KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropa i Ukrajina mají velké štěstí, že v Británii nedávno nastoupil do úřadu premiér Keir Starmer. Právě z jeho podnětu začala v neděli vznikat „koalice ochotných“, jejímž smyslem má být podporovat Ukrajinu, dosáhnout pro ni a spolu s ní mírové dohody a poskytnout za její naplňování potřebné záruky. Jaký plán se nyní rýsuje?
Do Londýna se sjeli lídři řady evropských zemí včetně Česka v zastoupení Petra Fialy, ale také Kanady či Turecka, k tomu i šéfové NATO a evropských institucí.
Improvizovaná schůzka koncipovaná jako „brífink“ po Starmerově čtvrtečním setkání s Trumpem nabyla nesmírně na významu poté, co Donald Trump spolu s J. D. Vancem v pátek večer v přímém přenosu před kamerami ponižovali ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Zelenskyj samozřejmě v Londýně nechyběl, nebyl tam naopak Trump, ačkoli ho měli na mysli úplně všichni a po celou dobu. To, co se v pátek 28. února odehrálo mezi ním a Zelenským v Bílém domě bylo tak nevídané a tak šokující, že to otřáslo i nejvěrnějšími stoupenci transatlantické spolupráce.
Přesto Keir Starmer i francouzský prezident Emmanuel Macron nadále aspoň veřejně počítají s tím, že jejich „koalice ochotných“ se dříve či později a tak či onak na USA opět napojí.
„Všechny země si nebudou připadat dost silné, aby přispěly. To však neznamená, že zůstaneme nečinní,“ uvedl Starmer. „Ty, které chtějí, zintenzívní okamžitě naléhavé plánování. Spojené království je připraveno to podpořit, spolu s ostatními, vojáky na zemi a letadly ve vzduchu.“
První úkolem bude podle něj posílit Ukrajince natolik, aby do jednání o míru vstoupili silní. „Jsme v přelomové chvíli dějin. Už nejde o to mluvit, nastal čas jednat,“ uvedl.
Pokud by Evropané vyslali na Ukrajinu mírový kontingent, neobejde se bez americké „bezpečnostní ochrany“.
V tuto chvíli se zatím neví, nakolik je ona „koalice ochotných“ skutečně sestavena, či zda je to jen mlhavý návrh. Podle Starmera musejí samy vlády říct, zda se do ní zapojí, nebo ne, a jaký konkrétně bude jejich příspěvek.
Petr Fiala byl po jednání spíše vágní – mluvil o nezbytné podpoře Ukrajiny a zbrojním úsilí Evropy, ale podíl Česka na společném postupu a jeho roli v něm nijak neupřesnil.
V Londýně jsme se domluvili na tom, že budeme dál pomáhat Ukrajině, že tu pomoc ještě zintenzivníme, protože nejlepší bezpečnostní zárukou do budoucna je silná Ukrajina a ukrajinská armáda.
— Petr Fiala (@P_Fiala) March 2, 2025
A že se postaráme o to, abychom navýšili prostředky, které my sami dáváme do obrany.… pic.twitter.com/TE8o2YgtjF
Zelenskyj byl v Londýně přijat s otevřenou náručí; dostalo se mu dokonce audience u krále Karla III, po níž zatím marně touží také Donald Trump. Britové dokázali uhodit na správnou strunu – vyzdvihnout ukrajinského politika poté, co se na něj snesly urážky ze strany prezidenta Trumpa a zejména viceprezidenta J. D. Vance, ale zároveň tuto epizodu bagatelizovat.
Vůbec to neznamená, že by se Spojené státy staly méně spolehlivým spojencem – usoudil Starmer a vyjádřil naději, že se záhy povede „stmelit“ evropské a americké postoje vůči Ukrajině. Domnívá se, že pokud by Evropané vyslali na Ukrajinu mírový kontingent, neobejde se tak jako tak bez americké „bezpečnostní ochrany“.
Stejně mluvila i italská premiérka Giorgia Meloniová, která má s Trumpem dlouhodobě nadstandardní vztahy. Myslí si, že spolu se Starmerem může sehrát „významnou roli při budování mostů“ s Donaldem Trumpem poté, co došlo k jeho roztržce se Zelenským.
„Musíme zabránit tomu, aby se Západ rozštěpil, to by bylo pro všechny fatální,“ uvedla Meloniová a oznámila, že pracuje na setkání mezi Evropou a USA na nejvyšší úrovni.
Hodně lidí říká, že musíme být na Američany hodní, že je třeba se shrbit. Ale podřízení se není řešením.
S nejkonkrétnějšími obrysy přišel Macron, když v rozhovoru pro list Le Figaro na zpáteční cestě z Londýna prozradil, ze prvním cílem vyjednávání bude „měsíční příměří“, a to „ve vzduchu, na moři a pokud jde o energetické infrastruktury“.
Takové příměří by bylo snáze kontrolovatelné než přerušení pozemních bojů, vzhledem k délce frontové linie. Britská strana dala ovšem posléze na vědomí, že žádná taková evropská nabídka oběma bojujícím stranám zatím neexistuje.
V každém případě londýnské setkání ukázalo akceschopnost podobně smýšlejících evropských a dalších zemí a jejich ochotu se vymanit z kleští existujících organizací (NATO, EU) a hledat jiné cesty, pokud to bude efektivnější.
Je velmi dobře, že se do čela iniciativy postavily Británie a Francie, jediné evropské země disponující jaderným arzenálem a podstatnými ozbrojenými silami. Bylo by vítané, kdyby se k nim záhy připojilo také Německo, až se mu na vnitřní scéně podaří sestavit vládu.
Podle vyjádření odstupujícího kancléře Olafa Scholze (SPD) a jeho nástupce Friedricha Merze (CDU) to vypadá, že neblahá epizoda z Bílého domu urychlila jejich úsilí o vytvoření „velké koalice“ a akceschopné německé vlády.
Nyní je na řadě EU
„Postoje americké vlády nastolují ekonomickou geopolitickou nejistotu. Proto musíme jednat. Hodně lidí v Evropě říká, že musíme být na Američany hodní, že je třeba se shrbit. Ale podřízení se není řešením. Nejsem pro žádné šťastné poddanství,“ filozofoval Macron ve zmíněném rozhovoru.
Zároveň uvedl, že si evropské země musí vytyčit nové cíle, pokud jde o výdaje na obranu, a to ve výši tří až tří a půl procenta HDP. „Ruské vojenské výdaje činí už tři roky deset procent HDP. Musíme se přizpůsobit.“ Doufá, že Evropská rada pověří na čtvrteční schůzi Evropskou komisi, aby „zavedla inovační financování, tedy společné půjčky, nebo využila evropský mechanismus stability, abychom dokázali dát dohromady nezbytné prostředky“.
Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová nehodlá čekat na takový mandát; měla by už v úterý rozeslat lídrům členských států alternativní návrhy, jak sehnat dodatečné peníze na obranu, vedle navyšování národních rozpočtů.
V úvahu přicházejí Macronem zmíněné vynětí těchto nákladů z výpočtů deficitů státních rozpočtů, použití nespotřebovaných peněz z kohezních fondů EU, změnu pravidel pro půjčky Evropské investiční banky, aby mohly bez omezení směřovat do této oblasti. „Předložíme kompletní plán pro dozbrojení Evropy,“ slibuje optimisticky von der Leyenová. Vedle výše zmíněných omezených možností však nemá a priori co nabídnout.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová tlačí na vyčlenění 20 miliard eur na financování zbraní pro Ukrajinu a zařízení pro ukrajinský zbrojní průmysl, ale naráží na odpor několika zemí. Není konsensus ohledně případného nového zadlužení, jako byl Plán obnovy, ani kolem emise evropských dluhopisů.
Část vlád nadále pochybuje o tom, zda by z hlediska práva bylo správné se zmocnit ve prospěch Ukrajiny 200 miliard eur aktiv ruské národní banky, zmrazených v evropských finančních institucích. Polsko přišlo s nápadem založit „zbrojní banku“, která by si půjčovala na mezinárodních trzích; i tento nápad je zatím mlhavý.
Vedle peněz se podle předsedy Evropské rady Antónia Costy bude v Bruselu mluvit o tom, jakou roli by EU mohla sehrát při sjednávání míru: „Vytvořit mír jde ruku v ruce s nutností ho zajistit. Nesmíme opakovat chyby z minulosti. Musíme nabídnout solidní mírové záruky,“ napsal Costa lídrům „sedmadvacítky“. Podle Von der Leyenové musí Unie znovu vyzbrojit Ukrajinu a „přeměnit ji na ocelového dikobraza, který bude nestravitelný při případné nájezdníky“.
V tuto chvíli to ovšem nevypadá, že by se EU mohla už ve čtvrtek na něčem smysluplném dohodnout. Maďarský premiér Viktor Orbán napsal Costovi, že pokud se pokusí předložit zamýšlený návrh usnesení, bude ho vetovat. Žádá, aby se Unie od nynějška řídila usnesením Rady bezpečnosti OSN, pro které hlasovaly USA i Rusko a v němž se už nepíše o Rusku jako o agresorovi. Přeje si, aby EU začala o příměří jednat napřímo s Ruskem, jako to zamýšlí Trump. „Je jasné, že jsou strategické rozdíly v našem přístupu, které nelze překonat,“ píše Orbán.
V bruselských kuloárech se nyní horečně jedná o tom, jak to udělat, aby EU přece jen dokázala vygenerovat společný postoj, když už se schází na mimořádném summitu. Připomíná se podobná epizoda z loňska, kdy se kancléř Scholz dohodl s Orbánem, aby opustil jednací sál v okamžiku hlasování, a umožnil tak ostatním usnesení schválit. Tentokrát se však Orbán tváří velmi neústupně a nikde není psáno, že ho v kritickou chvíli nepodrží jeho slovenský kolega Robert Fico.
EU se tak může stát neakceschopnou v klíčovém dějinném okamžiku. Proto je důležité, že paralelně vzniká „koalice ochotných“. Ta by mohla sehrát pozitivní roli vůči Ukrajině, evropské zbrojní úsilí však nezařídí ani nezaplatí. Nikdo přitom v tuto chvíli neví, zda překřikovaná v Oválné pracovně byla „jen“ důsledkem vyhrocených emocí, nebo promyšlenou pastí na Zelenského, a tudíž součástí už rozhodné proruské otočky amerického prezidenta a jeho okolí.
Donald Trump se od svého zvolení dopustil řady překvapení, zatím však nezpochybnil článek pět Washingtonské smlouvy, který zavazuje spojence v NATO je vzájemné pomoci v případě napadení. Uvidíme, zda mu to vydrží. Jeho hlavní zbrojnoš Elon Musk si myslí, že by USA měly NATO opustit.
„Souhlasím,“ napsal na své síti X na dotaz v tomto smyslu. Republikánský senátor Mike Lee označil alianci za „relikvii z dob studené války“, která je „dobrý byznys pro Evropu, ale špatný pro Ameriku.“ Tyto názory nabírají v Trumpově světě na síle. Evropa má hodně důvodů hledat horečně vlastní řešení.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
