KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Připomínáme si dvě neslavná výročí. Přepadení Ukrajiny Ruskem 2022 a promoskevský komunistický puč z roku 1948. Obě představují naše selhání tváří v tvář zlé světovládné ideologii. Dvacátý pátý únor se stal dnem hanby našich dějin, stane se jím i 24. únor? Politikou, společností i médii se šíří duch kolaborantství, zrady či přinejmenším kapitulantství a odevzdanosti.
Je to nepříjemné déjà vu. Lhostejnost k osudu Ukrajinců je odrazem pasivity většiny našich předků, když jim bolševici doslova kradli zem pod rukama. Těch, co nesouhlasili, nebylo dost, a mnohem méně se našlo těch aktivně odporujících teprve se rodící totalitě, kterou ještě šlo zadupat do země.
Nenávist k přepadenému národu dává vzpomenout na vztek vůči Němcům a „keťasům“. Vítězný ryk proruských sviní stejně jako tehdy rve uši.
Lhostejnost či rovnou štvaní proti Ukrajincům
Jak si český stát připomíná výročí Putinovy války? Úřad vlády alespoň vyvěsil ukrajinskou vlajku. Předseda Sněmovny Tomio Okamura neudělal ani to, ministerstva se k věci staví různě.
Premiér na sociálních sítích mluví o „ničím neomluvitelné“ agresi Ruska vůči Ukrajině. Ale k tomu přidává „chcimírovské“ fráze. O pomoci Kyjevu ani slovo.
Ministerstvo zahraničí má vlajku stále. Na sítě však dalo jen strohé oznámení „2026: Čas zastavit válku“.
Senát uspořádal veřejné slyšení na téma „Bezpečnost Ukrajiny, bezpečnost Evropy a obranyschopnost státu“, z pozvaných koaličních špiček nedorazil nikdo. Andrej Babiš prohlásil, že válka není jeho agendou (jako by si ji snad někdo z nás vybral, ale čelit jí snad musíme všichni). Ministr obrany Jaromír Zůna chtěl přijít, ale SPD ho obligátně zcenzurovala.
Představitelé aktuální moci jen potvrzují své chování z doby před volbami. Nejnechutnějším vrcholem dezinformační propagandy se stalo strašení „ukrajinskými zabijáky“, což je konspirace převzatá od ruských trollích farem. Výsledek odporné a zlé kampaně se dostavil.
V průzkumu NMS pro Novinky jsou uprchlíci z Ukrajiny dle 37 % dotázaných hrozbou a jen 26 % je vnímá coby přínos. Přičemž u voličů ANO je ten poměr, 42:9, u SPD 75:2.
Odpovědnost politiků i občanů
Takto si věru nepředstavujeme chování reprezentace země, jež vědoma si vlastních tragických zkušeností s ruskou okupací a agresivitou stojí neochvějně za Ukrajinou, a to i v zájmu své bezpečnosti. Jak se to stalo? Kdo v uplynulých čtyřech letech selhal a napomohl či přinejmenším dostatečně nebránil tomu, aby se v Česku opět začalo zvedat ruské zlo?
Zodpovědnost politiků je jasná. Strana SPD se stala aktivním Putinovým spojencem v rozkládání národa a oslabování jeho podpory napadené zemi. Hnutí ANO se chovalo ambivalentně, stejně jako v kampani Motoristé. Minulá vláda jednoznačně stála za zájmy Česka a Západu, ale často podporu Ukrajině karikovala až do morálního kýče.
Jak se zachovala občanská společnost? Mnozí obstáli, prokázali sympatie i štědrost, darovali Ukrajincům násobně více než stát. Za hodně Čechů se však musíme stydět.
Za to, jak lživě a nenávistně pomlouvali uprchlíky, aniž by s nimi měli jinou zkušenost než předávanou kanály Putinovy černé propagandy a domácí ruské 5. kolony, a jak volili proruské extremisty.
Média: Selhávají i ta, od nichž jsme to nečekali
A co média? Pomiňme zjevně placené propagandisty z řad politologů a komentátorů. Vynechme i tituly vydavatelství Mafra, od nějž bychom mnoho nečekali, či XTV nebo Parlamentní listy, kde jsme naopak předem čekali to nejhorší. S touto sedlinou se musí počítat vždy.
Zhruba třetina lidí kolaboruje s nepřítelem vždy a hned. Ať už proto, že mu fandí, bojí se ho, nebo z toho čeká pro sebe prospěch.
O odolnosti národa a jeho přežití v posledku rozhoduje to, jak se zachová ona třetina, jež by měla být pevná za všech okolností, a pak ti uprostřed, kteří se mohou přiklonit jak k dobru, tak ke zlu.
Sám se počítám k těm, kteří se jen tak nevzdávají. Přesto si vůbec nejsem jistý, zda jsem se za uplynulé čtyři roky zachoval vždy správně.
Ve vyjádřeních na různých platformách jsem se snažil o věcnou analýzu a neutralitu, ne snad názorovou, ale co se týká morálních soudů. Bral jsem to tak, že „kremrole“ jsou slabé, v malé menšině, nic neovlivní a i ony mají právo na svobodu projevu, jež zahrnuje i svobodu lhát, šířit nenávist a nepřátelskou propagandu.
Nyní se sám sebe ptám, zda jsem raději neměl opustit intelektuální iluzi své slonovinové věže, abych bránil reálný svět kolem sebe.
Propaganda jako od Sputniku či RT
Jestlipak si stejnou otázku položili Michal Půr a Tomáš Jirsa, než v předvečer smutného výročí války pozvali do podcastu Insider Václava Klause?
Všichni víme, že jejich „byznys model“ je založen na tom, že nejsou konfrontační a své hosty nechají povídat volně (i tehdy, když s nimi nesouhlasí).
Přesto – nebylo chybou nechat bez jakékoli korekce exprezidenta říkat takovou hromadu nebezpečných ruských lží?
Rozčílili tím i spisovatele a vydavatele Neviditelného psa Ondřeje Neffa, který o vystoupení Klause mj. napsal: „Říká totéž, co Putinův mluvčí Peskov: Válku zavinil Západ tím, že ohrožoval svou rozpínavostí Rusko, a jemu nezbylo než se bránit. Kdyby nebylo zásahu Borise Johnsona, mír mohl být uzavřen už v roce 2022. Rusko nemá žádné územní nároky, jen zajišťuje svoji bezpečnost, to je v jádře sdělení Václava Klause (Dmitrije Peskova).“
Model nemodel, pro běžného posluchače z toho vyšel obsah objektivně napomáhající šíření a zakořenění Putinovských obludných lží. Jestliže zde je to na diskusi, máme bohužel smutnější příklady.
Naprosto nechápu, co se to stalo s Echem24 Dalibora Balšínka a co má znamenat Deník TO založený Markem Stonišem. Někdy mám pocit, že oba zešíleli… Některé texty, jež u nich vycházejí, působí jako z dílny Sputniku či televize RT.
Každý má jen jednu čest a jen svůj hlas
Naposledy mě Echo nadzvedlo, když na základě účelově ustřihnutého videa obvinilo spolek Milion chvilek, že pasuje Petra Pavla do role lídra opozice. Přitom jedinými, kdo tohle soustavně a v rozporu s realitou činí, jsou hlásné trouby vládní propagandy, mezi něž tento list i deník TO podle mě patří.
Znal jsem oba šéfredaktory jako přesvědčené pravičáky a obránce západní civilizace. Nebo jsem si to aspoň o nich myslel.
Rozumím tomu, že situace na mediálním trhu je špatná. Sám pobírám honoráře za práci pro velké korporáty, což mě ani náhodou nečiní mravně lepším než ty, kteří shánějí peníze na živobytí zřejmě obtížnějším způsobem.
Pro mě je jedno, zda má někdo byznys založený na bulváru, provokaci, nadbíhání vkusu konzumentů nebo prostě „od někoho“ dostává peníze. Doba je pro média těžká a nikdo nemá právo soudit druhé pouze na základě toho, jak si vydělávají.
Záleží na jediném. Na výsledné podobě – a za tu odpovídáte každý sám za sebe. Ručíte svým jménem, svou tváří, svou ctí. A to vše máte jen v jednom vydání. Což platí i o vašem hlase. Ten buď můžete (kdekoli, i na „X“, Facebooku, u piva…), pozvednout proti Rusku, mlčet, nebo podpořit agresora. Jen to první je ale přijatelné pro svobodného občana.
V mravní krizi nelze zůstat neutrální
V mravní, bezpečnostní a rozumové krizi nelze zůstat neutrální. Spíše ale vidíme dokonce posun k horšímu, jak se vaříme pomalu jako ty žáby v polévce z ruských manipulací, dezinformací, konspirací a lží.
Ti, co dávno stáli na straně Moskvy, dnes dupou a ječí blahem s pocitem, že už vyhráli. Latentně proputinovští jsou nyní jasně „jeho“. Středoví jsou latentně proruští a někteří původně pevní se nechávají zviklat.
Mnozí jsou asi ze všeho otrávení. Ale nenechme se umlčet. Čímž myslím i běžné občany na sociálních sítích. Nepodléhejme strachu, ale ani lhostejnosti či pocitům zmaru. Nepřistupujme na autocenzuru, nazývejme ruskou pátou kolonu ruskou pátou kolonou, kolaboranty a zrádce kolaboranty a zrádci, dezoláty dezoláty, kremrole kremrolemi, putinovské svině putinovskými sviněmi. Neberme si servítky.
Tady jde o mnohem víc než o jemnocit či obavu působit nevychovaně. Proč trvat na respektu k těm, kteří si ho nijak nezasloužili, kteří nahrazují humanitu nelidskostí, právo bezprávím a rozum nenávistí a kteří rozhodně neprokazují úctu České republice?
Tolerance k takovým lidem je v lepším případě slabost, v horším zbabělost. Nyní se bojuje o duši národa. A když ten zápas prohrajeme, mohou být brzy ohroženy suverenita a nezávislost naší země.
Neopakujme podruhé stejnou chybu
Vše zachází příliš daleko. Přátelům Ruska roste sebevědomí, slušní lidé se stahují do ulity a raději nic nekomentují. Maďarsko a Slovensko nám nejsou ukazovány jako odstrašující příklad (jímž jsou), ale coby nejlepší spojenci. Na rozdíl od (už zase) zlých Němců.
U Trumpa vládnímu táboru neimponuje imperativ více zbrojit, ale snaha rozbít Evropu a brutální nátlak na Ukrajinu. Mnohá média hrají dle ruských not. I ta, u nichž by nás to dříve nenapadlo.
Ačkoli historické analogie vždy kulhají, tak jedna mrazivá paralela mezi 25. únorem 1948 a 24. únorem 2026 tu evidentně je: nesnesitelná lehkost servility k Moskvě. Neopakujme stejnou katastrofální chybu podruhé.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
