Trump vyhrožuje, Putin se směje: Náhlý obrat rétoriky USA vůči Rusku má jednu vážnou trhlinu

Ani ten nejpovrchnější pozorovatel ruské války proti Ukrajině si nemohl nevšimnout, jak výrazně se v poslední době změnila rétorika amerického prezidenta Donalda Trumpa. 

Tam, kde padaly často až obdivné komentáře na adresu jeho ruského protějšku, si Trump neodpustil několik poznámek o tom, že Putin místo snahy o mír hezky mluví, ale reálně chce válčit dál. Hovořil i o rozčarování a zklamání z Putina. 

Oproti dosavadnímu přístupu, kdy Trump stranil Rusku a na Ukrajinu vyvíjel nátlak, to působí, jako by americkému prezidentovi konečně došlo, že ruský styl všemožného protahování „mírových“ rozhovorů, kladení stále dalších a dalších podmínek pro samotné jednání či vnášení nových a nových „aspektů“, je ve skutečnosti opravdu jen snahou žádný mír neuzavřít. 

Jásot ale není a ani nebyl na místě, což ukázaly hned následující dny.

Přímé rozhovory mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, byť podle amerického prezidenta vždy „příjemné“, na tom nic nezměnily. 

Ostatně, Putin coby důstojník KGB byl vycvičen v manipulaci lidmi tím, že jim říká, co chce, aby slyšeli. Trumpovi bez problémů pochleboval, a při tom od něj dostával to, co chtěl – tedy volné pole pro válku proti Ukrajině. Ani nyní se nezdá, že by se pro Moskvu mělo v tomto ohledu cokoli změnit.

Donald Trump již od počátku loňské prezidentské kampaně vystupoval jako člověk, který „zná recept“ na rychlé ukončení ruské agrese proti Ukrajině. Operoval přitom jak svojí schopností vyjednávat a dosahovat rychlých výsledků, tak i „znalostí“ Vladimira Putina. 

Až příliš to připomínalo slova George Bushe mladšího, který kdysi poeticky mluvil o tom, že pohlédl Vladimiru Putinovi do očí a viděl v nich duši (později tohoto výroku litoval). Donald Trump tak vsadil na notu dealmakingu vycházející z toho, že se strany sporu chtějí dohodnout a řeší se pouze podmínky kontraktu – jak která strana ustoupí. 

Nebylo náhodou, že Rusové do jednání nasadili Kirilla Dmitrijeva – člověka, který americkým vyjednávačům mával před očima imaginárními zisky v Rusku a obchodními dohodami. Rusko od počátku nasadilo extrémní požadavky, ze kterých ani po půl roce neustoupilo byť jen o milimetr.

Trumpův „zásadní projev ohledně Ruska“, který oznámil na pondělí, musel zchladit nadšení i naděje všech, kdo čekali zásadní změnu Trumpovy politiky. Varování směrované Putinovi, že pokud do padesáti dnů nepřistoupí na příměří, budou uvalena masivní (100%) cla na ruské zboží, znělo velmi podobně jako jeho předchozí „ultimáta“. 

Nebylo ani jasné, co cly ve skutečnosti myslí. Mezi Ruskem a USA je obchod minimální (zhruba 3 miliardy dolarů ruského importu do USA v loňském roce). Nicméně Trump mluvil i o sekundárních postizích, což by znamenalo cla proti kupcům ruského zboží. V praxi by šlo o obchodní válku nejen proti Číně, ale hlavně Indii, což se nezdá být zrovna ztělesněním amerických zájmů. 

Ať už sekundárními cly myslel americký prezident cokoli, vyhlášená padesátidenní lhůta (tedy do začátku září) znamená jen další prodloužený čas pro Vladimira Putina, který tak bude mít volnou ruku k pokračování v ofenzívě. Už se pochopitelně ozval i Dmitrij Medveděv, který se Trumpovu ultimátu na síti X vysmál.

Jistou změnou tak zůstalo jen to, že se americký prezident rozhodl uvolnit prodej amerických zbraní Ukrajině, tentokrát prostřednictvím jejich nákupu ze strany některých států Evropské unie a jejich následného předání Ukrajině. 

Nejde přitom o pakatel, nýbrž o zbraně a zbrojní vybavení v objemu 10 miliard dolarů. Zcela v duchu svého dealmakingu to Trump prezentoval jako výhodu pro Spojené státy, což odpovídá i realitě. USA prodají zbraně, které Evropa neumí vyrobit, a zajistí tak práci a příjem svým výrobcům.

Oficiální místa v Rusku zatím na nejnovější prohlášení Donalda Trumpa nereagovala – a je otázkou, jestli vůbec budou. Moskva dlouhodobě tvrdí, že překážkou míru není ona, nýbrž Kyjev, respektive Západ, který nechce respektovat její „státní zájmy“. 

Jen stěží změní svoji pozici po pondělním prohlášení Donalda Trumpa, které – zcela jednoduše řečeno – nemělo zdaleka takovou sílu, aby s Putinem a jeho režimem nějak pohnulo. Výmluvně reagovala Moskevská burza, která po tomto prohlášení rostla. Americký prezident zkrátka nikoho svým obratem v rétorice nevyděsil, právě naopak. Rozhodně nejde o diplomacii z pozice síly.

Jako u všeho je fér ještě zvážit i další možnost, kterou rádi zmiňují příznivci amerického prezidenta, byť je o něco méně pravděpodobná. Podle ní ve skutečnosti Donald Trump vůbec nějaký mír ani řešit nechce a případné pohlcení Ukrajiny Ruskem ho nijak netrápí. Jeho reálným cílem je pouze (dlouho slibované) ukončení konfliktu, byť třeba i za cenu ruského vítězství. 

Taková možnost ale znamená, že by se smířil s posílením Ruska i s problémy, které by z toho logicky do budoucna pro USA vyplývaly. Svoje ultimáta tak vyhlašuje jen proto, aby uspokojil domácí poptávku po razantnějším přístupu k Putinovi. Jenže právě takovéto nenaplněné hrozby ve finále snižují prestiž USA.

Změna postojů amerického prezidenta je tak sice jednou věcí, ale reálně nepředstavuje nic, čeho by se v Moskvě museli bát. Nové dodávky zbraní sice mohou přinést nepříjemnost a pravděpodobně o něco méně ruských raket či dronů dopadne na cíl, ale zásadní změnu ve válce nepřinášejí. 

Rétorika je jedna věc, ale praxe druhá – v té Donald Trump nic zásadního nezměnil. Za dodávky zbraní si nechá zaplatit a utažení sankčního režimu opět odsunul. A i poté půjde o sankce, které nebudou bolet USA, ale ani Rusko. To může nadále pokračovat ve své „speciální operaci“.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.