KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V minulém týdnu se odehrála věc, která jako by ukazovala na možné vystřízlivění amerického prezidenta ve vztahu vůči Rusku.
Až dosud mluvil Donald Trump o Vladimiru Putinovi div ne jako o poslu míru a vinu za válku házel na Ukrajinu.
Vůči Ukrajině také vystupoval z pozice síly, zatímco s Ruskem si notoval a prakticky neustále opakoval jen ruské verze událostí. Trump také pozastavil vojenskou pomoc Ukrajině či předávání zpravodajských informací, což má ohromný dopad na situaci bránící se země. Zmínka o nových sankcích proti Rusku tak mohla leckoho překvapit.
Ponechme nyní stranou, že šlo o jednotlivost, kterou hned vzápětí americký prezident „přebil“ výroky o jednodušších jednáních s Putinem než se Zelenským. Otázkou může být, s jakými případnými sankcemi a s jakými dopady by mohl americký prezident vůči Rusku přijít.
Donald Trump zmínil vedle sankcí také cla na ruské výrobky, což samo o sobě velkou hrůzu v Rusku vzbudit nemohlo. Ruský vývoz do Spojených států je minimální. Hotové výrobky Rusko nevyváží prakticky žádné, z komodit jde jen o platinu a další suroviny, v celkovém objemu tří miliard dolarů. Nic z toho není zrovna zásadní pro ruský vývoz, ani případné clo by nějak Rusku ublížit nemohlo.
Trochu jinak je tomu u dalších sankcí, byť ani tam už není příliš mnoho prostoru, čím Rusko zasáhnout.
Úspěšný Bidenův zásah
Postupně se zpřísňující sankce Joea Bidena proti ruské stínové flotile znamenaly pro Rusko a jeho ropné příjmy velký propad. Státní společnost Sovcomflot, hlavní provozovatel stínové flotily, výrazně snížil svůj zisk v roce 2024 s tím, že pro rok 2025 jej může čekat ještě více problémů.
Největší balík sankcí byl přijat až v lednu, těsně před odchodem Joea Bidena z úřadu prezidenta. Cílem tohoto balíku už nebylo jen „pouhé“ zdražení nákladů pro Rusko, ale přímo omezení přílivu jeho ropy na trhy. Indie a Čína mají tendence se obracet k jiným, bezpečným dodavatelům, což pochopitelně snižuje příjmy nejen ruským ropným společnostem, ale i dominantnímu přepravci ruské ropy.
Jednalo se o tzv. druhotné sankce, které postihují nejen samotné společnosti, ale hlavně ty společnosti, které se sankcionovanými spolupracují.
Současný sankční systém, hlavně co se USA týče, prakticky vyčerpal veškeré možnosti.
Evropa by mohla nastolit sankce proti ruskému plynu. Ten prozatím není sankcionován, do Evropy proudí ať už potrubím (TurkStream, možná obnovení tranzitu přes Ukrajinu), nebo ve formě zkapalněného zemního plynu.
U ropy je situace jiná v tom, že ta proudí do některých zemí (či proudila) na základě výjimky. Ale i u ní jsou případy, kdy ruské tankery patřící do stínové flotily měly nehodu (či sabotáž) u břehů Itálie, indikující, že minimálně část evropských společností „špinavou“ ropu nakupuje.
Trump tak má částečně pravdu, pokud říká, že Evropa platí Rusku za jeho suroviny více, než kolik vydává na pomoc napadené zemi.
Pokud tedy mají nějaké sankce Rusku uškodit, jedná se spíše o jejich vymáhání než o nějaké zavádění nových a zázračných opatření.
Zabránění průjezdu či kotvení lodí, které nemají patřičná pojištění či jsou ve stavu, který hrozí ekologickou katastrofou, by bylo z tohoto pohledu nejúčinnější.
Jenže i to naráží na problémy, protože taková kontrola je administrativně velmi náročná, navíc se lodě neustále přejmenovávají a přesouvají mezi fiktivními majiteli (často prostě jedna kancelář v Dubaji). Dohled nad nimi musí vykonávat velké administrativní aparáty, což je přesně to, o co Donald Trump nestojí.
Evropa pak čelí ruským hrozbám, že zadržení takových lodí bude Rusko vnímat jako válečný akt. Evropské státy tak zatím k nějaké důsledné kontrole ruských lodí nepřistoupily.
Pro Rusko je nicméně dobré už jen to, že Donald Trump a Elon Musk propouštějí státní zaměstnance, kteří by mohli na dodržování sankcí dohlížet.
Cukr a bič
Prozatímní strategie amerického prezidenta jde opačným směrem, než je zpřísňování sankcí či jejich kontroly. Vůči Rusku vystupuje s cukrem, zatímco proti Ukrajině používá bič.
Americké úřady tak údajně zkoumají možnosti zmírnění sankcí vůči Rusku v případě, že bude dosaženo mírové dohody. Podle všeho panuje víra, že Vladimir Putin bude ochoten vyměnit mír za ekonomické ústupky.
Paradoxně s touto vírou nijak necloumá ani fakt, že ruská strana prakticky od začátku opakuje, že jediným „kompromisem“, který je ochotna akceptovat, je úplně splnění jejích požadavků. Vladimir Putin pak sice vše balí do deklarací ochoty k míru, reálně ale žádnou změnu neprojevil.
Rusům prozatím jejich taktika předstírání snahy o mír vychází. A pochopitelně budou také říkat, že jim sankce vůbec nevadí, a že naopak škodí USA.
Během prvního setkání prezentoval Kirill Dmitriev (stál za kampaní kolem Sputniku V, kterou Rusové dodnes označují za „první registrovanou vakcínu na světě proti covidu-19“) svoji tabulku, podle které americké firmy ztratily odchodem z Ruska 300 miliard dolarů.
Fakt, že takové číslo bylo produktem fantazie (americké investice ani zdaleka nedosahovaly takové výše), není důležitý. Podstatné je, že se jim zatím daří přesvědčovat amerického prezidenta, že zlepšení vztahů s Ruskem je v jeho zájmu.
Rusko přitom sankce reálně velmi bolí, jeho Fond národního bohatství se s nižšími příjmy z ropy a rostoucími výdaji už prakticky rozpustil, inflace a škrty hrozí destabilizací sociálního klidu v zemi.
Tvrzení, že sankce škodí Západu víc než Rusku, jsou tak snahou se sankcí zbavit, nikoli konstatováním nějakého faktu.
Zpřísnění je možnost
Pokud tedy pomineme vůbec skutečnost, že prozatímní působení amerického prezidenta a jeho pravé ruky Elona Muska neukazuje na zpřísnění sankcí a uvažujeme o jeho změnách v postojích, pak lze říct, že má v rukách dostatečné instrumenty ke zvýšení tlaku na Rusko, aby učinilo ústupky vůči Ukrajině.
Zpřísnění sankcí vůči stínové flotile či zdůslednění její kontroly by mohlo tento tlak zesílit a přinést Rusku, bez ohledu na to, že tvrdí opak, opravdu vážné důsledky. Válku by to pravděpodobně nezastavilo, ale ruské schopnosti ji vést by to omezilo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
