Bod varu ve Wolfsburgu: Odbory hrozí stávkou století, ale ekonomickou gravitaci nezastaví

Pokud měl někdo pocit, že se největší evropská automobilka po ohlášení radikálních škrtů, rušení výrobních programů a plánovaném zmrazení mezd do roku 2030 v tichosti dohodne na kompromisu, německá realita posledních hodin ho musela rychle vyvést z omylu.

Vyjednavač odborů IG Metall Thorsten Gröger před otevřeně varuje, že hněv lidí na dílnách dosáhl absolutního bodu varu. Vedení firmy v čele s Oliverem Blumem vzkázal, ať si v kalendáři červeně zakroužkuje 31. prosinec. Právě tehdy totiž vyprší zákonná povinnost sociálního smíru (Friedenspflicht) – a od ledna má naplno odstartovat „stávková mašinérie“, jakou v Německu nepamatují. Šéfka podnikové rady Daniela Cavallo mluví o bezprecedentním porušení důvěry a zradě na zaměstnancích. Odbory nemíní ustoupit ani o píď a chystají se na generální protesty. Voilà!

Z pohledu odborářské příručky je to zcela logické divadlo. Zaměstnanci německých kmenových závodů VW si desítky let zvykali na status nedotknutelné kasty chráněné zemskou vládou Dolního Saska. Měli pocit, že ať se ve světě děje cokoliv, státní a odborářský deštník nad Wolfsburgem vydrží věčně.

Jenže tentokrát to vypadá na dost nekompromisní „crash test“ do zdi bez airbagů, deformačních zón a dalších „prvků aktivní bezpečnosti“, řečeno automobilovou hantýrkou.

Paradox celé chystané stávky totiž spočívá v tom (a uvědomit by si to měli i Povšíkovci z Boleslavi), že stávkovat proti vlastnímu managementu můžete jen do chvíle, kdy má ten management kam a z čeho ustupovat. 

O tom, jak hluboká tato propast ve skutečnosti je, vypovídají čerstvá čísla, která nedávno rozebrali kolegové z E15. Nejde o žádné drobné škobrtnutí, ale o volný pád v přímém přenosu. Provozní zisk celého koncernu Volkswagen se za první tři čtvrtletí meziročně zřítil o neuvěřitelných 98,7 procenta – z miliard eur zbylo v provozní kase pouhých sto milionů. V samotném třetím kvartálu zaťal koncern do futer provozní sekeru ve výši 5,9 miliardy eur. To je nejhorší výsledek za více než dekádu, způsobený miliardovými odpisy, kolapsem poptávky v Číně a mizernými maržemi u vnucovaných elektromobilů.

Když finanční ředitel koncernu Arno Antlitz bez obalu přiznává, že „nemůžeme ztrácet čas a musíme jednat rychle a rozhodně“, není to kupodivu manažerská fráze ani strašení před mzdovým vyjednáváním. Chtít v takové situaci po vedení v Německu valorizace a bránit neudržitelná privilegia není odvaha, ale ekonomická slepota hraničící se sabotáží.

Pokud vám v továrnách chybí odbyt pro statisíce aut, v Číně vás válcují dravé domácí značky s polovičními výrobními náklady a evropský zákazník zkrátka odmítá kupovat předražená elektrická auta, nepomůže vám ani ta nejhlasitější vuvuzela před branou závodu.

Vyhlásit od ledna časově neomezenou stávku a zastavit linky v Emdenu, Zwickau či Hannoveru je v nynější situaci asi tak rozumné jako hasit požár v muničním skladu kanystrem benzínu. Každý den, kdy budou německé fabriky stát, prohloubí finanční krvácení koncernu a jen urychlí to, čeho se Gröger s Cavallo děsí nejvíc: definitivní přesun investic i výrobních kapacit mimo Německo.

Můžete vyhrožovat „největším konfliktem v dějinách“, ale zákony trhu se zastrašit nedají. Problém je, že ve Wolfsburgu a celém Německu už v praxi dávno nevládne kapitalismus, nýbrž velmi štědrý socialismus. Zákazník v Mnichově, Praze nebo Šanghaji si ale nekupuje auto ze soucitu k zaměstnancům v Dolním Sasku. Kupuje si ho podle poměru ceny a výkonu. A ten je dnes v německém podání Volkswagenu neobhajitelný.

Odbory by si měly nejen v Německu, ale perspektivně i ve Škodovce položit otázku: Opravdu si myslíte, že když vyrobíte méně aut za ještě více peněz, zachráníte tím svoje fabriky?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme za pozornost.