KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Americký viceprezident J. D. Vance si ve svém projevu na mnichovské bezpečnostní konferenci nebral servítky. Tvrdost jeho slov naznačuje, že Americe s Evropou došla trpělivost; a taky, že nová americká administrativa dělá přesně to, co před volbami slibovala. Slzy organizátora konference Christopha Heusgena jsou opožděné a jen ukazují, že silná Evropa je jen vzdálený sen.
Dopad Vanceova projevu patrně znásobilo to, kdy byl pronesen. Skoro jako by to byla součást nějaké strategie: nejprve Donald Trump ignoruje své evropské spojence a začne sám jednat s Vladimirem Putinem o ukončení války, poté Keith Kellog, americký zmocněnec pro Ukrajinu kategoricky vyloučí, že by Evropa měla místo u jednacího stolu o ukončení ruské agrese, načež americký viceprezident J. D. Vance vystoupí s projevem, který má daleko k diplomatickým ujišťováním o spolupráci a podpoře – namísto toho Evropu obviní, že neví, co chce, že si je sama sobě nepřítelem a že jako takové jí Amerika nemůže nijak pomoci.
Co se od Vanceova projevu vlastně čekalo? Možná zmírnění napětí po několika hektických dnech. Snad ujištění, že Spojené státy vždy budou Evropu chránit, možná jemný štulec, že by evropské státy mohly dávat na obranu víc. Jistě by od věci nebyly nějaké vzletné řeči o světovém řádu, hodnotách apod. Jenže Vance šel přímo k věci. A podle všeho ťal do živého.
Vance kontroverznější než Putin?
Jeho projev (mimochodem dost dobře vystavěný, takže rozhodně nemohlo jít o nějakou improvizaci; zde jeho plné znění) vzbudil ohromný ohlas. Dlužno dodat, že na evropské straně z velké části nesouhlasný. Je paradoxní – a zároveň perverzní –, že jeho kritický projev k Evropě vyvolal daleko větší poprask než projev Vladimira Putina na stejné konferenci v roce 2007. Ten bezskrupulózně prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byla největší geopolitická chyba ve dvacátém století a dal poměrně jasně najevo, že bude dělat vše pro jeho obnovu.
Nic se tehdy nestalo. Většina evropských zemí dál čile obchodovala s Ruskem. Někdejší německý kancléř Schröder přijal členství v dozorčí radě Gazpromu, poté se dokonce stal předsedou představenstva ruské ropné společnosti Rosněfť.
Později ho napodobil někdejší rakouský kancléř Kern, dobré vztahy s Putinem udržovala i Angela Merkelová a ostatně velká část německé Energiewende byla postavená na předpokladu, že se bude kupovat levný plyn z Ruska. Už tehdy to Američanům vadilo a Trump na to kriticky poukazoval během svého prvního funkčního období.
Teď tedy přišel J. D. Vance a šokoval víc než Putin. Co vlastně v jeho proslovu zaznělo? Především to, že mají-li být nějaké entity skutečnými spojenci, musejí sdílet stejné hodnoty. A to je v případě Evropy a Spojených států otázka.
Řeč strategicky odpíchl od nedávného teroristického útoku v Mnichově a začal tématem migrace. To je významným tématem Trumpovy administrativy a v Evropě bylo donedávna snižováno, hlavně Německem. Proto osten kritiky mířil hlavně na německé hostitele. Vyvozovat z jeho řeči, že vysloveně podpořil extremistickou AfD, je však přehnané.
Demokracie je víc než soudy
Druhým velkým tématem byly zásahy do demokratických procesů. Zde se Vance zmýlil, rumunské prezidentské volby nezrušila vláda, nýbrž soud, nicméně to je v posledku jedno. Soudy nejsou víc než demokracie; a přesně jak řekl Vance: pokud demokracii dokáže ohrozit pár set tisíc dolarů investovaných do reklamy na sociálních sítích, tak ta demokracie za moc nestála.
Nejde ale jen o zrušené volby v Rumunsku. Se zásahy soudů, které zvrátily legitimní rozhodnutí demokraticky zvolené vlády, má v oblasti migrace bohaté zkušenosti třeba Británie nebo Itálie.
Posledním velkým tématem byla svoboda projevu. Tady je třeba zdůraznit, že americký viceprezident ji vnímá americkým způsobem, tedy mnohem šířeji pojatou. Což vůbec není na škodu. Vance si pro ilustraci tohoto argumentu vybral pár příkladů, z nichž některé jsou až bizarní, jako například britský zákaz modliteb v určitém pásmu.
Nicméně i zde se trefil do černého a jistě mu dá za pravdu každý, kdo se při čtení denního zpravodajství pravidelně rozčiluje, že pachatelé znásilnění dostávají menší tresty než pomatenci, co někde něco blábolili na sociálních sítích.
Vposledku ale tím nejostřejším na Vanceově projevu nebyla tematická náplň, nýbrž jeho tón. A z něho bylo patrné, že prostě a jednoduše Evropu nebere jako plnohodnotného partnera. Že to je urážlivé? Snad pro ty, kteří si pro svou nadmutost nevidí na špičku nosu.
Slzy organizátora ani prohlášení Ursuly von der Leyen, že svět se mění, ale ona zůstává, na tom nic nezmění. Jen potvrzují, že se Vance jako někdejší mariňák prostě trefil.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
