ANALÝZA JANA ŽELEZNÉHO | V posledních letech již v Japonsku nebývá příliš zvykem, že by se voliči museli při své cestě do volebních místností potýkat s blizardem. Jenže přesně tato sněhová kalamita, kvůli níž jich muselo být několik dokonce předčasně uzavřeno, doprovázela víkendové hlasování o zástupcích dolní sněmovny, tzv. Sněmovny reprezentantů, japonského národního parlamentu (Kokkai). Toto volební klání se přitom vymykalo zaběhlým škatulkám snad ve všech možných ohledech.
Přestože funkční období „poslanců“ je stanoveno jako čtyřleté, volby se tentokrát konaly mimořádně již po 15 měsících od těch posledních. Ostatně sama volební kampaň pak trvala pouhých 16 dní, což mělo politikou dlouhodobě unavených 103 miliónů potenciálních voličů donutit k rozhodné akci a překonat tak tradičně nízkou volební účast, pohybující se mezi 50 a 60 %.
O svoji politickou budoucnost v nich přitom hrála historicky první žena v pozici premiéra a tzv. železná lady japonské politiky – Sanae Takaiči. Ta se rozhodla k výraznému risku, když vyhlásila předčasné volby, aby tak zvrátila nelichotivý výsledek svého předchůdce v čele země i Liberálně-demokratické strany (LDP), Šigerua Išiby.
Připomeňme, že pod jeho vedením vládní partaj rovněž v předčasných volbách v roce 2024 přišla o funkční většinu v dolní sněmovně a následně i v té horní. Představitelce nacionalistické rétoriky, sebezvané reformátorce a zastánkyni jestřábí zahraniční politiky, se však díky tomu během loňského podzimu otevřela cesta ke splnění si svého celoživotního politického snu, když nahradila oslabeného Išibu v nejvyšších funkcích.
V Japonsku se nemění jen to, že se všechno neustále mění. Současná doba je schizofrenní, říká Sýkora
Rozpad dlouholeté koalice s buddhistickou a vůči Číně nakloněnou stranou Komeito (díky nesouhlasu s asertivní vizí japonské zahraniční politiky, kterou Takaiči reprezentuje) a nepočetná nová koalice s Japonskou stranou obnovy (Išin) tak vehnala premiérku k riskantnímu tahu.
Takaiči vyhlásila předčasné volby a šla pokerovou hantýrkou tzv. all-in, když prohlásila, že pokud její koalice nezíská většinu, ze svých vysněných pozic odstoupí. To jí bezpochyby dodalo na již velmi solidní autenticitě.
Vítězství na všech frontách
Volební „gamble dekády“, jak jsme její krok nedávno zde na INFO.CZ nazvali s kolegou Romanem Kodetem, se však více než vydařil. Již předvolební průzkumy signalizovaly, že LDP by si díky premiérčině vysoké popularitě (60–70 %) mohla přijít na 274–328 křesel ze současných 199, což by jí samotné přineslo více než pohodlnou většinu v 465členné sněmovně.
Naopak opozici, tvořené především tzv. Centristickou reformní aliancí – jež vznikla zcela nově jako spojení menšího a do nedávna vládnoucího uskupení Komeito a Konstituční demokratické strany (hlavní opoziční síly) v čele s bývalým premiérem Jošihikem Nodou – se předpovídalo spíše oslabení dosavadních pozic.
Velkou neznámou zůstávaly výsledky menších opozičních sil v podobě ostře nacionalistické až populistické strany Sanseito či reformního a silně modernizačního hnutí Team Mirai.
Výsledky nedělní volební noci však předčily všechna premiérčina očekávání. Již první exit polly předpovídaly slavné vítězství LDP, která nakonec nejenom dosáhla vytyčeného cíle získat většinu 233 hlasů, ale sama o sobě obsadila plných 316 mandátů. Díky prakticky stabilní pozici koaličního partnera Išin s 36 hlasy tak koalice překonala absolutní, dvoutřetinovu většinu hlasů.
Ta jí umožňuje nejenom obsadit klíčové pozice v čele sněmovny a velmi vlivných sněmovních výborů, avšak především snadno přehlasovat horní komoru japonského parlamentu, tzv. Sněmovny rádců, v níž koalice rovněž postrádá většinu.
Takaiči tak dostala od voličů jasnou zelenou pro uplatnění svých dalekosáhlých reforem v domácí i zahraniční politice. Nic na tom nemění ani procentuálně výrazné posílení menších stran Sanseito či Team Mirai.
Za vším hledej reformy
A čím vlastně Takaiči oslovila japonské voliče – především tedy ty mladé, u nichž LDP a její persona bývalé metalové bubenice dominovaly?
V evropských médiích se probíral především vztah s Čínou. Ale to, co hlasující trápilo nejvíce, byl stav japonské ekonomiky. Resp. všude vzývaná „krize životních nákladů“ – jako nejdůležitější téma ji opakovaně označovalo přes 60 % dotázaných.
Císařství totiž v posledních letech čelí dekády nepoznanému tlaku na spotřebitele, způsobenému na tamní poměry vysokou inflací. Ta se sice v prosinci meziročně snížila na 2,1 %, stále se však nachází nad 2% cílem centrální banky, která díky tomu nevylučuje další navýšení krátkodobých úrokových sazeb. Ty nyní dosahují 0,75 %, tj. nacházejí se nejvýše od roku 1995.
Tento stav přitom dle některých statistik přispěl k více než 11 měsíců nepřetržitě trvajícímu poklesu reálných mezd Japonců, což se promítlo především do schopnosti nízkopříjmových domácností nakupovat produkty a služby každodenní potřeby. Především rýže a další základní potraviny podražily během posledního roku o desítky procent.
