Ani absolutní vzájemná ztráta důvěry mezi obhájcem a jeho klientem není důvodem, aby byl soudem takový advokát zproštěn nutné obhajoby. Rozhodnutím zapsat se do seznamu obhájců ex offo totiž na sebe advokát bere povinnost poskytovat své služby i v případech, které mu „nekonvenují“, což musí jako profesionál akceptovat, uvedl v nedávném rozhodnutí Ústavní soud (ÚS).
Že si advokát, který poskytuje také služby ex offo, nemůže vybírat, s jakými klienty bude nakonec spolupracovat, je nasnadě. A že ani jeho jiné aktivity či odborné zaměření nejsou důvodem pro to, aby byl této povinnosti zproštěn, už bylo soudy konstatováno. Stalo se tak například opakovaně v případě senátorky Jany Zwyrtek Hamplové.
Ta nejdříve neuspěla u Nejvyššího správního soudu (NSS) s argumentem, že nemůže zastupovat povinně klienta, neboť se ve své praxi věnuje toliko zastupování zájmů samospráv. NSS jí tehdy vzkázal, že „neschopnost poskytnout právní služby potřebné kvality z důvodu neznalosti určité právní oblasti, které se ustanovený zástupce pravidelně ve své praxi nevěnuje,“ není důvodem pro zproštění povinného zastupování.
A Zwyrtek Hamplová neuspěla ani tři roky poté, když odmítala zastupovat vězně z Mírova, protože na to – jednoduše řečeno – nemá jako senátorka čas.
NSS tehdy sice naznačil, že by si „dokázal představit“ jinou právní úpravu, která by zapovídala advokátovi v postavení poslance či senátora vykonávat služby ex offo. Při současném znění zákona o advokacii však podle NSS platí, že časová či pracovní zaneprázdněnost advokáta ani sídlo advokáta, které je vzdálenější místu momentálního pobytu klienta, není důvodem pro zrušení zastupování ex offo.
Soud: Nestěžujte si a raději makejte!
Soudy však při těchto či podobných rozhodnutích připouštěly, že jiná situace by nastala, pokud by došlo k naplnění podmínky ztráty důvěry mezi advokátem a klientem, jak s tím koneckonců počítá i zákon o advokacii.
Ani to však neplatí bezvýhradně, jak nyní ukázal případ, který doputoval až k Ústavnímu soudu a v němž Česká advokátní komora dokonce usilovala z důvodu možného dopadu na výkon advokacie o postavení vedlejšího účastníka.
Senát ÚS (zpravodajkou ve věci byla Lucie Dolanská Bányaiová, která na soud přišla z advokacie) posuzoval stížnost advokáta, který byl v trestní věci ustanoven jako obhájce ex offo. Mezi ním a klientem však došlo k vzájemné ztrátě důvěry, což postupně vedlo oba k žádosti soudu, aby je tohoto vztahu zprostil.
Soud však ani jedné z žádostí nevyhověl. Podle jeho názoru je totiž klient z těch, kterému v posledku nevyhovuje žádný ustanovený obhájce. A to by v důsledku ohrozilo účel trestního řízení. Advokát je podle soudu nadto profesionál, který má takovou kritiku klienta unést a vyvrátit jí.
Když advokát i přesto na zproštění trval, vzkázal mu soudce již poněkud nerudně, že by se měl spíše než sepisování takových podání věnovat přípravě na hlavní líčení.
„Soud na Vás apeluje, abyste čas, který věnujete opětovným žádostem o zproštění obhajoby, věnoval napříště přípravě na hlavní líčení, a opětovné žádosti stejného obsahu soudu nezasílal, neboť soud na takové žádosti bude nahlížet již jako na zřejmé obstruktivní podání,“ uvádí se v přípisu soudu.
Nutná obhajoba? Svobodná volba advokáta
Advokát se tak obrátil na ÚS s tím, že trvá-li okresní soud za takových podmínek nadále na povinné obhajobě, znemožňuje mu svobodný výkon povolání. Důvěra mezi obhájcem a klientem je totiž nezbytným předpokladem efektivní obhajoby.
Ani podle Ústavního soudu však takový „nevztah“ mezi obhájcem a jeho klientem v režimu nutné obhajoby není důvodem pro to, aby soud zasáhl a vyhověl jeho žádosti o zproštění.
Podle ÚS totiž z výkonu profese advokáta, který má nezastupitelný význam pro zachovávání garancí právního státu, vyplývají nejen práva, ale rovněž povinnosti. Což platí najmě u advokátů ex offo, kteří nemohou ukončit zastupování jednostrannou výpovědí, ale musí o zproštění požádat soud. Ani ten však není povinen vyhovět automaticky a zkoumá důvody, zda tak může učinit.
„V těchto případech nelze přehlédnout, že soud advokáta ustanovuje a vybírá ze seznamu, do nějž se advokát, a tedy i stěžovatel, zapisuje ze svého svobodného rozhodnutí, které pramení z jeho profesního zaměření. Tímto rozhodnutím na sebe advokát bere riziko poskytování právních služeb i v případech, které mu obecně vzato „nekonvenují“, což musí – při absenci důvodů pro zproštění podle § 19 a 20 zákona o advokacii – jako profesionál akceptovat,“ vzkázal stěžovateli ÚS.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
