KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Až dosud mohla velká část Rusů předstírat, že válka proti Ukrajině se jich vlastně netýká. Jenže s novými zásahy proti Telegramu, VPN a mobilnímu internetu dopadá režim i na svět městských vrstev, které byly dosud zvyklé na relativní komfort. Pod heslem technologické suverenity tak Kreml nevede jen boj o bezpečnost, ale hlavně o mnohem těsnější kontrolu nad vlastním informačním prostorem.
Až doposud platilo v případě ruské války proti Ukrajině jedno nepsané pravidlo: týkala se jen těch, kteří se jí nechat dotknout chtěli. Na frontu odcházeli především dobrovolníci (byť o míře jejich skutečné dobrovolnosti lze polemizovat) a lidé z chudších regionů.
Obyvatelé bohatých metropolí, zejména Moskvy a Petrohradu, zůstávali relativně v klidu. Užívali si luxusu moderních vymožeností, od donášky zboží až domů po digitální služby, a o válce se – pokud je vůbec zajímala – dozvídali jen z filtrované televizní propagandy. S rostoucími restrikcemi v digitálním prostoru se však tato bariéra hroutí. Rusům se to sice nelíbí, ale pro Kreml to nemusí nic znamenat.
Suverenita jako digitální hranice
Ruské úřady se netají záměrem převzít plnou kontrolu nad globalizačními nástroji, jakými jsou sociální sítě. Takzvaná „technologická suverenita“ je z jejich pohledu hlavním prostředkem, jak bránit vlivu zahraničních mocností, zejména USA, na ruskou vnitřní politiku. Tento koncept vychází z teze, že v současném provázaném světě se suverenita státu nevztahuje pouze na fyzické území, ale i na digitální prostor.
Rusko již dříve zavedlo zákony o povinném uchovávání dat ruských uživatelů na domácím území a postupně zakázalo sítě X (Twitter), Facebook, WhatsApp, YouTube či TikTok. Ačkoli se pro tyto kroky vždy hledaly různé záminky, hlavním motivem zůstává budování neprodyšné technologické bariéry.
Útok na vlastní řady: Případ Telegram
Dokud se zákazy týkaly amerických platforem, běžní Rusové reagovali vcelku klidně. Část přešla na ruské verze (např. VKontakte), jiní si pořídili VPN, aby blokace obešli. Ani jedno nepředstavovalo zásadní komfortní omezení. Poslední vlna restrikcí je však jiná a nemůže ji ignorovat ani pověstná „moskevská kavárna“.
Blokování Telegramu a omezování mobilního internetu představuje kvalitativní posun. Zatímco dosud stát vypínal cizí sítě, v případě Telegramu útočí na službu ruského původu, která je v zemi naprosto dominantní. Co víc, jde o nástroj, který masivně využívají nejen běžní občané, ale i vojáci na frontě pro svou komunikaci.
Porodní bolesti digitální izolace
Zavádění těchto opatření provázejí značné technické potíže, které vyvolávají stížnosti i u státních orgánů. Centrální banka Ruska například kritizovala fakt, že na seznamy povolených stránek (tzv. „bílé listiny“) se nedostaly zdaleka všechny banky, a to ani ty státní. Ruské bankovnictví zažilo v důsledku vypínání Telegramu citelné otřesy.
Pro režim však tyto problémy nejsou důvodem k ústupu. Jsou vnímány jako dočasné „mouchy“, které je třeba vychytat. Trend je jednoznačný: směřování k totálnímu omezení přístupu k jakémukoli obsahu, který státní moc vyhodnotí jako nežádoucí.
VPN jako luxusní zboží
Stát dlouhodobě bojuje také proti VPN službám. Jejich propagace je již zakázána a nejnovějším nástrojem se stává ekonomický nátlak. Data přenesená přes VPN mají být nad určitý limit (aktuálně se testuje hranice 15 GB) účtována jako zahraniční datový provoz. Nejde o přímý zákaz, ale o logický krok, který běžné uživatele přiměje k tomu, aby své aktivity v nekontrolovaném internetu výrazně omezili. Rusko se tak v otázce svobody internetu definitivně ocitá ve společnosti zemí jako Pákistán nebo Čína.
Internet za odměnu: Čínská inspirace
Současné restrikce samozřejmě nejsou populární. Podle oficiálních (byť pravděpodobně nadhodnocených) čísel klesla popularita Vladimira Putina v posledním týdnu o pět procentních bodů na 71 procent. Pro režim to však není varovný signál – například během nepopulární důchodové reformy byla Putinova čísla mnohem nižší, a přesto jeho mocí neotřásla. Protesty proti blokacím jsou navíc v zárodku potlačovány pod komickými záminkami, jako je nutná prořezávka stromů nebo dozvuky covidových opatření.
Podle některých zpráv se v Rusku dokonce chystá aplikace obdoby čínského sociálního kreditu pro přístup k internetu. Plný přístup do globální sítě by byl výsadou pouze pro občany s dostatečně vysokým hodnocením loajality. Ostatní se budou muset spokojit se státem povoleným „intranetem“.
Geopolitika digitálního prostoru
To, co sledujeme, není jen rozmar ruského vedení. Jde o vyústění trendu geopolitizace internetu. Vytváření izolovaných digitálních regionů, které zároveň vedou informační ofenzivu na území „protivníka“, se stává novou normou. Všechny země dnes hledají balanc mezi svobodou a bezpečností (či „weaponizací“ informací). Rusko a Čína však již jasně ukázaly, že v jejich případě svoboda v tomto souboji nemá místo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
