KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Donald Trump při svém posledním setkání s britským premiérem Keirem Starmerem v pondělí 28. července oznámil, že zkrátí lhůtu, ve které má ruský prezident souhlasit s příměřím na Ukrajině. Zatímco původně činila 50 dní, nově má být zkrácena na „10 až 12 dní“. Co se stane pak?
Americký prezident je podle svých slov z Ruska „výrazně zklamaný“. Při hledání mírového řešení na Ukrajině nebylo dosaženo žádného pokroku, a tudíž „není důvod čekat“.
Ta slova přirozeně vyvolávají spoustu otázek. Jestliže je už i Trumpovi zřejmé, že Putin nehodlá válku přivést k nějaké formě příměří, k čemu mu poskytovat další bezmála dva týdny?
A především: co se stane, až vyprší i tato nově zkrácená lhůta? Překročí Trump vlastní „stín“ a provede důslednou revizi svého přístupu vůči Rusku, aby bez dalších otálení jednoznačně podpořil Ukrajinu? Bude schopen realizovat to, co mu delší dobu doporučují (nejen) jeho republikánští spolustraníci?
„Věštit“
budoucnost a poskytovat „definitivní“ odpovědi bývá velmi
ošidné. Přesto se zdá, že tentokrát by Trumpova slova nemusela
znamenat jen další z mnoha nenaplněných proklamací nebo
planých frází. Proč?
Dva týdny jako zástěrka
Než se pustíme do odpovědi, je vhodné připomenout jednu podstatnou „drobnost“. Z minulosti víme, že Donald Trump, kdykoli, když nevěděl, jaký postoj má zaujmout – lhostejno, zda hovoříme o ekonomice, domácí či zahraniční politice – prohlásil cosi ve smyslu „počkáme dva týdny“, případně „dám vám vědět asi za dva týdny“.
Nejde jen o verbální trik, ale o promyšlenou taktiku. Jak napsal komentátor Nolan Higdon ze serveru The Hill: „Fráze „asi za dva týdny“ se stala charakteristickým znakem Trumpova komunikačního stylu – neustále se posouvající termín, který signalizuje, že akce je na spadnutí, ale nikdy k ní nedojde.“
Jinými slovy, fráze o „dvou týdnech navíc“ sloužila k získání času, případně k tomu, aby se na vybrané téma zapomnělo, eventuálně bylo vytlačeno tématem jiným.
„Dva týdny jsou časový rámec, který se zdá být na dosah ruky, ale je dostatečně vzdálený, aby odložil podrobné zkoumání. Vzbuzuje očekávání, udržuje tisk v nejistotě a monopolizuje pozornost veřejnosti. V podstatě se jedná o rozptýlení, maskované jako transparentnost.“
Právě v tomto kontextu si ale nelze nevšimnout, že o termínu 50 dní pro ukončení bojů na Ukrajině Trump hovořil při setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem již před dvěma týdny, konkrétně 14. července.
Tehdy v Bílém domě varoval Rusko, že pokud na návrh nepřistoupí, zavedou Spojené státy „velmi tvrdé“ ekonomické sankce, včetně 100% cel na ruský dovoz a tzv. sekundárních sankcí vůči zemím, které s Ruskem obchodují.
Uplynuly dva týdny a téma války na Ukrajině podle očekávání nezmizelo. Naopak lze říci, že nabralo na intenzitě: ukrajinská města jsou dále odstřelována a bombardována jako nikdy předtím a ruské ozbrojené síly v Doněcké oblasti podnikají více koordinovaných útoků na více úsecích fronty.
Trumpovi se rozsvítilo
A tak se stalo cosi výjimečného: na setkání s britským premiérem to byl sám Donald Trump, který se nepřímo přihlásil k tomu, co řekl před dvěma týdny. Toto je zcela v rozporu s jeho taktikou, ale není to náhoda. Trump tak učinil z vlastní vůle a s jasným cílem.
Navíc při bližším pohledu na to, co Trump prohlásil, je více než patrné, že jeho slova zněla až nečekaně sklíčeně. Nejde pouze o radikální zkrácení samotného termínu. Trump zároveň připustil, že ani ve zkrácené lhůtě neočekává žádný pozitivní vývoj: „Zkrátím těch 50 dní, které jsem mu (Putinovi) dal, na menší počet, protože si myslím, že už vím, jak to dopadne.“
Jestliže tedy Donald Trump hovoří o tom, že poskytne Rusku dalších 10 až 12 dní, nezdá se, že by znovu hodlal využít svůj trik „dvou týdnů“, jak neříct nic a pouze odložit řešení „ad acta“. V tomto případě se spíše přikláním k přesně opačné tezi.
Donald Trump pochopil, že si s ním Putin zahrává. Co přesně jej přimělo ke změně postoje, není v tuto chvíli podstatné.
V konečném důsledku to může být kombinace faktorů: od tlaku na mezinárodní úrovni (zejména od členských států NATO) po tlak od voličů, poradců či představitelů Republikánské strany, kteří ruský expanzionismus odmítají.
Co se bude dít dál?
Nelze vyloučit, že můžeme očekávat změnu americké politiky vůči Rusku: konec ústupkům a výmluvám. A pokud tomu tak je, pak Trumpovou hlavní výzvou bude připravit na změnu „MAGA“ voliče. Oni dávali přednost „míru“ před „silou“ a jim bude nyní potřeba předložit důkazy, ze kterých vyplývá, že Americe nezbývá než zbrojit a postavit se těm, kteří jí nepřejí.
Pokud by Trump měl splnit to, co avizoval již na setkání s Markem Ruttem, pak by každá země, která obchoduje s Ruskem, musela zaplatit daň, pokud by chtěla prodávat své výroby do USA.
Rusko by to mělo dostat do složité situace: zkomplikuje se prodej ropy jiným zemím, v důsledku čehož by Kreml měl disponovat méně penězi na financování války.
Pro Trumpa osobně – stejně jako pro celé MAGA hnutí – to bude značně nepříjemné, protože Amerika se bude muset vrátit do principiálně stejné politiky, jakou prosazovali už demokraté.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
