Putin v pasti paranoie: Z „macha“ je muž v bunkru, který se bojí i vlastních generálů

Není žádným překvapením, že Vladimir Putin už dávno nepůsobí jako onen macho, který v roce 1999 nastoupil do funkce premiéra a o rok později i prezidenta. Věku zkrátka poroučet nelze. V necelých čtyřiasedmdesáti letech by už pokusy o uspávání tygrů v tajze či snahy létat s pátky a ukazovat jim cestu na jih působily spíše nepatřičně. 

V posledních letech je však čím dál zjevnější, že Putina přemáhají obavy o vlastní život. I jeho hovory s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o možnostech moderní vědy prodloužit lidský věk až na 150 let naznačují, že svou smrtelnost vnímá stále citlivěji.

Tento posun byl markantní již v době pandemie. Vladimir Putin tehdy výrazně omezil osobní kontakty, a pokud už k nějakému setkání došlo, odehrávalo se u pověstného velmi dlouhého stolu. Takto přijal nejen bývalého ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, ale například i francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Kreml smysl dlouhého stolu nikdy nekomentoval, což jen podněcovalo spekulace, které se postupně ustálily na jediném vysvětlení: obavy z nákazy či útoku.

I tam, kde stůl chyběl, si Putin od kremelských elit udržoval značný odstup. Typickým příkladem bylo bizarní únorové zasedání z roku 2022, kde členové Bezpečnostní rady jeden po druhém deklarovali souhlas s uznáním nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky. Podle zpráv z Kremlu (u nichž je nutné brát v potaz problematickou důvěryhodnost) musel navíc každý, kdo chtěl s Putinem mluvit osobně, strávit dva týdny v přísné izolaci.

Po začátku invaze Putin bezpečnostní opatření ještě zpřísnil. Na rozdíl od svého ukrajinského protějšku Volodymyra Zelenského se nikdy neodvážil přímo k vojákům na frontovou linii; nejblíže se k ní přiblížil na zhruba sto padesát kilometrů. Přísné utajení a maximální ostraha jsou u hlavy státu v době války pochopitelné a nelze je samo o sobě považovat za projev přehnaných obav, nicméně v porovnání se Zelenským je rozdíl v osobním nasazení markantní. 

Putinův strach o bezpečí dokreslují i zprávy o existenci několika identických pracoven v různých rezidencích a bunkrech, které mají mást případné útočníky. Z některých záběrů je navíc patrné, že Kreml využívá tzv. „konzervy“ – tedy předtočený materiál vydávaný za přímý přenos (ostatně i klíčová schůze z února 2022 byla navzdory oficiálním tvrzením vysílána ze záznamu). 

I pokud ponecháme stranou populární teorie o dvojnících, je zjevné, že prezidentova bezpečnost byla vyhnána na absolutní maximum. Krizovým momentem budou oslavy konce druhé světové války 9. května, kde je Putinova přítomnost nezbytná. Už samotná přehlídka bez těžké techniky je obrovskou změnou, kterou doplní další drastická opatření, včetně ohlášeného vypínání mobilního internetu.

Propaganda se pochopitelně snaží toto chování interpretovat zcela jinak, její snaha však často končí fiaskem. Podobné přešlapy mají svou tradici – od známého „nálezu“ zázračně čistých a nablýskaných amfor na mořském dně, u nichž i sám Putin později připustil, že to tvůrci s inscenací přehnali, až po nedávné zprávy o ohrožení jeho vrtulníku ukrajinskými drony. Každému soudnému pozorovateli bylo jasné, že jde o vykonstruovaný příběh, který měl prezidenta vykreslit jako odvážného vůdce v centru dění. 

Stejné rozpaky, zejména u tzv. Z-bloggerů, vyvolávají i momenty, kdy se Putin oblékne do uniformy. To, co mělo dříve demonstrovat sounáležitost s armádou, dnes tito radikální zastánci války vnímají spíše jako pokryteckou maškarádu.

Nejnovější zjištění investigativního novináře Romana Anina o Putinově paranoie jen potvrzují závěry o jeho narůstajícím strachu. Přestože se materiál opírá o úniky z tajných služeb, k nimž je nutné přistupovat obezřetně, jeho shoda s informacemi z otevřených zdrojů mu dodává na věrohodnosti. Vladimir Putin se podle všeho nově obává nejen konfliktu mezi silovými složkami, ale i palácového převratu. 

Jako možného strůjce puče materiál jmenuje bývalého ministra obrany Sergeje Šojgua. Nedávná vlna zatýkání v jeho okolí kvůli údajné korupci je v kontextu Putinova režimu pravděpodobně jen záminkou k eliminaci hrozby, nikoliv reálným důvodem. Prezident se obává jak přímé likvidace, tak útoků drony, k čemuž přispěl úspěch ukrajinské operace „Pavučina“. Klidu mu nepřidávají ani precedenty ze zahraničí, jako bylo zajetí venezuelského vůdce Nicoláse Madura, likvidace íránských špiček či údery ukrajinských dronů až na Urale. 

Materiál také ukazuje na posílení ochrany dalších představitelů režimu, včetně armádních generálů. Některá opatření už dopadají i na běžné Rusy – například v podobě vypínání mobilního internetu na příkaz Federální služby ochrany.

Ve skutečnosti se nejedná o zásadní odklon od trendů, které sledujeme již několik let. Putinův narůstající strach o život se však stává hlavním motorem dalšího utužování režimu v celém Rusku. Z mocenského hlediska tato situace posiluje zejména Federální službu ochrany (FSO), která má na starosti ochranu ústavních činitelů Ruské federace, což může prohloubit už tak citelný rozkol uvnitř ruských silových složek. V kombinaci s rostoucí frustrací části veřejnosti tak vzniká výbušné společenské napětí. A v takové atmosféře bude Putinova paranoia jen dál narůstat.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.