KOMENTÁŘ | Zprávy o rychlém úpadku americké moci se ukázaly jako značně předčasné. Konflikty mezi USA, Izraelem a íránským režimem, které poslední únorový den vyvrcholily operací Epic Fury, nejsou jen dalším blízkovýchodním požárem. Je to tvrdá geopolitická lekce pro Moskvu i Peking.
Zatímco světová média řeší výbuchy na Blízkém východě, ve Washingtonu se hraje mnohem sofistikovanější partie o podobu nového multipolárního světa. O tom, jak Donald Trump s chirurgickou přesností odřezává slabé spojence svých velmocenských rivalů a proč teď zbytek Asie trne hrůzou nad mapou Hormuzského průlivu, jsme hovořili s ředitelem Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě Janem Železným.
Dlouhá léta jsme ze všech stran slýchali, že dny globální americké hegemonie a takzvaného unipolárního rozložení sil z doby po konci studené války jsou definitivně minulostí. A ačkoliv je pravdou, že moc ve světě se rozptyluje mezi více silných hráčů, Spojené státy v těchto dnech nekompromisně ukazují, kdo i nadále drží v ruce ty „nejsilnější karty“.
Celý aktuální konflikt s íránským režimem má totiž masivní geopolitický rozměr, který bude nadále ovlivňovat překreslování mocenských siločar v rámci mezinárodního systému. Podle Jana Železného Washington současným postupem dává jasně najevo, že je v rodícím se multipolárním světě stále více než jen „prvním mezi rovnými“.
„Americká schopnost projektovat svoji sílu téměř kdekoli na planetě stále nemá konkurenci. To je něco, co si další mocenská centra v podobě Pekingu či Moskvy skrz probíhající operaci Epic Fury, a ještě dříve i v případě operace Midnight Hammer, velmi bolestně uvědomují,“ analyzuje na úvod ředitel Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě.
Odříznout slabé kusy
Pozoruhodný je přitom samotný styl, jakým současná americká administrativa operuje. Pokud se podíváte do oficiálních strategických dokumentů (jako je Národní bezpečnostní strategie), Donald Trump v nich příliš nezdůrazňuje snahu o otevřené velmocenské soupeření s Čínou nebo Ruskem. O to tvrdší je ale realita v terénu. Sledujeme zrod zcela nového a zásadního vzorce americké zahraniční politiky.
„Washington postupuje velmi tvrdě vůči mocensky slabým článkům v rámci partnerské sítě těchto mocností, které s chirurgickou přesností eliminuje,“ vysvětluje Železný s tím, že tento tlak má dvojí efekt. „Tím nejenom omezuje přímý vliv Moskvy a Pekingu, ale zároveň podemílá jejich kredibilitu jako opěrných bodů pro režimy, které usilují o pokračující oslabení vlivu Západu a přicházejí s určitou antitezí dosavadního světového řádu.“
Tento rukopis jsme už viděli v případě Venezuely, sledujeme ho na Kubě a nyní se naplno projevuje v Íránu. Všechny tyto státy představovaly síly, které napomáhaly šíření ruského a čínského vlivu ve svých regionech, z čehož měly vrásky už předchozí americké administrativy.
A výsledek Trumpova rozhodného zásahu? Ukazuje se, že když dojde na lámání chleba, možnosti reálné podpory ze strany východních velmocí jsou poměrně nízké. Ani jedno z těchto mocenských center totiž podle Železného nehodlá kvůli svým partnerům riskovat destabilizující konflikt s USA.
Do této geopolitické rovnice je podle experta nutné přidat i nedávný vývoj v Sýrii. „Přestože pád Asadova režimu ve výsledku nepředstavuje pro Kreml takovou katastrofu, jak se zpočátku hovořilo, výraznější zahraniční působení Moskvy mimo oblast takzvaného blízkého zahraničí a Arktidy to fakticky omezilo,“ podotýká Železný.
„Ruská operativní působnost se tak nyní omezila v podstatě jen na oblast Sahelu a operace takzvaného Afrického korpusu (bývalých oddílů Prigožinových wagnerovců) v zemích jako Mali, Burkina Faso či Niger.“
Hormuz jako asijská noční můra. Amerika je v klidu
Zatímco geopoliticky rozdávají USA tvrdé rány, ekonomické dopady konfliktu představují obrovský test odolnosti pro globalizovaný svět. Ústředním bodem je zde paralýza námořní přepravy přes Hormuzský průliv. Tento jeden z nejvýznamnějších světových škrtících bodů (chokepoints) drží pod krkem překvapivě státy, které jsou od Blízkého východu geograficky velmi vzdálené.
Zajímavé je, kde v tuto chvíli vládne největší nervozita. Spojené státy to nejsou.
„Američané díky masivnímu nárůstu domácí těžby v posledních dvou dekádách a importu z Kanady zůstávají fakticky soběstační. O to větší problém ale mají velká produkční centra v podobě Číny, Jižní Koreje či Japonska,“ upozorňuje Železný na paradox současné situace.
Týká se to přitom přímo Íránu. Ačkoliv tvrdé mezinárodní sankce zapříčinily, že íránská ropa z portfolií většiny světových ekonomik dávno vymizela, Peking hraje podle svých vlastních pravidel. Čína stále figuruje jako významný nákupčí tamního „černého zlata“.
Expertní statistiky a odhady hovoří jasně: Peking odebírá až 80 % celkového íránského exportu. Tento objem podle Železného proudí primárně do takzvaných čajových konvic (teapots) – nezávislých rafinérií v čínské provincii Šan-tung, kde se ropa dále zpracovává.
Panika v Tokiu a zasedání OPEC
Problém Hormuzu však zdaleka nekončí jen u íránské ropy a čínských rafinérií. Tímto úzkým hrdlem je přepravována zhruba pětina (20 %) veškeré globální spotřeby ropy a světového obchodu s LNG.
A čísla opět neúprosně ukazují na Východ: více než 80 % ropy a LNG, které tudy proudí, míří do Asie, přičemž na prvních místech figurují právě Čína, Indie, Jižní Korea a Japonsko.
Není proto divu, že asijské metropole bijí na poplach. „Nepřekvapí, že již během prvních hodin operace Epic Fury se například japonská premiérka Sanae Takaiči nechala slyšet, že její země musí okamžitě pracovat na minimalizaci negativních bezpečnostních a hospodářských dopadů na svou zemi,“ připomíná Železný.
Tlak na dodavatelské řetězce navíc v regionu odstartoval horečnou aktivitu těžebních gigantů. Producenti jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty či Katar se v posledních týdnech podle analytika snažili přepravit mimo region co největší množství surovin. Cíl je zřejmý – zajistit si nejenom vlastní zisky dříve, než se průliv uzavře nebo stane příliš nebezpečným, ale udržet i „jakous takous“ stabilitu dodávek na světové trhy.
„Probíhající eskalace se tak zcela logicky stane hlavním bodem jednání blížícího se zasedání ropného kartelu OPEC. Situace v Íránu svým dopadem masivně přesahuje hranice regionu a ukazuje, jak extrémně zranitelný globálně propojený svět nadále zůstává,“ uzavírá Jan Železný.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
