KOMENTÁŘ JANA MALINY | Ruská sázka na vojenskou přítomnost v Africe naráží na své strategické a logistické limity. Jak jsme popsali v minulém textu, nečekaná koalice džihádistů a separatistů v Mali nedávno úspěšně paralyzovala vládní síly, zlikvidovala klíčové postavy tamního bezpečnostního aparátu a donutila ruský Africký sbor k ústupu ze severních oblastí. Samotný průběh útoků je však pouze symptom mnohem hlubšího systémového selhání. Lesley Anne Warnerová, expertka z Carnegie Endowment for International Peace a bývalá vysoce postavená americká úřednice, zasazuje v rozhovoru s Prestonem Stewartem současný kolaps do širšího geopolitického i historického kontextu a vysvětluje, v čem spočívá zásadní rozdíl mezi někdejšími wagnerovci a současným Africkým sborem a proč může ruské selhání otevřít dveře k překvapivému pragmatickému návratu Spojených států do regionu.
Když vojenská junta plukovníka Assimiho Goïty v letech 2020 a 2021 po sérii převratů postupně svrhla civilní vládu a ukončila vojenskou spolupráci s Francií i s mezinárodními misemi, stála její legitimita na jediném slibu: výměnou za omezení občanských a politických svobod dokáže armáda s pomocí ruských žoldnéřů zajistit státu bezpečnost.
Jak ale upozorňuje Lesley Anne Warnerová, statistiky ukazují pravý opak. Analýzy Africa Center for Strategic Studies jednoznačně dokládají, že pod vedením vojenských junt se počty teroristických útoků v celém Sahelu (Mali, Burkina Faso, Niger) neustále zvyšují. Tento bezpečnostní model zkrátka selhává. A nedávný koordinovaný útok, který prorazil až do nejhlubšího vnitřního kruhu malijského velení, tuto tezi definitivně potvrzuje.
Nejde navíc jen o vnější nepřátele. Během útoků byl zlikvidován ministr obrany Sadio Camara (hlavní architekt spolupráce s Ruskem) a vyřazen byl patrně i šéf tajných služeb Modibo Koné. To znamená, že junta přišla minimálně o dva z pěti klíčových zakladatelů současného režimu.
Sám prezident Goïta po útocích na několik dní zcela zmizel z veřejného prostoru. Warnerová k tomu přidává často opomíjený fakt: zranitelnost junty je do značné míry interní. Už v srpnu minulého roku musel režim potlačit pokus o vojenský puč, po kterém bylo zatčeno přes 40 armádních důstojníků, včetně dvou generálů. Prezident Goïta tak evidentně musí prioritně chránit sám sebe před vlastní armádou.
Vakuum po Francouzích a nástup Moskvy
Pro pochopení toho, jak se Rusko vůbec dostalo do pozice hlavního garanta malijské bezpečnosti, je nutné se vrátit do roku 2012. Mali tehdy čelilo bezpečnostní krizi podobné té dnešní. Tuaregští separatisté (MNLA) se tehdy spojili s džihádisty (AQIM a Ansar Dine) a společně táhli na hlavní město. Na záchranu Bamaka tehdy vojensky zasáhla Francie v rámci operace Serval (2013) a do země následně dorazily stabilizační síly OSN (MINUSMA) i výcviková mise Evropské unie.
Ačkoliv západní vojenská přítomnost zastavila pád státu, nedokázala zvrátit celkový trend. Malijská centrální vláda totiž volila výhradně silová řešení, aniž by budovala funkční státní správu a bojovala s korupcí na periferiích. Frustrace obyvatel z nelepšící se bezpečnosti vyústila v silné protifrancouzské nálady. Vojenská junta tohoto sentimentu po převratech v letech 2020 a 2021 využila k přeorientování státu na Moskvu.
Západní síly tak byly systematicky vytlačeny. Příchod ruských wagnerovců znamenal konec svobodného pohybu mezinárodních sil OSN a EU, které byly následně paralyzovány a donuceny k odchodu (mise EU skončila postupně do roku 2024, OSN se stáhla v roce 2023). Rusko tehdy velmi obratně využilo vzniklého mocenského vakua a udělalo z Mali své strategické předmostí pro expanzi do zbytku Sahelu.
Legislativní past USA: Section 7008
Zatímco Francie byla vyhnána politickým rozhodnutím junty, Spojené státy musely vyklidit pozice z ryze legislativních důvodů. Před rokem 2012 bylo přitom Mali faktickým epicentrem amerických protiteroristických operací v rámci tzv. Trans-Saharan Counterterrorism Partnership.
Omezení vychází z amerického Zákona o zahraničních operacích z roku 1985, konkrétně ze sekce 7008. Tato legislativa automaticky a striktně zakazuje Spojeným státům poskytovat vojenskou a bezpečnostní podporu jakékoliv vládě, která se dostala k moci neústavním vojenským převratem. Pro americkou diplomacii to znamenalo volbu ve smyslu černá/bílá: jakmile proběhne puč, přísun vojenské pomoci i spolupráce končí.
Spojené státy tak v Mali (a následně po dalším puči i v Nigeru) přišly o své základny pro operace dronů a tím pádem i schopnost provádět zpravodajskou činnost. Tento výpadek má samozřejměš přímé dopady na americké bezpečnostní zájmy – na podzim loňského roku byl například v Nigeru unesen americký občan, přičemž absence vlastních zpravodajských kapacit výrazně ztížila reakci Washingtonu.
Zákon, který měl sloužit jako tlak na udržení demokracie, tak v praxi vehnal africké státy přímo do náruče Ruska, které žádné podmínky týkající se lidských práv nebo voleb – světe div se – nekladlo.
Rozdíl mezi wagnerovci a Africkým sborem
Sázka na Moskvu však nyní selhává, a to prý především kvůli strukturální změně na ruské straně. Z operačního hlediska je totiž nutné striktně rozlišovat mezi někdejší Wagnerovou skupinou a současným ruským Africkým sborem.
Dr. Warnerová zdůrazňuje, že wagnerovci pod vedením Prigožina fungovali primárně jako ofenzivní paramilitární úderná síla. Oproti tomu Africký sbor, který je dnes pevnou součástí ruského ministerstva obrany, na africkém kontinentu aplikuje spíše defenzivní doktrínu typu „vycvič a vybav“ (train and equip). Rusové tak přešli na de facto stejný model budování kapacit, který dříve praktikovaly západní mise a který malijská junta po roce 2020 odmítla jako neefektivní.
Důsledky tohoto přechodu k byrokratičtějšímu a defenzivnějšímu formátu se nyní plně projevují. Povstalecká koalice džihádistů z JNIM a tuaregských separatistů znovu drží stát v šachu. Navíc využívá metodu ekonomického nátlaku, kdy zablokováním klíčových tras ze Senegalu a Pobřeží slonoviny ochromuje dodávky do hlavního města. Moskva, strategicky přetížená válkou na Ukrajině, nedokáže africké juntě poslat dostatečné posily ani vybavení, což vyústilo v potupný ústup Afrického sboru a malijské armády ze severního města Kidal.
Nová pravidla a návrat Washingtonu
Selhání Ruska v roli bezpečnostního garanta nyní otevírá prostor pro opětovný návrat USA. To navíc umožňuje nedávná změna americké legislativy.
Na konci roku 2022 prošla úprava zákona 7008, která americkému ministrovi zahraničí nově dává pravomoc udělit výjimku a zákaz spolupráce s pučisty obejít, pokud to vyžadují národní bezpečnostní zájmy USA. Podle Warnerové už v předchozích měsících proběhla v Sahelu jednání amerických diplomatů na vysoké úrovni. Tématem bylo možné obnovení sdílení zpravodajských informací a obnovení amerických přeletů kvůli získávání informací o situaci v regionu.
Tato legislativní změna nahrává silně pragmatickému přístupu administrativy Donalda Trumpa. Zatímco dříve americká legislativa odřízla země po puči od pomoci, nová pravomoc umožňuje Washingtonu přistoupit k vládám v Mali či Nigeru s nabídkou obnovy bezpečnostní spolupráce, přičemž selhávající ruský štít činí tuto americkou alternativu znovu atraktivní.
Jak však expertní analýza varuje na závěr, samotné poskytnutí zpravodajských dat nebo dronů nevyřeší příčiny sahelských konfliktů. Ty spočívají ve slabosti vládních institucí, korupci a neschopnosti zajistit základní služby. Jakékoliv zahraniční intervence – bez ohledu na to, zda je řídí Moskva, Paříž, nebo Washington – tak řeší pouze symptomy krize, nikoliv její samotné jádro.
Koho téma zajímá více do hloubky, doporučuji článek Dr. Warnerové na justsecurity.org.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
