí bude ročně umírat hlady“ a „do roku 1985 zemře dost milionů lidí na to, aby se populace Země snížila na nějakou přijatelnou úroveň, třeba 1,5 miliardy lidí“. Navíc varoval, že do roku 1980 klesne průměrná délka dožití v USA na 42 let v důsledku rakoviny způsobené pesticidy.
Tolik svět ekofašistické fantazie. Mezitím v reálném světě, ve kterém jsme nuceni žít, hladomory prakticky vymizely a úmrtnost na masové hladovění klesla na zlomky hodnot z 60. let. Tehdy zemřelo při hladomorech (každý s více než 100 000 oběťmi) asi 30 milionů lidí z celkové populace planety přibližně tří miliard lidí. V letech 2010 až 2019 to bylo 1,1 milionu z populace více než 8 miliard – to je pokles úmrtnosti o více než 96 %.
Normálnímu člověku by to nepřišlo jako drobný omyl, ale jako naprosto galaktická chyba a zcela radikální a elementární nepochopení společenských procesů. Nikoliv však deníku The New York Times, ten v nekrologu Ehrlichovy bláboly označil za „předčasné“. Ehrlich se naprosto radikálně mýlil už v momentě, kdy se svojí myšlenkou přišel a nikdy se mýlit nepřestal; navíc umíral ověnčen cenami za přínos vědě a s pocitem zadostiučinění, přestože na jeho radu došlo k zvěrskému vybití milionů lidí!
Where, on this chart, is the evidence that Ehrlich's predictions of inevitable, imminent, worsening global famine, starting in the 1960s, were "premature" rather than wrong? https://t.co/juQ1aw6DNY pic.twitter.com/BqjfhS0Z2t
— Matt Ridley (@mattwridley) March 16, 2026
Projděme si ještě jednou čísla. Místo kolapsu populace v důsledku masového hladovění světová populace vzrostla z 3,5 miliardy v roce 1968 na dnešních 8,3 miliardy. Místo podstatného nárůstu světové úmrtnosti ve skutečnosti klesla z 12 úmrtí na 1 000 obyvatel v roce 1968 na 8 úmrtí na 1 000 obyvatel v roce 2023.
Zemědělství díky moderním technologiím od 60. let zvýšilo počet dostupných kalorií na osobu o více než třetinu – a to se např. Indie dodnes zuby nehty brání rozsáhlé industrializaci svého zemědělství ze strachu, že nevzdělaní rolníci přijdou o práci.
Pokud by celý svět přešel na zemědělskou výrobu západního typu a dosáhl západních výnosů, orná půda o velikosti Indie by mohla být ponechána ladem a vrácena divočině. Nicméně i bez toho je dnes jídlo historicky bezprecedentně levné a dostupné; v důsledku toho podíl podvyživených lidí v rozvojových zemích klesl z 37 % v letech 1969–1971 na 8,2 % v roce 2024, zatímco země rozvinuté bojují s opačným problémem, kterým je obezita čili přebytek kalorií. Globální průměrná délka dožití v době narození vzrostla z 57 let v roce 1968 na 73 let v roce 2023.
Téměř 60 let od Ehrlichových apokalyptických zjevení* jsou obavy z přelidnění postupně nahrazovány obavami z depopulace. Ve více než polovině všech zemí, kde žije více než dvě třetiny světové populace, je již celková plodnost pod úrovní potřebné k prosté reprodukci populace, tedy 2,1 dítěte na ženu.
Zpráva OSN World Population Prospects 2024 předpokládá, že globální populace pravděpodobně dosáhne vrcholu těsně nad 10 miliardami lidí kolem roku 2080 a poté začne klesat. Jenže populační růst dnes padá do negativních čísel rychleji a na více místech planety, než s čím počítá tento model OSN. I proto existují mírnější scénáře s rychlým ekonomickým rozvojem, které předpokládají populační vrchol kolem 9,2 miliardy lidí uprostřed tohoto století a pokles pod 8 miliard do roku 2100.
*Ctěný čtenář odpustí zaužívaný termín, přestože „apokalypsa“ (ἀποκάλυψις, apokalypsis) je jen řecké slovo pro zjevení (resp. „zvednutí závoje/odkrytí toho, co bylo skryto“), tudíž jde o sémantický pleonasmus – my slovo „apokalypsa“ běžně používáme pro totální zničení, protože o tom pojednává novozákonní kniha Zjevení sv. Jana.
Ehrlich však zemřel, aniž by uznal své pochybení. Před smrtí byl ověnčen mnoha poctami, včetně MacArthurova stipendia (tzv. „genius grant“) v roce 1990 a členství v londýnské Královské společnosti v roce 2012 – navzdory předpovědi z roku 1971, že „kdybych sázel, vsadil bych i na to, že Anglie v roce 2000 nebude existovat.“
Ještě v roce 2018 opět a znovu zcela nepoučitelně předpovídal, že nás do deseti let čeká kolaps civilizace. Jak si mohl člověk, který se celý život mýlil prakticky ve všem, udržet status veřejného intelektuála? Krátká odpověď zní: Ehrlich říkal progresivistům to, co chtěli slyšet, a potvrzoval jejich pohled na svět. Když progresivista používá fráze „věřte vědě“ nebo „evidence-based“, zejména v souvislosti s klimatem, vzpomeňte na Paula Ehrlicha.
V dalších dílech se dočtete:
- 2. díl: Nesnesitelná lehkost zrůdnosti Ehrlichovy nápady nebyly jen akademickým omylem, ale staly se palivem pro státní teror. Podíváme se na mrazivé detaily nucených sterilizací v Indii a herodovské masakry novorozenců v Číně, které byly prováděny „ve jménu záchrany planety“.
- 3. díl: Proč intelektuálové milují mýty o zkáze? Slavná sázka o pět kovů, kterou Ehrlich drtivě prohrál, a hlubší analýza toho, proč se „vize pomazaných“ tak často míjí s realitou. Představíme si tři klíčové autory – Hayeka, Johnsona a Sowella – jejichž knihy jsou nejlepším lékem na víru v neomylnost expertů.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
