„Amerika si 11. září zasloužila.“ Kdo jsou noví mocní v týmu amerických Demokratů?

První díl analýzy končí vítězstvím Abdula El-Sayeda v demokratických primárkách ve státu Michigan a otázkou, jak se vůbec do nejvyšších pater moci mohou dostat lidé s programem, který je antitezí Trumpismu. 

Jak již bylo řečeno, antiamerikanismus je sice na elitních univerzitách hlavním proudem už od 70. let 20. století, kdy je „dlouhým pochodem institucemi“ ovládli extremisté typu Noam Chomsky, ale tato forma radikalismu byla (až donedávna) z velké části uzavřena v akademickém prostředí. A pro ambiciózní Demokraty usilující o celostátní funkce byla politika typu „Amerika na posledním místě“ volebním kryptonitem. 

To už ale zjevně neplatí. Dnes je nenávist k Americe a otevřený antisemitismus základním pilířem pokusu o nepřátelské převzetí, které během kampaně do doplňovacích voleb do Kongresu momentálně pohlcuje Demokratickou stranu. A lidé jako Hasan Piker v něm hrají klíčovou roli.

Připomeňme si, že u Demokratů tomu tak rozhodně nebylo vždy. Vzpomeňme si na kritiku, které čelil Barack Obama za své někdejší přátelství s radikálním kazatelem, když v roce 2008 kandidoval v demokratických prezidentských primárkách proti Hillary Clintonové. V tomto souboji to byl on, kdo představoval vzpouru a „progresivní“ volbu, zatímco Clintonová byla nositelkou praporu stranického establishmentu.

Poté, co počátkem roku 2008 vyhrál sérii primárek a jeho kampaň získala značnou dynamiku, ho dohnala jedna z jeho vazeb z minulosti, když se do médii dostala informace o tom, že Obamovi se v Chicagu přátelili s radikálním reverendem Jeremiahem Wrightem.

Wright, stejně jako Piker, patřil k antiamerické levici a vzýval Chomského tezi „America Bad“. Na videích odvysílaných stanicí ABC Wright hřímal: „Vláda jim [chudým černochům] dává drogy, staví větší a větší věznice, přijímá zákony typu třikrát a dost a pak po nás chce, abychom zpívali ‚Bůh žehnej Americe‘. Ne, ne, ne, Bože procitni a proklej Ameriku za zabíjení nevinných lidí, tak je to v Bibli.“

V projevu proneseném jen pět dní po útocích z 11. září 2001 Wright kázal: „Podporovali jsme státní terorismus proti Palestincům a černým Jihoafričanům a teď jsme rozhořčeni, protože to, co jsme dělali v zámoří, se nám vrací přímo před náš vlastní práh. Americe se vrací její vlastní činy, kdo seje vítr, sklízí bouři.“ Taková rétorika je dnes standardním referenčním rámcem nové levice, jak ostatně ještě uvidíme dále.

Případ kolem Wrighta vyvolal v Obamově kampani paniku. Wright Obamovy oddával, pokřtil jejich děti a dal název Obamově knize The Audacity of Hope (česky vyšlo jako Odvaha doufat). Obama se však od Wrighta nakonec přesto distancoval. V jednom z nejlepších projevů své kampaně, který pronesl pět dní po provalení této kauzy, svého bývalého pastora jednoznačně odsoudil: „Nebyla to prostě jen snaha náboženského vůdce promluvit proti vnímané nespravedlnosti. Místo toho vyjadřovala hluboce zkreslený pohled na tuto zemi – pohled, který považuje rasismus bílých za endemický a který povyšuje to, co je na Americe špatné, nad všechno, o čem víme, že je na Americe dobré.“

Tehdy Obama svou někdejší vazbu na radikálního kazatele „neutralizoval“. Dnes však straničtí vzbouřenci typu El-Sayed své spojení s vyšinutými radikály neskrývají, naopak je využívají jako signál pro stranické aktivisty, kteří mají v primárkách (na rozdíl od voleb veřejností) disproporční roli.

EL-Sayed však není jediným, a dokonce ani zdaleka tím nejhorším kandidátem, který v poslední době uspěl v demokratických primárkách s kampaní založené na lidech otevřeně vyjadřujících nepřátelství vůči americké republice a bude se na podzim ucházet o místo v Kongresu; jeho arabští konstituenti by mu totiž asi neodpustili členství v DSA, komunistické organizaci, která se momentálně pokouší o nepřátelské převzetí Demokratické strany. 

Toto členství je však naopak lákadlem pro nové voliče demokratů, mladé vysokoškoláky, kteří se mohou pyšnit drahými a zcela zbytečnými tituly, antiamerickým a ahistorickým referenčním rámcem – a následkem toho i hlubokým rozporem mezi vlastními ambicemi a pocitem nároku na společenské postavení, jehož se jim nedostává.

Proto se od poloviny května organizaci zvané Demokratičtí socialisté Ameriky (DSA) v soubojích o Sněmovnu reprezentantů tak daří. Jejich kandidát a populistický buřič Chris Rabb dosáhl drtivého vítězství v souboji o křeslo za Filadelfii. 

Svou kampaň do velké míry postavil na obviňování Izraele z (neexistující) genocidy – stejně jako to učinil v předměstském 12. kongresovém obvodu v New Jersey Adam Hamawy. Tento občanským povoláním plastický chirurg působil v 90. letech v Bosně jako dobrovolník v krycí organizaci Al-Káidy, která pod rouškou bohulibé činnosti sloužila k financování a logistické podpoře terorismu, pročež byly její americké struktury uzavřeny americkými úřady.

Po návratu domů se stýkal s Omarem Abdel-Rahmanem (známým jako „Slepý šejk“) – Hamawy vystupoval jako svědek obhajoby při jeho trestním procesu, v něm byl Abdel-Rahman odsouzen za plánování teroristických útoků v New Yorku, včetně vyhození do povětří budovy OSN, Lincolnova a Hollandova tunelu či mostu George Washingtona, a také za spiknutí spojené s výbuchem ve World Trade Center v roce 1993.

Hamawy se dnes sice od svého šejka distancuje, ale jeho ideologie se v jádru příliš nezměnila a jen se převlékla do akademického bulšitu – thirdworlidstického hávu, populárního mezi mladými radikály. Ve zkratce, Amerika špatná, muslimové hodní, socialismus nutný. I Hamawy na platformě ekonomického radikalismu, nekonečné kritiky USA a nenávisti k Izraeli nakonec zvítězil.

V Coloradu prohrála patnáctinásobná kongresmanka Diana DeGetteová – která je v úřadu od doby, kdy se její protikandidátka ještě ani nenarodila – s africkou imigrantkou Melat Kirosovou: komunistkou, podle které si USA útoky z 11. září 2001 zasloužily.

Kirosová se narodila v etiopské Addis Abebě jen několik týdnů předtím, než její otec vyhrál v americké vízové loterii, pořádané za účelem zvýšení diverzity. Její rodina se následně přestěhovala do Denveru, otec začal pracovat jako lékárník a v roce 2018 absolvovala Kirosová obor politologie a ekonomie na Washington College. Poté nastoupila na pozici koncipientky pro regulaci a vymáhání cenných papírů v newyorské kanceláři Sidley Austin, kde pomáhala obhajovat velké korporace před státními úřady a zároveň nastoupila na práva.

Z lukrativního místa v právní kanceláři však byla vyhozena – po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 začala totiž místo přidělené práce rozesílat dopisy právnickým firmám, ve kterých si stěžovala, že je nespravedlivé označovat „výzvy k likvidaci izraelského státu“ za antisemitismus. V dopise se „akademickým ptydepe“ tázala, jak jinak mají studenti vyzývat ke konečnému řešení izraelské otázky?

Po svém vyhazovu Kirosová změnila směr, stala se profesionální aktivistkou a začala doktorát na Coloradské univerzitě, kde zkoumá tak užitečné a smysluplné věci jako „účinnost reparací“ a nepodmíněný základní příjem.

V rámci kampaně v performativním rozhovoru u Hasana Pikera ospravedlňovala 7. říjen jako „nevyhnutelný důsledek apartheidu, okupace, desetiletí okupace“. Stejná logika podle ní platí i pro Spojené státy ohledně teroristických útoků z 11. září 2001. V rozhovorech pak dávala jasně najevo, že pokud bude zvolena, ona i zbytek DSA hodlají v Kongresu držet stranu jako rukojmí, aby z ní vynutili ústupky – směrem ke komunismu a odvržení Izraele.

Podobně jako v mnoha jiných vyhrocených demokratických primárkách v tomto volebním cyklu se i její souboj o stranickou nominaci stal de facto referendem o Izraeli. Kirosová se netají tím, že ke vstupu do politiky ji přiměl právě její postoj k židovskému státu – tedy že by měl být zlikvidován (ve prospěch „jednostátního řešení“). Zkuste si ho pod nadvládou Hamásu na chvíli představit, co to asi znamená.

Po dvou letech nepřetržité protiizraelské kampaně Kirosové a jejích soukmenovců došlo v Coloradu v červnu 2025 k teroristickému útoku: egyptský občan použil dva Molotovovy koktejly a improvizovaný plamenomet k útoku na pietní pochod za izraelská rukojmí, držená a znásilňovaná Hamásem v Gaze. Třináct lidí bylo zraněno, včetně 88leté ženy, která přežila holokaust. Další osmdesátiletá seniorka na následky zranění utrpěných při útoku zemřela. 

Pachatel se u soudu přiznal, že ho motivovala touha zničit Izrael. Dostal dva tisíce let vězení. Kirosová však řekla, že jeho motivace je komplikovaná a hned několikrát odmítla označit tento žhářský útok za antisemitský. Židovští uprchlíci v Coloradu na to odpovídají, že „Nejvíc šokující na tom všem je, že už to vlastně vůbec není šokující.“

DSA ve stejnou dobu dosáhla drtivého vítězství v New Yorku, kde tým kandidátů newyorského starosty Zohrana Mamdaniho vyhrál všechny demokratické primárky, což posílilo antisemitské, třetisvětské a otevřeně prokriminální a komunistické křídlo strany.

Právě o tom bude pokračování této analýzy, jejíž třetí část vyjde již zítra na INFO.CZ.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!