KOMENTÁŘ ROMANA KODETA A JANA ŽELEZNÉHO | Schopnost riskovat by měla patřit k základní výbavě úspěšných politiků. Je rovněž tím, co odděluje známé státníky od davů šedých figur, jejichž jména si historie nezapamatuje. Zřejmě tak uvažovala současná japonská premiérka Sanae Takaiči, když se rozhodla vyhlásit předčasné volby do dolní sněmovny tamního parlamentu (Diet). Navzdory relativně vysoké popularitě jejího kabinetu se přitom jedná o riskantní krok, který v případě úspěchu může její kariéře dodat dosud netušenou dynamiku a učinit z ní jednoho z nejvlivnějších politiků poválečné éry.
Její prohra by však znamenala tvrdou ránu a vcelku jistý odchod z čela strany po pouhých několika měsících ve funkci – jev tak typický pro japonské premiéry posledních let. Jak si tedy Takaiči a její Liberálně-demokratická strana (LDP) stojí? Jaké jsou její šance a s čím vůbec přichází do japonské politiky?
Sázka na favorita?
Hned zpočátku je dobré zmínit, že Takaiči (v článku uvádíme v této variantě, byť se v českých médiích mnohdy používá přechýlená varianta Takaičiová), které se stylizuje do konzervativní protiváhy svých liberálních předchůdců (ti svojí váhavostí nedokázali řešit kupící se problémy Japonska, ale na jejich vládách se Takaiči nicméně podílela), má vyhlídky na poměrně solidní výsledek.
Průzkum zpravodajského portálu Nikkei Asia z doby po vyhlášení voleb uvádí, že LDP má velmi dobré šance na to získat ve volbách 8. února většinu ve 465členné Sněmovně reprezentantů. Podobné výsledky ukazují i jiné průzkumy volebních preferencí.
V rámci smíšeného volebního systému má partaj převahu ve 40 % procentech z 289 jednomandátových volebních okrsků, přičemž ve zhruba 150 svádí velmi těsné boje.
V rámci 176 křesel udělovaných s pomocí systému proporčního zastoupení, který zemi rozděluje do 11 regionů, je jí přisuzováno kolem 70 míst, což znamená nárůst oproti předchozím 59. Přestože tedy LDP, která je vládní stranou po prakticky celé poválečné období, dlouhodobě čelí poklesu popularity i důvěryhodnosti, průzkumy ji obecně naznačují zisk mezi 220 až 260 reprezentanty. Jejímu stávajícímu koaličnímu partnerovi, Japonské inovační straně, pak přisuzují 30 až 45 křesel. I v případě pesimističtějších výsledků by tak vláda měla mít podporu více než 250 poslanců, což by premiérce poskytlo silný mandát k plánovaným reformám.
Úspěchu Takaiči přitom nahrává i krize opozičních řad. Její hlavní představitel, uskupení Centristická reformní aliance, která je koalicí Ústavně demokratické strany Japonska (CDP) a někdejší vládní Kómeitó, sice nabízí reformy liberálního střihu včetně výzev k zrušení osmiprocentní spotřební daně na potraviny.
Problémem však je, že se jedná o nové uskupení, které nemělo dostatek času ke konsolidaci a do voleb dle průzkumu Nikkei Asia nastupuje s vyhlídkou na zisk pouhých 167 křesel. Otázkou tak zůstává primárně to, jakého výsledku dosáhnou další menší často protestní strany. Mezi ně se řadí progresivistická Reiwa Šinsengumi, upadající Komunistická strana Japonska a nacionalistická Sanseitó.
Zvlášť poslední zmíněná doufá, že slabší výsledek LDP by mohl straně zaručit rozhodující slovo v národní politice. Potenciální silnější mandát pro progresivní a levicové strany by však mohl pozicí Takaiči silně otřást a zastavit její silný nástup do premiérského křesla. Takaiči tak riskuje – nicméně zdá se, že její krok vychází z realistického posouzení vlastních možností.
Zjevení na japonské politické scéně
Kdo však je Sanae Takaiči a proč vyvolává tak vášnivé diskuse? Předně, její nástup na post první premiérky v dějinách Japonska 21. října 2025 byl významným milníkem, který symbolizoval reorientaci Japonska směrem ke konzervativnější politice a znamenal přerod politické scény Země vycházejícího slunce.
Nesl se mimo jiné i ve znamení konce vládnoucí koalice Liberálně demokratické strany (LDP) a Kómeitó, která ovládala japonský parlament od konce roku 2012. Nepříliš populárního Šigeru Išibu, jehož vláda byla poznamenaná skandálem spojeným s dary klíčovým politikům LDP před jeho zvolením předsedou strany v září 2024 a v červencových volbách 2025 ztratila většinu v horní sněmovně, nahradila politička pro japonskou scénu poměrně netypická.
V silně maskulinní a „usedlé“ japonské politické scéně se tato čtyřiašedesátiletá obdivovatelka Margaret Thatcherové, bývalá televizní moderátorka, bubenice metalové kapely a milovnice rychlých aut vymyká nejen profilem, ale i jasně artikulovanými, byť pro některé kontroverzními politickými názory.
O post předsedkyně LDP se Takaiči ucházela již v letech 2021 a 2024. Tehdy byla poražena svými umírněnějšími stranickými kolegy, kteří však nedokázali vyřešit základní problémy, s nimiž se země potýká – klesající porodnost a s ní spojené stárnutí společnosti, upadající ekonomiku, inflaci a s ní rostoucí životní náklady.
Výsledkem bylo volání strany po novém vedení, jež by jí pomohlo vyvést z vleklé krize. Sázka na Takaiči pak byla odpovědí na radikalizaci části japonských voličů, kteří byli ochotni naslouchat pravicovým stranám jako je Japonská inovační strana (Nippon Išin no Kai) či více extrémní Sansitó profilovaná především svým odporem k poměrně liberální imigrační politice Išibova kabinetu.
Nelehký úděl
Takaiči po svém předchůdci zdědila celou řadu problémů. Po řadě dekád trvající deflace, stagnaci cen i mezd byla pro mnoho Japonců více než tříprocentní inflace – v jejímž důsledku musela řada podniků zvýšit ceny spotřebního zboží – šokem.
Tento trend byl navíc prohlouben podstatnou devalvací jenu, který od roku 2022 ztratil více než 20 % své hodnoty vůči americkému dolaru. Výsledkem jsou nejen rostoucí ceny především zahraničního zboží, ale též i oslabování důvěry investorů v japonské dluhopisy. Ty jsou pro ekonomiku s dluhem vůči hrubému národnímu produktu ve výši 234 % (vyšší poměr má pouze Súdán) klíčové.
Souběžně s vnitřním ekonomický tlakem však musí nová premiérka řešit sílící nejistotu na mezinárodní scéně. Takaiči, jež je zastáncem tvrdého postoje vůči Číně (čínský prezident Si Ťin-pching jí dokonce po jejím nástupu do funkce ani neposlal tradiční blahopřejný telegram), čelí sílícímu tlaku Pekingu vůči Tchaj-wanu.
A spolu s tím i ruské a severokorejské hrozbě, jež Japonsko vedly k zásadnímu přehodnocení obranné politiky a navýšení výdajů na obranu. Její listopadové vyjádření, že čínský útok na Tchaj-wan by pro Japonsko znamenal kritické ohrožení jeho existence, vyvolal tvrdou reakci Pekingu. Ten vyzval k bojkotu turistických cest do Japonska a pozastavil nákupy produktů japonského rybářského průmyslu.
Klíčem budou reformy
Z výše uvedeného je proto poměrně zřejmé, že Takaiči potřebuje silný mandát, aby provedla reformy na domácí scéně a současně prosadila japonské zájmy na mezinárodním poli.
O dalším směřování Japonska bude rozhodovat několik klíčových témat, především ekonomických. Zatímco opozice volá po daňových škrtech, což jí může přinést politické body, je Takaiči ve svých vyjádřeních opatrnější. Byť je dle jejího názoru nutné podporovat ekonomiku vládními investicemi, základem jejího ekonomického plánu bude větší rozpočtová disciplína a menší důraz na daňové škrty, což by umožnilo postupné snižování vládního dluhu.
Současně hodlá podporovat rozvoj technologického průmyslu a investovat do obranných kapacit země. Upadající trh práce pak hodlá podpořit prostupnějším migračním systémem a podporou pro pracující cizince.
Právě tento problém představuje jeden z klíčových rozdílů mezi politikou Takaiči a představiteli opozice. Japonský demografický úpadek a smršťování trhu práce vedlo v posledních desetiletích k prudkému nárůstu počtu cizinců trvale žijících v Japonsku k současným čtyřem milionům.
Tento trend společně s masivním vzestupem mezinárodního turismu (v loňském roce navštívilo Japonsko 42,7 milionu lidí oproti necelým 20 milionům v roce 2015) vyvolává u části japonské společnosti obavy ohledně domácí bezpečnosti a ekonomických problémů s těmito fenomény spojených.
Návrat ducha Abeho?
Při pohledu na dosavadní premiérčinu politiku je zřejmé, že se pod jejím vedením země posouvá k poměrně silně nacionalistické politice založené na větší mezinárodní angažovanosti, silnější bezpečnostní politice doprovázené navýšením výdajů na obranu, s konzervativním důrazem na japonské tradice a zachováním integrity japonské společnosti.
Takaiči jako někdejší chráněnkyně dlouholetého premiéra Šinzóa Abeho vlastně neříká nic nového – její silnou stránkou je však komunikace. Své názory předkládá voličům jasně a srozumitelně. Jejich základem je fiskální realismus, opatrný reformismus, důraz na národní bezpečnost a integritu.
Zda však za tři měsíce svého vládnutí dokázala o správnosti své cesty přesvědčit dostatečné množství voličů, kteří jí poskytnou silnější mandát k postupným reformám, však ukáže až příští víkend, neděle 8. února 2026, kdy Japonci zamíří k předčasným volbám.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
