KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Experiment argentinské vlády s ozdravením ekonomiky motorovou pilou zjevně funguje a jeho architekt, extravagantní prezident Javier Milei si udržuje pozoruhodnou popularitu. Na rozdíl od zpráv v mezinárodních médiích, která celé týdny předpovídala drtivou porážku a politickou smrt jeho projektu, se tomuto samozvanému anarchokapitalistovi o uplynulém víkendu podařilo v doplňovacích volbách dosáhnout drtivého vítězství a jeho reformní mandát tak pokračuje.
Mileiova strana La Libertad Avanza získala přibližně 41 % hlasů, čímž si zajistila největší blok v dolní komoře parlamentu, a zdvojnásobila svůj počet křesel v Senátu. Klíčové je, že Milei nyní ovládá dost křesel na to, aby zablokoval jakékoliv pokusy o impeachment a ubránil své prezidentské veto. Společně se svými spojenci se La Libertad Avanza blíží funkční většině – což může udržet kurz reformní agendy, která tradičním politickým stranám rozhodně není po chuti.
🇦🇷 Milei’s ‘chainsaw’ reforms given boost in midterm elections pic.twitter.com/8lR9fI18qo
— The Telegraph (@Telegraph) October 27, 2025
Pro Argentinu je tento výsledek dobrou zprávou ze dvou důvodů. Za prvé dává prezidentovi Mileiovi politický prostor pro druhou polovinu jeho čtyřletého mandátu. Po nejbouřlivějším období svého vládnutí tento libertariánský vůdce znovu získal iniciativu a posílil mandát od občanů pro svůj boj s inflací a snahu o vyrovnaný rozpočet.
Za druhé zdůrazňuje naléhavou potřebu vnitřní reformy peronismu – jehož dnešní představitelé budou muset snad konečně přijmout alespoň elementární logiku tržní ekonomiky a ekonomické racionality – jinak riskuje další politickou marginalizaci. Třetí prohra ve velkých volbách za sebou může konečně přimět pragmatičtější frakce tohoto kdysi dominantního hnutí, aby se distancovaly od radikálních křídel spojených s bývalou prezidentkou Cristinou Kirchnerovou. Ta má na stranu stále značný vliv, přestože si odpykává šestiletý trest za korupci a má doživotní zákaz vykonávat veřejnou funkci.
Dění v Argentině poukazuje na dva širší trendy v Jižní Americe. Prvním je nutnost činit bolestivá politická rozhodnutí, která vyplývají z rozvrácených veřejných financí. Druhým je možný návrat politické pravice k moci napříč kontinentem, jelikož se do konce příštího roku konají klíčové volby mimo jiné v Brazílii, Chile, Kolumbii a Peru.
Zatímco v Chile a Peru je potřeba radikálních fiskálních reforem menší, i zde se voliči mohou na základě sociálních a ekonomických témat přiklonit doprava. Naopak v Brazílii a Kolumbii je růst veřejného dluhu zjevně neudržitelný. K uzdravení financí tak nebude stačit pouhý politický posun doprava, ale bude to vyžadovat ochotu přijmout velmi tvrdá rozhodnutí – taková, k jakým se zatím na celém kontinentě odhodlal pouze Javier Milei.
Dysfunkce argentinské ekonomiky je v mnoha ohledech zcela jedinečná. Zemi momentálně drží nad vodou již 23. záchranný balíček od Mezinárodního měnového fondu, což je číslo, které v historii překonal pouze Pákistán. K tomu Buenos Aires dluží MMF přes 50 miliard dolarů.
Rizikovost země dokládají i náklady na pojištění proti státnímu bankrotu, které se v pětiletém horizontu pohybují kolem 8,5 %. To je hodnota daleko převyšující jakoukoli jinou zemi v regionu. Pro srovnání: v Kolumbii je to přibližně 2 % a v Brazílii jen 1,5 %.
Na tomto křehkém pozadí jsou Mileiovy úspěchy o to působivější. Inflace v posledních dvou měsících klesla pod stále hrozivých 40 %. Je to však obrovský pokrok oproti 290 %, pod jejichž tíhou se Argentinci ještě loni na jaře prohýbali. A ekonomika se zvedá: po dvou letech recese by letos HDP mohl vzrůst o více než 5 %.
Za zlepšenou důvěrou investorů stojí drastická fiskální kontrakce. Vláda v loňském roce seškrtala veřejné výdaje (bez započtení úroků) o téměř třetinu. Díky tomu se rozpočet přehoupl z téměř tříprocentního deficitu v roce 2023 do tzv. primárního přebytku (bez plateb úroků za státní dluh) ve výši 1,8 % HDP.
Centrální banka přestala financovat vládu tiskem peněz. To vedlo nejen k vítanému poklesu inflace, ale také k uklidnění trhů, které získaly větší důvěru v ekonomické směřování země.
Výsledky doplňovacích voleb tak Argentině nabízí vzácnou příležitost: zavést prorůstové reformy se širokou politickou podporou. Využít k tomu může i příznivé mezinárodní prostředí, především podporu ze strany USA a globálních institucí, jako je MMF.
Fiskální konsolidace vs. socialismus
Argentinská ekonomika je sice případ sám pro sebe, s bohatou historií krachů a socialistického rozvratu. Vždyť tato kdysi nejbohatší země kontinentu vystřídala za posledních 56 let už šest různých měn. Přesto rozpočtová situace v Brazílii a Kolumbii míří nebezpečně podobným směrem.
Obě země totiž trápí to, co ekonomové nazývají problém „r > g“: reálná úroková sazba očištěná o inflaci („r“) je zde vyšší než reálný růst ekonomiky („g“). V takové situaci je prakticky nemožné zastavit růst dluhové zátěže bez bolestivých a nepopulárních rozpočtových škrtů.
V zásadě existují jen dvě řešení. To levicové spočívá v předstírání, že problém lze vyřešit regulacemi a ekonomice poručit. Tato cesta však nevyhnutelně končí hyperinflací a státním bankrotem. Druhou možností je nepopulární konsolidace veřejných financí. Tu však může prosadit pouze pravice, a to jen pokud k tomu získá silný mandát a prokáže opravdovou vůli.
Výnosy desetiletých státních dluhopisů v Brazílii aktuálně dosahují 14 %, v Kolumbii jsou pak o dva procentní body nižší. Vzhledem k tomu, že se inflace v obou zemích pohybuje kolem 5 % a očekávaný růst HDP nepřesahuje 3 %, představuje tato situace pro obě ekonomiky značnou výzvu. V Brazílii navíc úrokové platby ze státního dluhu pohlcují již 8 % HDP. V Kolumbii zase nedávné uvolnění fiskálních pravidel vedlo ke snížení úvěrového ratingu země a ztrátě přístupu k půjčce od MMF ve výši osmi miliard dolarů.
Do této napjaté ekonomické situace vstupuje i politika. Rozhodnutí Donalda Trumpa uvalit 50% clo na dovoz z Brazílie posílilo pozici socialistického prezidenta Luly, a zároveň oslabilo naděje guvernéra São Paula Tarcísia de Freitase, pravděpodobného kandidáta pravice ve volbách plánovaných na příští říjen.
V Kolumbii se popularita dalšího levicového prezidenta, Gustava Petra, drží na pouhých 29 %, pro nadcházející volby se ale zatím neobjevil žádný jasný vyzývatel. Na pravicové straně politického spektra v regionu nicméně bublá silný ideový kvas inspirovaný úspěchem argentinského prezidenta Javiera Mileie.
