KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Říká se tomu poněkud vznosně „justiční dialog“: jednotlivé soudní stupně by se měly s respektem ke svým zákonným kompetencím vzájemně přesvědčovat, že jejich hodnocení a právní názor je ten správný. Nemá vítězit „větší razítko“, ale argumenty. Tak aby nejen rozhodnutí, ale i samotný proces rozhodování soudů byl srozumitelný jak pro účastníky řízení, tak pro veřejnost. Bohužel, v případu Čapí hnízdo se tohle moc nepovedlo.
Na úvod je potřeba říci, že k neshodám mezi jednotlivými stupni soudů dochází poměrně často. A je to dobře – systém justice s tím totiž počítá. Výměna názorů je to často zajímavá, užitečná a, pravda, někdy i peprnější. Výjimečně to skončí dokonce i kárným řízením. Před několika lety takhle před kárným soudem stál celý trestní senát plzeňského krajského soudu se zkušeným soudcem Eduardem Wipplingerem, protože si na jeho „tvrdohlavost“ stěžovala soudkyně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí padlo věru šalamounské: nižší soudní instance musí respektovat pokyny nadřízeného soudu, ale protože rozhodoval kolektiv tří soudců, nebylo možné zjistit, kdo konkrétně kveruloval.
Většina soudců ale respektuje, že justice je systém, jehož hodnota je vyšší než umanuté setrvání na vlastním názoru.
Průlom v kompetencích odvolacích soudů
Složitější je to pochopitelně v trestní justici, kde se rozhoduje o vině, což má dalekosáhlé důsledky primárně pro obžalovaného. Přes všechny změny trestního procesu, které měly omezit tzv. justiční ping pong, tedy nekončící putování případů od jednoho soudu k druhému, byla zachována zásada, že odvolací soud nemůže sám rozhodnout o vině v případě, že o ní není přesvědčen soud nalézací.
Důvody, proč tomu tak je, nedávno popsal v rozhovoru pro INFO.CZ docent Vladimír Pelc z Katedry trestního práva Právnické fakulty v Praze.
Toto zákonné omezení kompetencí odvolacích senátů ale naboural před třemi lety Ústavní soud, který jim v několika rozhodnutích otevřel cestu, aby mohly soudům nalézacím doslova vnutit svůj názor na věc.
Jedno z těchto rozhodnutí ústavních soudců se týkalo i senátu Vrchního soudu v Praze, který trvá na vině Andreje Babiše a Jany Nagyové. Ten totiž opakovaně (aktuálně už čtyřikrát) zrušil zprošťující rozsudek Městského soudu v Praze v případu Martina Shenara.
A Ústavní soud rozhodl před lety v Shenarův prospěch, protože senát soudkyně Brázdilové zrušil nejen zprošťující rozsudek, ale také nařídil, aby věc posoudili jiní soudci. Podle ústavních soudců to však byl neodůvodněný zásah do práva na zákonného soudce.
Bylo to však jen částečné vítězství – ústavní soudci totiž zároveň řekli, že pokud chce odvolací soud zavázat soud nalézací k rozhodnutí o vině, musí provést sám dokazování.
Kauza Čapí hnízdo jako vyústění trendu
Bohužel, z nástroje pro řešení mimořádných situací, jak to popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ autor jednoho z těchto rozhodnutí Ústavního soudu, jeho bývalý místopředseda Jaroslav Fenyk, se vyvinula u některých odvolacích soudců oblíbená praxe, jak se vypořádat s absencí zákonné kompetence nařizovat odsuzující rozsudky.
Před tímto trendem už mimochodem varoval minulý rok na konferenci INFO.CZ prezident Soudcovské unie Libor Vávra, sám odvolací soudce.
Soudce Šott tak měl v případu Čapí hnízdo možnost se opět vzepřít Vrchnímu soudu, provést natruc nějaké nové důkazy a říci, že to opět potvrzuje jeho názor. Jak ale z jeho odůvodnění vyplynulo, soudce si byl vědom, že by ani to s odvolacím soudem nepohnulo. Jen by to opět celý už tak dlouhý proces prodloužilo. Proto ustoupil, byť si, ve vší slušnosti, při ústním odůvodnění řekl své.
Vrchní soud tak nyní pravděpodobně potvrdí jím vynucené rozhodnutí a obhajobě se otevře cesta k dovolání k Nejvyššímu soudu.
Potřeba systémové změny
Je třeba si říci, že tady už nejde primárně o Babiše a politiku, jakkoliv se kolem rozhodnutí politické vášně vzmáhají. Jde o to, zda je správné, že se na základě několika senátních rozhodnutí Ústavního soudu, jejichž smyslem bylo řešit výjimečné patové situace, u některých soudů ustavila praxe, kterou se obchází trestní řád. Většina odborné veřejnosti se shodla na tom, že to dobře není.
Řešení, s nímž přišla Česká advokátní komora, tedy explicitně takové rozhodování odvolacím soudům zakázat, je naprosto relevantním návrhem. Tím druhým, možná elegantnějším řešením, je naopak to odvolacím soudům umožnit, ale zároveň zavést automatický přezkum takových rozsudků Nejvyšším soudem.
Jakou variantu zákonodárce nakonec zvolí, je na poslancích a senátorech. Ale dělat z toho účelový návrh, jak o tom referují některá média v čele se SeznamZprávami, svědčí o hrubé neznalosti věci. Případ Čapí hnízdo a s tím spojený zájem jen přitáhl pozornost k ne zcela dobré praxi, kterou bylo potřeba systémově vyřešit.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
