KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Americký prezident rád hraje karty. Myslí si, že ty nejsilnější má on, pak je Putin, pak Evropa a nakonec Ukrajina. Má ale opravdu v ruce tolik trumfů, aby mohl zastavením vojenské pomoci donutit Zelenského a nás kapitulovat před ním – a před Ruskem? Nemyslím si. Jeho pozice je mocná, ale nemůže přehrát všechny. Ne, aniž by sám utrpěl fatální ztráty na své cti, prestiži své země i v byznysu.
Scénář, který nám zatím Donald Trump veřejně předkládá, zní takto: Ukrajina okamžitě bezpodmínečně přijme můj mír, zaplatí mi nerostné suroviny a nedostane žádné bezpečnostní záruky. Jinak neobnovím dodávky zbraní.
Vzhledem k tomu, jak klíčový je americký vojenský materiál pro obranu před agresorem, to je opravdu silná páka. Ten plán má však několik děr. Největší představuje Putin. Nikdo neví, co udělá. Ale záleží i na reakci USA a Evropy.
Není jisté, zda za těchto podmínek Vladimir Putin vůbec na nějaký mír přistoupí. Může mít vcelku oprávněný pocit, že válkou získá více, když Donald Trump vydírá Ukrajinu a vyvolává rozkol se spojenci v NATO.
Možná by mohl souhlasit třeba s měsíčním příměřím, aby pomohl svému momentálnímu spojenci v Bílém domě a zhoršil postavení Ukrajinců a Evropanů. Kdyby naopak řekl „ne“, i kdyby Volodymyr Zelenskyj řekl „ano“, byly by to body pro napadenou zemi.
Tohle by však byl až případný další krok. Tak daleko v této turbulentní situaci ani nevidíme. Musíme se soustředit na okamžité dění, na akutní otázky a naše odpovědi.
Proč tohle Trump dělá? Prostě z ješitnosti. Jemu nezáleží na Ukrajině ani na Rusku, a ani na Evropě. Pouze na vlastním obraze v zrcadle. Všechno, co se děje, není ničím jiným než pokračováním jeho kampaně a boje proti Joe Bidenovi a Kamale Harrisové. Chce doma ukázat, že je silnější než oni.
Zde je první místo, kam musíme udeřit. Zasáhnout Trumpovo ego. Dát mu nahlédnout, že pokud bude pokračovat v tomto kursu, rozhodně se nezapíše do dějin jako velký prezident. Nýbrž jako slaboch, zbabělec a zrádce, který ponížil sám sebe a především svou zemi.
Je nutné „žhavit dráty“ ke všem republikánům, kteří to vidí podobně, a snažit se z nich učinit spojence. Protože tímto jejich šéf pohřbívá i vlastní stranu.
Trump působí jako mafián z akčních filmů – „nic osobního, jen byznys“.
Už se nám povedl malý úspěch, když sebestředný šéf Bílého domu uznal naši existenci. Nyní už neříká, že jsme slabí a nemáme proto co dělat u jednacího stolu. Naopak spolu s přerušením dodávek zbraní pro Ukrajinu prohlásil, že si vedeme dobře, a proto by dohoda měla být uzavřena i s námi.
Jistě, chce rozdělit odpovědnost, protože mu dochází, že něco jiného je seřvat Zelenského v Oválné pracovně, a něco úplně jiného dojednat mír s Putinem.
Nicméně se potvrzuje, co jsem napsal: „Trump nás vezme na vědomí, jen když budeme dost silní“. Pro nás je nejdůležitější, že alespoň dostaneme informace z první ruky a budeme moci ovlivňovat řešení.
Co potřebujeme? Zase ne tak moc. Příslib, že zbraně budou z USA proudit na Ukrajinu dál, byť nebudou placeny federální vládou, a podmínku, že případný mír bude hlídán velkou vojenskou silou. Vše ostatní už je méně důležité.
Trump řekl, že dodávky zbraní nejsou ukončeny, ale přerušeny. Což jasně spojil se svou snahou donutit Zelenského se podrobit, protože – jak on tvrdí – „ten chlap nechce mír, dokud má podporu Spojených států“.
Opět vše směřuje pouze k tomu, aby mohl splnit svůj nerozumný slib, že ukončí válku „okamžitě“. A ne proto, že stojí vědomě a pevně za Moskvou. Působí tím jako mafián z akčních filmů – „nic osobního, jen byznys“.
Máme jistou výhodu, že Trump hraje s otevřenými kartami a v tomto vidíme, co má v ruce. A zase takové trumfy to nejsou.
Snaha dodržet „slovo muže“ je totiž v rozporu s tím, že své pověsti dosavadním jednáním naopak dost škodí. Je široce rozkročen mezi snahou dostát tomu, co řekl a touhou vypadat u toho silně – a rozjíždějí se mu nohy. Tím spíše musíme hledat způsob, jak mu předat informace přes lidi jemu blízké, kteří mohou ovlivnit jeho názor.
Dalším rizikem, jehož se zřejmě Trump bojí méně (ale snad přece), je, že Spojené státy nyní vypadají asi nejslabší v historii. Plazí se před agresorem, dupou pod svých spojencích – a není ani vidět, co by jim to mělo dobrého přinést. Správně – nic!
Kdyby on prostě sbalil peníze a prodal u svých voličů jako úspěch, že Ukrajina, případně Evropa za zbraně zaplatí, ale přestal tak nesmyslně stačit na rychlý – a tím pádem nespravedlivý – mír, získá více.
Trump si koleduje, že dopálí americký vojensko-průmyslový komplex. Nejde o záměr, jen o vedlejší produkt jeho hloupé strategie.
Nakonec, avšak zdaleka ne v poslední řadě, tu máme americký obranný průmysl. Vojensko-průmyslový komplex je v USA tradičně silný a má velký politický vliv.
Když chtěla česká vláda škrtnout dodávku Pandurů, které produkuje gigant General Dynamics, vyneslo to premiéru Mirku Topolánkovi pozvánku do Bílého domu. Oficiálně kvůli rozhovorům a radaru, ale samozřejmě, že George W. Bushe zajímalo, jak to bude s bojovými vozidly.
Ukrajina bude potřebovat zbraně a munici za stovky miliard dolarů. Jak ihned, tak k budoucí obraně. Rovněž evropské země se chystají zvýšit své obranné rozpočty – a zdaleka ne vše umíme vyrobit na starém kontinentě.
Nepochybně už si američtí „obchodníci se smrtí“ brousí zuby na toto tučné sousto. Asi by neradi viděli, že jim prezident odtrhne bohaté obložený talíř doslova od úst. On také řekl „přerušil jsem, nezastavil“.
Kdyby mělo mít tohle Trumpovo trucování delšího trvání, také bychom si my i Ukrajinci mohli říci, že se poohlédneme jinde a zejména ještě více posílíme vlastní zbrojní kapacity. Jednoduše proto, že USA už nejsou spolehlivý a důvěryhodný partner.
Tím by nynější nájemník Bílého domu vojensko-průmyslový komplex pořádně dopálil. Jako byznysmen asi tohle úplně nechce. Ostatně nejde o záměr, jen o vedlejší produkt jeho hloupé strategie.
Na první pohled vypadá přerušení dodávek zbraní zle. A také je, kdyby mělo trvat více měsíců – a pokud by k tomu skončila i logistická podpora a poskytování špionážních informací.
Protahování roztržky není v zájmu Evropy, Ukrajiny, ale ani USA. Pouze Ruska. Což se rovněž stane příčinou sílící kritiky Trumpa – a věřme, že i z řad republikánů, jakkoli ti nyní vypadají jako uštknutí kobrou. Nebo jako členové ANO, když se mají postavit proti svému šéfovi.
Nemáme v ruce samé plívy. Když dobře zahrajeme na struny Trumpovy ješitnosti, na obavy členů jeho strany z blamáže a na zájmy amerických zbrojařů, můžeme vytrvalým tlakem něčeho dosáhnout. A my víme, o co nám jde: být u stolu během vyjednávání, obnovit dodávky zbraní Ukrajině a získat pojistky případného mírového uspořádání.
Co by nám naopak vůbec nepomohlo, by bylo plané moralizování. To na Trumpa nezabírá, jen ho to ještě více zatvrdí.
Ukázali jsme aspoň trochu síly – a jsme zváni k partii pokeru. Musíme přidat a vytrvat. Jedině tak zajistíme přežití Ukrajiny i bezpečnost sami pro sebe. Trump hraje vabank a je třeba dát mu na srozuměnou, že více uhraje rozumnějším přístupem. Což také je pravda.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
