ROZHOVOR | Ruský režim utahuje šrouby na všech frontách. Od tvrdé digitální cenzury a všudypřítomného zdražování až po šokující návrat stalinistických praktik na sibiřském venkově. V přepisu podcastu Info Talks přináší rusista Jiří Just exkluzivní a hluboce analytický vhled do každodenní reality Putinovy říše, kde sice obyčejným lidem docházejí peníze, ale státní iluze velmoci musí za každou cenu pokračovat.
Když se z pražského studia INFO.CZ spojujeme s Moskvou, je to už vlastně tak trochu disidentská akce. Rusista a oblíbený host našeho podcastu Jiří Just sedí ve svém bytě v ruské metropoli, ale aby náš rozhovor vůbec mohl proběhnout, musí jeho internetové připojení cestovat přes virtuální tunely.
„My spolu nelegálně nehovoříme jenom teď, my jsme vždycky spolu vždycky nelegálně komunikovali, to je zkrátka fakt,“ směje se Just hned na úvod, že spojení jistí ruská VPN. A právě technologická izolace je to první, čeho si člověk při pohledu na dnešní Rusko všimne. Režim Vladimira Putina utahuje šrouby. Ne v měsíčních intervalech, ale týden co týden. Cílem je to jediné, co Rusům zbylo z globálního světa – svobodný internet.
„Ceny stoupají, to je takový tradiční leitmotiv posledních čtyř, pěti let. To není nic neobvyklého,“ vysvětluje Just s pragmatismem člověka, který v Moskvě žije roky. „Ale spíš právě ta digitální cenzura přitvrzuje. A to je asi to nejzásadnější, co na Rusy doléhá a vytváří takovou tu havlovskou blbou náladu.“
Když vám stát vezme „drogu“
Pro pochopení kontextu je nutné odložit západní stereotypy o zaostalém ruském mužikovi. Rusko je totiž - co se týče běžného života - mimořádně digitalizovanou zemí. Podle Justa si režim tuto síť sám vybudoval, aby propaganda dosáhla i do těch nejzazších krajů.
Stát totiž lidem začal brát jejich hlavní drogu. „Rusové si skutečně užívají tu digitální éru. Nebo respektive užívali si, lépe řečeno,“ opravuje se vzápětí Just. Lidé si zvykli objednávat naprosto všechno online, komunikovat přes Telegram a sjíždět Instagram. Nyní ale narážejí na digitální zeď. Kdo chce číst nezávislé zprávy nebo jen sdílet fotky, musí umět obcházet systém.
„Ti, kteří si zvyknou na tu digitální cenzuru, těch není skutečně málo. Prostě lidé kapitulovali,“ popisuje Just tvrdou realitu. Týká se to především starších ročníků. „Já vždycky používám jako oblíbený příklad svou tchýni, se kterou zkrátka musíme komunikovat tím jediným povoleným komunikátorem, který se nazývá Max. Protože ona neumí používat VPNku. Ale zase zbytek naší famílie používá VPN, protože si chce číst zprávy na Telegramu, dívat se na YouTube nebo používat WhatsApp. To všechno je v Rusku blokovaný.“
Objevily se dokonce zprávy o policejních hlídkách, které na ulicích lidem lustrují telefony - virální video z Rostova na Donu, kde policisté u namátkové kontroly vyžadovali od řidiče odemčený mobil. Just to ale zasazuje do kontextu: „Rostov přiléhá ke konfliktní zóně na Ukrajině. Hodně se o tom tady spekulovalo, ale promptně vydalo prohlášení ruské Ministerstvo vnitra, že nekontroluje mobily, že nevyhledává VPNky. Formálně je totiž VPNka legální. Ale nějakým způsobem ji propagovat nebo dělat reklamu, to už je zakázané. Takže je to zase taková ta tradiční ruská schýza. Všichni ji používají, ale nesmí se o tom mluvit.“
Iluze normálnosti a nákupy z palet
Ačkoliv státní propaganda jede na plné obrátky, peněženky obyčejných Rusů hubnou. Ekonomický růst, o kterém se tak euforicky mluvilo před rokem, narazil na tvrdou zeď sankcí a válečné ekonomiky. „Ty nadšené výkřiky, že Rusko to zvládá, že ruská ekonomika roste rychleji než ekonomika třeba Německa, tak to už je dávno passé. To zkrátka už si ani Vladimir Putin nedovolí vypustit z úst,“ říká nekompromisně Just.
Přesto se Moskva křečovitě snaží udržet kulisy blahobytu. Obal iluze stále existuje. Když vyrazíte do centra, v obchodech – byť formálně nelegálně – koupíte nejnovější iPhony i Macy. Podle Justa je to ale jen pozlátko pro úzkou vrstvu. „Ty ceny jsou prostě takový, že si to málokdo může dovolit. A to neplatí mimochodem ani o těch iPhonech, ale už to platí dokonce i o těch normálnějších potravinách.“
Zatímco elity nakupují luxusní zboží z paralelního importu, běžní Moskvané mění své návyky. „Je překvapivé, že se v různých těch v uvozovkách bohatších čtvrtích šíří i ‚Čižik‘, což je obchodní síť pro chudší lidi. Tam nejsou ani regály, to všechno prodávají z palet,“ přibližuje Just s tím, že jde o jakýsi ruský ekvivalent těch nejtvrdších diskontů. „Zkrátka je to populární, protože lidi, obzvlášť důchodci, nemají prachy. Ruský režim v tady tom smyslu stále podporuje tu iluzi, že všechno máme a nic neomezujeme, ale lidi jsou teďka omezení finančně. Spotřeba byla vlastně na vrcholu, ale teďka zkrátka ti lidi už ty peníze nemají.“
Návrat Stalina: Když vám úředník zabije krávu
Jestliže ve městech rezonuje zdražování a cenzura internetu, na ruském venkově se odehrává drama, ze kterého mrazí. V březnu vypukla na Sibiři a na Uralu „v uvozovkách nějaká epidemie dobytka“. Reakce státu byla drtivá a připomněla ty nejtemnější kapitoly sovětské historie.
„Je to velký průser. Když to řeknu takhle lidově,“ vypráví Just s tím, že zprávy o vybíjení krav silně připomínají stalinistickou kolektivizaci z třicátých let.
„Ruské úřady se jaly ty problematické kusy dobytka, primárně krávy, likvidovat,“ vysvětluje Just. „Přičemž způsobem takové té stalinské kolektivizace. Zkrátka přijeli na nějakou farmu, možná ukázali nějaký lejstro, možná ani to ne, a začali prostě vybíjet ten dobytek.“
Pro běžného Rusa, který pád Sovětského svazu přežil s vidinou, že to, co mu patří na dvorku, je svaté, jde o absolutní šok. „To je další rána té ruské iluzi, protože ještě donedávna byl soukromý majetek v Rusku nedotknutelný. Měl jsi nějaký majetek a stát ti na to nemohl sáhnout. A teďka přijeli nějací inspektoři ruský sanitární nebo fytoslužby a začali ten dobytek vybíjet.“ Ačkoliv se nejedná o statisíce kusů, ale „jen“ o tisíce či desetitisíce, psychologický dopad je obrovský. Zásah totiž cíleně minul velké agroholdingy a dopadl na drobné farmáře.
„My víme, že farmáři mají nějaký citový vztah ke svým zvířatům, i když pak jdou třeba na porážku,“ uvažuje Just nahlas nad sociálním pnutím. „Ruský režim má štěstí, že se ti farmáři neorganizovali. Že nemají žádnou politickou podporu a nemají žádného vůdce. Pokud by se to stalo a podpořili je třeba komunisté, tak v tom konglomerátu všeho, co se tady v Rusku děje, by to samozřejmě mohla být ta jiskra, která by způsobila pokud ne velký výbuch, tak velký plamen.“
Tchýně se ptá, kdy skončí válka
Když přijde řeč na frontu, objevuje se propastný rozdíl mezi tím, co vidí divák státní televize, a tím, co ví hrstka uživatelů Telegramu. Zatímco blogeři v zákopech kritizují váznoucí ofenzivu, z obrazovek se valí jeden úspěch za druhým. „Pokud se podíváš do ruských médií, do těch oficiálních, státních, tak fronta nestojí,“ shrnuje Just mediální obraz. „Každý den se dobývá nějaká malinká osada.“
Tato pečlivě budovaná pseudorealita dává masám zapomenout, že se válka vleče. Lidé jsou sice unavení, ale podvolují se. „Zase vzpomenu moji tchýni, ta se mě neustále ptá, kdy ta válka skončí. Ale je to takový to, že prostě jo, jsme unavení, chtěli bychom jiný život, chtěli bychom se vrátit do té předválečné doby. Ale to se Rusko samozřejmě nevrátí. Dokud Vladimira Putina válka baví nějakým způsobem, tak se bude bojovat dál.“
Iluze ruské velikosti se navíc přiživuje na problémech Západu. Ruští moderátoři s potěšením sledují soudní procesy Donalda Trumpa i západní bezmoc na Blízkém východě. „Smějou se, radujou se, podávají si ruce, mají z toho radost,“ popisuje Just náladu ve studiích. „Ruská propaganda ukazuje to, že my postupujeme, my máme úspěchy na frontě a podívejte se na ten Západ, ty Spojené státy, ty nemůžou udělat nic v Íránu.“
Fico ani Babiš silného Orbána nenahradí
Jirka Just není v Moskvě jen pasivním pozorovatelem (což mu dávají denně sežrat různí proruští hajzlové). Často je zván do debat na ruských státních kanálech, kde zastává roli toho, kdo nastavuje propagandistům odlišný úhel pohledu. „Včera jsme rozebírali Maďarsko. Na prvním kanále, v pořadu Vremja pokažet (česky Čas ukáže, pozn. red.)“, vypráví a s ironií popisuje, jak ruská média neskrývaně fandí Viktoru Orbánovi a snaží se zdiskreditovat jeho nového rivala Petera Magyara, na jehož mítincích zní staré heslo z roku 1956 „Rusáci domů“.
Jak velkou ztrátou by pro Rusko byl politický pád Viktora Orbána? Lze jeho roli „trojského koně“ nahradit někým ve střední Evropě? Třeba slovenskou vládou Roberta Fica, nebo hnutím Andreje Babiše?
„Já si to nemyslím,“ odpovídá Just rezolutně. Odvolává se přitom i na názory ruských expertů z moskevského zákulisí. „Zkrátka nikdo nemá tu sílu nahradit Orbána, protože Orbán byl mimořádně výjimečný pragmatik. Pan Fico, ani pan Babiš zkrátka nemají tak silné karty, jako měl Orbán.“
Podle Justa je klíčem Orbánovo ideologické ukotvení a schopnost handlovat. „Orbán to bral ideologicky, že se ho Brusel snaží nějakým způsobem podkopat a omezit. Byl tvrdohlavý. Nedokážu si představit, že by něco takového mohl udělat třeba pan Babiš nebo pan Fico. Česko i Slovensko jsou zkrátka menší země, máme slabší pozici.“ Rusové podle něj chápou, že tak silný „taran v Evropské unii“ prostě momentálně neexistuje, a spoléhají se tak spíše na plošnou destabilizaci přes opoziční formace typu německé AfD.
Odposelchy jako předvolební prasárna?
„Já vím, že to není populární názor, ale mně se zdá, že to je fakt jako velká prasárna,“ říká bez obalu Jirka Just ohledně publikovaných odposleších maďarského ministerského předsedy a ministra zahraničí.
„Odposlouchávat ministra zahraničí cizí země, to se asi děje, to je v uvozovkách normální. Ale pak to dávat prostě před volbama ven... A pokud na něj nahrabali jenom to, že nějakým způsobem zjišťoval u Lavrova setkání Putina s Ficem, nebo že mu pošle text dohody oficiálně přes ambasádu, tak to není moc výbušný.“
Jiřího jsem se ale ptal i na handlování se sankcemi pro oligarchy.
„Ano, ty sankce. To je asi to nejhorší, co tam proběhlo, to, že skutečně Maďarsko a Slovensko lobbovaly, aby byly zrušeny sankce vůči příbuzným ruských oligarchů. To je velká kauza. Ale pokud nahrabali jenom tady ty tři věci, tak to nevypadá, že by pan Szijjártó byl zas tak velký krtek v Evropské unii. Každopádně, jak říkám, mně to nepřijde příliš korektní, aby se to dávalo takhle ven,“ uzavírá tvrdě Just své hodnocení evropských zpravodajských her.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
