ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Putin Rusům dělá přesně to, před čím je slíbil ochránit: táhne zemi do finanční imploze a zoufalého chaosu 90. let. Rusko nyní stojí před neřešitelnou otázkou: jak dlouhodobě financovat válku, jejíž náklady prudce rostou, zatímco rozpočtové příjmy klesají – to vše na pozadí podle mnohých „nefungujících“ západních sankcí.
Mezi rostoucími daněmi, klesajícími příjmy z uhlovodíků, inflací a krizí v oblasti zaměstnanosti a zahraničních investic, kdy na trhu práce chybí téměř 5 milionů pracovníků, Putin doslova pálí a projídá budoucnost země.
Rusku prakticky docházejí finanční rezervy a nemůže si půjčovat na mezinárodních finančních trzích, na domácím finančním trhu jen velmi omezeně (zejména v kontextu postupného odpoutávání se Číny). Hrozí mu tedy ve střednědobém horizontu bankrot a úpadek zpátky mezi „země třetího světa“.
Cosi shnilého v knížectví Moskevském
V říjnu uzavřelo Rusko barterový obchod s Pakistánem, v němž jde o výměnu cizrny za mandarinky, jak za krále klacka. Následně ruská vláda doporučila mezinárodním účastníkům cestujícím do Kazaně na summit BRICS, aby si s sebou přivezli hotovost v dolarech nebo eurech, protože platební karty jako Visa a Mastercard v Rusku nefungují.
Během summitu si čínská delegace postěžovala, že Rusko čelí „vážným potížím“ s placením členských příspěvků v Šanghajské organizaci pro spolupráci. Ve stejný den pak Kreml musel pro totální nezájem zrušit aukci dluhopisů státního dluhu v hodnotě téměř 600 miliard ruských rublů.
Mezitím v obchodech lidé kradou máslo v takové míře, že ho obchody musí zamykat, většina lidí mimo Moskvu si nemůže dovolit červené maso. Stát nutí „v zákulisí“ potravinářské podniky vyrábět za ztrátové ceny, a množí se tak uzavírky výrobních závodů. Zoufalá je i situace na trhu s bydlením.
Některé z těchto příkladů mohou znít banálně, ale dohromady ukazují, že ruské ekonomice se možná nedaří úplně nejlépe – navzdory tvrzení Kremlu, že západní sankce jsou neúčinné a ruské hospodářství roste. Oficiální statistiky jsou navíc podezřelé, ale i bez nahlédnutí do nich lze snadno vidět, že růst cen je v Rusku problém.
Kreml je jako domácnost s nedostatkem peněz, která předstírá, že je vše v pořádku, ale v tichosti vyčerpává nouzové úspory, aby udržela iluzi normálu. Na první pohled se to tak možná nemusí zdát; přestože čelí jednomu z nejpřísnějších sankčních režimů v novodobé historii, prodělala ruská ekonomika nejrychlejší expanzi za více než deset let. V loňském roce Rusko zaznamenalo růst o 3,6 % a očekává se, že si toto tempo udrží i letos.
Rozhodnutí centrální banky zvýšit úrokové sazby na nebetyčná maxima je však jen varováním před nadcházejícími problémy, které s blížícím se vyčerpáním ruských rezerv na zemi dopadnou. Ekonomický růst je totiž primárně výsledkem nezřízených válečných výdajů a spalování rezerv za tímto účelem. To pak zcela rozhodilo vnitřní hospodářskou rovnováhu země.
Některé policejní sbory mají o čtvrtinu méně personálu a míra organizovaného zločinu se od února 2022 zdvojnásobila.
Rusko stále nachází dostatek lidských sil pro masomlýnek na frontě, ale režim se zjevně obává velké mobilizace, a tak uplácí neperspektivní lidi, kterých má ještě pěkných pár milionů, aby vstoupili do armády a za peníze riskovali akutně hrozící smrt.
V červenci Putin oznámil zdvojnásobení rekrutačních bonusů, takže minimální plat ruského vojáka na Ukrajině je trojnásobkem průměrné mzdy v Rusku, nemluvě o dalších prémiích. To v době, kdy ruské vojenské výdaje již spotřebovávají zhruba třetinu rozpočtu země, inflace dosahuje téměř 10 % a předsedkyně ruské centrální banky varuje, že rezervy pracovních sil a výrobních kapacit byly v podstatě vyčerpány.
Zatímco většina centrálních bank po skončení covidových stimulů nyní snižuje úrokové sazby, v Rusku je tomu naopak. Základní úroková sazba byla v říjnu zvýšena na 21 %, což je dvacetileté maximum; trhy očekávají, že do konce roku dosáhne 23 %.
Tento přístup je o to neobvyklejší, že k němu dochází v době války, kdy centrální bankéři obvykle neradi tlumí ekonomickou aktivitu pomocí vysokých úroků. Jenže ruská ekonomika se přehřívá, drtí ji inflace, které pak přispívá rekordní propad rublu, který žene nahoru cenu dovozu. Politika Kremlu v důsledku projídá perspektivy budoucího Ruska a to zcela bezúčelně.
Míra nezaměstnanosti v Rusku dosahuje pouhých 2,4 % a v zemi chybí pět milionů pracovníků (asi 7 % pracovní síly v zemi). Čím více lidí dostane režim do armády, tím větší je tlak na průmyslovou pracovní sílu, která se je snaží vyzbrojit a vybavit. Některé policejní sbory mají o čtvrtinu méně personálu a míra organizovaného zločinu se od února 2022 zdvojnásobila.
