KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ukrajina si zaslouží takový mír, který bude respektovat její nezávislost, svrchovanost a územní celistvost. Evropa je připravena sehrát svou úlohu při vojenském zajištění těchto podmínek. Zároveň musí významně a naléhavě posilovat vlastní obranyschopnost. Tak by se dala shrnout odpověď Spojeným státům z krátkého neformálního summitu osmi evropských zemí v pondělí večer v Paříži, aspoň podle vyjádření nejvyšších činitelů Evropské unie a NATO Ursuly von der Leyenové a Marka Rutteho.
Představitelé nové americké administrativy šokovali Evropu rozhodnutím vynechat ji z jednání s Ruskem o ukončení jeho ukrajinské agrese. Nepočítají ostatně ani se zapojením Ukrajiny. Tvrdí, že se Ukrajina bude muset vzdát území a svého plánu vstoupit do NATO a že USA neposkytnou bezpečnostní záruky jednotkám ze spojeneckých evropských zemí, které by zajišťovaly případné příměří.
Francouzský prezident Emmanuel Macron proto logicky a správně svolal naléhavou schůzku lídrů šesti zemí Evropské unie, Velké Británie a šéfů evropských institucí i Severoatlantické aliance. V sázce je to, zda o osudu evropské země Ukrajiny, která se již tři roky statečně brání ruské přesile, bude rozhodováno bilaterálně mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem. Tedy klasické „o nás bez nás“, které trpce známe také z našich dějin.
Macronovi a dalším je jasné, že „válec“ jménem Donald Trump už nyní ohrožuje základy i principy atlantické spolupráce; Evropa mu může čelit jen rychlou a silnou odezvou, která „udělá dojem“. Její uspořádání však není uzpůsobeno takovýmto okolnostem: v oblasti obrany nemá pravomoci a její rozhodovací procesy jsou zdlouhavé. Pouští se proto na nejistý terén ad hoc jednání.
Pokud má reagovat rychle, je marné svolávat summity všech 27 členských států, obtížně dohadovat společná usnesení a riskovat fiasko kvůli povinné jednomyslnosti. Z vyjádření maďarských a slovenských představitelů je ostatně pravděpodobné, že právě tyto dvě země by nemusely souhlasit s další evropskou podporou Ukrajiny, pokud prezident Zelenskyj odmítne řešení, na kterém by se mohli případně Trump s Putinem dohodnout.
Zbrojit, a to rychle
Ti, kteří byli účastni jednání v Paříži, dali jasně najevo, že udělají všechno pro to, aby Ukrajině vynahradili americkou pomoc, pokud ji Trump zradí a válka potrvá. Souhlasí také s nezbytností rychle Evropu vyzbrojit a připravit na novou nebezpečnou situaci. Pověřili šéfku komise Ursulu von der Leyenovou, aby vypracovala návrhy, jak sehnat dodatečné peníze na tyto účely.
Komise v březnu navrhne alternativy, které zahrnou reformu fiskálních pravidel, umožňující vládám nezapočítávat obranné výdaje do schodků státních rozpočtů a státního dluhu. Možností jsou nadále přímé evropské půjčky či emise dluhopisů na financování společných vojenských projektů, které ovšem zatím zůstávají tabu pro část členských zemí včetně Německa či Česka.
Situace se však nyní mění ze dne na den: to, co bylo včera obtížně přijatelné, se může zítra ve světle nových okolností jevit jako šance, jak zapůsobit na Spojené státy, aby zachovaly bezpečnostní záruky pro „starý kontinent“.
Trumpovi lidé v minulých dnech ohlásili, že budou usilovat o příměří na Ukrajině bilaterálně s Ruskem. Pokud ho vyjednají, nemíní jeho dodržování nijak vojensky garantovat – to má být úkolem Evropanů, kteří ale nesedí u jednacího stolu.
Lídři přítomní v Paříži se ovšem neshodli na tom, zda na Ukrajinu vyšlou mírové síly pro případ, že nějaké takové příměří bude vyhlášeno a Ukrajina na ně přistoupí. Francie a Británie jsou pro (a také Švédsko, byť nebylo pozváno). Německo, Nizozemsko a Španělsko považují za předčasné o tom mluvit. A Polsko je zásadně proti.
Britský premiér Keith Starmer, jehož přítomnost v Paříži byla důvodem k optimismu, si ovšem nedovede představit evropské nasazení bez amerických „bezpečnostních záruk“, které jediné mohou Rusko odradit, aby Ukrajinu znovu nenapadlo.
Fialova uražená poznámka, že jednání v Paříži nepřidá Evropě na váze, je mírně řečeno neužitečná.
V tuto chvíli se tedy radujme, že Evropa – a to včetně jaderné mocnosti Británie – ukazuje akceschopnost a rozhodnost. V sázce zdaleka není jen momentální osud Ukrajiny, ale celého projektu evropské integrace, který je Trumpovi solí v očích.
Buď se Unie rozhádá a rozplizne do bezvýznamnosti, nebo se semkne a rázně se postaví za své zájmy. Nakonec bude celkem jedno, zda se to stane ve formátu ad hoc dohod skupin států, nebo na institucionální bázi řádné schůze Evropské rady. Důležitý je výsledek, nikoli způsob nebo forma.
Z tohoto hlediska není užitečná uražená poznámka Petra Fialy, že „Evropa po další večeři vážněji brána nebude“. To, co zaznělo minulý týden z americké strany, vyžadovalo jasnou reakci, po níž bude doufejme následovat také akce. Její podoba se bude nyní rozvíjet a upřesňovat, další země včetně Česka se budou připojovat.
Předseda Evropské rady António Costa vyložil, že jde o začátek procesu, který bude pokračovat „za účastí všech, komu jde o mír a bezpečnost v Evropě“. Česko a Rumunsko daly nicméně najevo svou nelibost, že nebyly do Paříže přizvány.
Prezident Macron svolal lídry velkých zemí, Británie, Německa, Itálie, Španělska, Polska, a také Nizozemska a Dánska, dále pak šéfy institucí EU Antónia Costu a Ursulu von der Leyenovou a generálního tajemníka NATO Marka Rutteho.
Co ho vedlo k tomuto výběru, nikdo neví. Více než vytyčit nějaký plán se potřeboval poradit, co a jak dál tváří v tvář jednostranné ofenzívě americké diplomacie. Není od věci, že před schůzkou i po ní mluvil telefonicky s Donaldem Trumpem.
Evropa čelí nebývalé výzvě: Amerika po ní chce, aby převzala odpovědnost za další osud Ukrajiny, ale zároveň jí upírá právo se podílet na vyjednávání o podmínkách příměří či případného míru. Prezident Volodymyr Zelenskyj už ostatně vyhlásil, že nepřijme jakýkoli výsledek rusko-amerického jednání, ale jen takový, který bude pro jeho zemi příznivý.
Není tedy vyloučeno, že Evropané budou postaveni před velmi bolestnou volbu – zda podpořit nespravedlivý mír a tím přimět Zelenského, aby se podvolil, nebo zda ho odmítnout a „spoluzavinit“ tak pokračování války, od které ovšem Američané už dají ruce pryč…
Tak daleko v tuto chvíli zatím ještě nejsme. Vývoj však nabírá obrátky a je třeba se mu přizpůsobit. Rozhodnutí, která Evropu čekají, budou přelomová a nebývalá. Stejně originální mohou být i způsoby, jak se jich bude dosahovat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
