KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Ruský finanční polštář ve formě Fondu národního blahobytu se povážlivě tenčí, mnohá jeho aktiva jsou zmrazena v důsledku sankcí. Na ropu ani zemní plyn coby stabilní zdroj příjmů se už nelze spoléhat, navíc pokud Trump zvýší těžbu, ceny za tyto suroviny klesnou. Totéž platí o ruském uhlí, jehož tradiční odběratel Čína pokrývá svou potřebu stále více z vlastních zásob. Zbývá jen více šetřit – na lidech, na údržbě a rozvoji infrastruktury, průmyslu a ekonomiky, přitom ovšem udržovat v chodu válečnou mašinérii. Ruský krach sice není za rohem, jak mu předpovídají někteří analytici, ale perspektiva růstu a prosperity – o které hovoří Putinovi souputníci a příznivci – se mu stále více vzdaluje.
Ruský fond národního bohatství/blahobytu (FNB) byl dlouhou dobu považován za neprůstřelnou jistotu pro případ jakéhokoli výpadku či výrazných změn na ropných trzích. Dokonce se debaty přesunuly z roviny investic do zahraničí k tomu, jak peníze z Fondu, které se v něm neustále kumulovaly, co nejlépe zužitkovat, a postupně se tak začala rozmělňovat dříve striktní pravidla ohledně jeho použití.
Zatímco krátce po jeho vytvoření v roce 2008 bylo možné investovat prostředky jen do nejkvalitnějších zahraničních aktiv, s postupem času se situace měnila a Rusko stále více investovalo do svých „významných“ projektů.
I z toho důvodu došlo k rozdělení na likvidní a nelikvidní část, v níž jsou například taková aktiva jako ta Viktora Janukovyče z roku 2013 ve výši tří miliard dolarů či podíly ve Sberbank, VEB.RF (ruská rozvojová banka) nebo akcie Ruských železnic.
Šance, že se je podaří ještě někdy zpeněžit, nejsou zrovna vysoké, proto se s nimi ve výši aktiv FNB již příliš nepočítá. Ani investice do zbrojařského koncernu Rostěch nejspíš nebudou mít bůhvíjakou návratnost, pokud kdy nějakou.
Daleko důležitější jsou ale prostředky likvidní části. Ty utrpěly zmrazením aktiv po ruské invazi na Ukrajinu a Rusko tak přišlo o možnost využívat cca 300 miliard dolarů v různých měnách. Nicméně i tak mu stále ještě zbývalo dost jiných využitelných prostředků, které má uložené v jüanech, tedy jediné zbývající „přátelské“ měně, popřípadě ve zlatě.
Ostatní měny jsou buď málo použitelné z důvodu problémů s jejich směnou, jako v případě indických rupií, nebo proto, že jsou měnami „nepřátelských“ států, tedy hlavně dolary, eura a jeny. V této likvidní části má Rusko k letošnímu 1. lednu uloženo 3,81 bilionů rublů (velmi hrubým přepočtem 38 miliard dolarů). Pokles byl způsobený pokrytím schodku státního rozpočtu právě z prostředků fondu.
Jak moc tedy Rusku docházejí peníze? Zde si nevystačíme s pouhým „protažením“ současného trendu s výsledkem, že Rusko má peníze ještě cca na dva roky. Ruští představitelé totiž rozhodně nebudou jen tak sedět a koukat na to, jak se jim tenčí zásoby.
Rusko je stále více závislé na vnější konjunktuře, což není ideální perspektiva, navíc klesá odbyt u tradičních odběratelů.
Na letošek je v Rusku naplánováno zvýšení daní jak právnických osob (z 20 na 25 % ze zisku), tak i z příjmů fyzických osob (daňová progrese). Snahou je přesunout příjmy z ropy a zemního plynu (nyní cca 11,3 bilionu rublů) do těch neropných. Jenže ani to nemusí zcela vyjít.
Vyšší daně nejsou zárukou vyšší daňových příjmů. Ruské firmy navíc drtí nejen sankce a jejich dopady v podobě problémů s vývozem, respektive přijímáním plateb ze zahraničí, ale také rostoucí mzdy či levná čínská konkurence.
Ropa a zemní plyn mohou paradoxně představovat pro ruskou ekonomiku do budoucna problém. Příjmy z těchto komodit sice za minulý rok oproti předpokládaným hodnotám vzrostly, ale to bylo z velké části dáno pádem hodnoty rublu a zároveň růstem cen těchto surovin na světových trzích. Rusko je tak závislé na vnější konjunktuře, což není zrovna ideální perspektiva.
Reálně loni došlo k nižšímu příjmu z ropy a zemního plynu, prozatím jen o 200 miliard rublů, o které se také proti plánu zvýšil schodek státního rozpočtu. Ale nové sankce proti ruským pojišťovnám a tankerům mohou přinést – a nejspíš také přinesou – problémy s jejich udržením. A pokud prezident Trump skutečně navýší těžbu ropy v USA, dojde k poklesu cen.
Navíc Evropa, byť standardně akčně, projednává opatření vůči ruskému zkapalněnému zemnímu plynu.
K negativním jevům se přidávají problémy s vývozem uhlí. Čína, tradiční odběratel této ruské komodity, se přeorientovává na jiné dodavatele a stále více pokrývá své potřeby rozvojem vlastní těžby. Pro ruské uhlí tak vzniká téměř neřešitelný rébus – na Západ už vyvážet nemůže, Čína se mu stále více uzavírá a tuzemský trh není dost velký.
Kromě toho válka polyká i kapacity ruských železnic, což ještě více omezuje – v logistické rovině – schopnost Ruska uhlí vyvážet. A nejde jen o příjmy z uhlí do státního rozpočtu, ale také o to, že na téhle komoditě jsou přímo závislé celé regiony. Přeměna např. uhelné Kemerovské oblasti do „neuhelné“ samozřejmě možná je, ale stála by ohromné prostředky – a ty v tuto chvíli Rusko nemá.
Další cestou, která Rusku zbývá, jsou úspory. Ostatně státní firmy již omezily svoje investiční programy, včetně třeba strategických Ruských železnic. I státní kasa šetří, kde se dá – významnou položkou jsou v tomto směru důchodci, kterých je v Rusku na 41,5 milionu, včetně starobních či invalidních.
Starobní důchod dosahuje nyní průměrně 23 tisíc rublů, což k důstojnému životu nestačí ani vzdáleně. A poslední valorizace o 7,3 % na úrovni oficiálního odhadu inflace nedorovnala ani inflaci jako takovou (9,5 %), natož růst cen potravin, který je odhadován na zhruba dvacet procent.
Rusko ale hledá příjmy i v takových oblastech, jako je zvýšení pokut, a leccos ušetří i na transferech regionům, které nicméně musí vyplácet platy učitelům, lékařům, ale také třeba sociální výplaty účastníkům války proti Ukrajině.
Pro optimisty, kteří čekají, že Rusko musí každým dnem zkrachovat, mám špatnou zprávu: na krach to zatím v dohledné nevypadá; pokud nepřijdou problémy hlavně v bankovní oblasti, která víceméně musí vydávat úvěry i často problematickým dlužníkům z vojenského sektoru, často velmi široce pojatém.
Na druhou stranu nemají pravdu ani fanoušci Vladimira Putina, kteří tvrdí, že západní sankce Rusku prospívají a že se mu ve válečné ekonomice vede naopak skvěle. Sankce Rusko zatěžují stále rostoucí měrou a jeho současná situace se blíží krizi, rozhodně ne prosperitě. Pokud by tomu tak nebylo, asi jen stěží by uvažovalo o skrývání dat Rosstatu o stavu ruské ekonomiky.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
