KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Evropští politici byli právem zaskočeni, když Donald Trump zahájil jednání s Putinem. Rozhořčeně mluví o zradě. Už však mlčí o tom, jak Evropa zrazuje americké zájmy.
Symbolem této evropské zrady jsou Čagoské ostrovy. Ty patřily jako poslední zbytek někdejší koloniální říše Velké Británii. Starmerova vláda – též bez nějakých důkladných konzultací se svými spojenci – se je na podzim minulého roku rozhodla opustit. Lépe řečeno, věnovat je Mauriciu, který na ně ale nemá o nic legitimnější nárok než Velká Británie.
Zrada je to proto, že Čagoské ostrovy jsou strategickým bodem v Indickém oceánu. Nacházejí se zhruba dva tisíce kilometrů od Mauricia (tedy nikoli v bezprostředním sousedství) a sídlí na nich významná základna americké armády. Právě tuto základnu často využívá při svých operacích v oblasti (například v Kuvajtu nebo Iráku, ale i Afghánistánu). Vláda Mauricia slíbila základnu zachovat, nicméně sama se nachází pod značným čínským vlivem, takže je jasné, že Američany tento příslib moc neuspokojil.
I proto se Spojené státy rozhodly do vyjednávání vstoupit a poměrně důrazně požadovaly místo u jednacího stolu. Bílý dům se obrátil přímo na mauricijského premiéra Ramgoolama a ten údajně místo při vyjednávání Američanům přislíbil (je možná signifikantní, že tlak od Američanů šel přímo na Mauritius, nikoli na Brity).
Vstup Američanů do jednání celou záležitost možná odloží, protože dohoda dosažená mezi Británií a Mauriciem nyní podléhá schválení Bílého domu.
Evropa a USA proti sobě
Předání důležitého strategického bodu v Indickém oceánu zemi, která je pod významným čínským vlivem, přichází právě v době, kdy se nová americká administrativa proti globálnímu čínskému vlivu významně vymezuje. Pomineme-li šarvátky se sousedy, hlavní dva výpady Donalda Trumpa na mezinárodním poli míří proti čínskému vlivu: snaha o jeho omezení v Grónsku a též v Panamě.
Co udělá Evropa v tuto chvíli? Naopak se čínskému vlivu podvolí na Čagoských ostrovech – předsedkyně britské Konzervativní strany Kemi Badenochová označila smlouvu s Mauriciem za „nemorální kapitulaci“.
Samozřejmě, jen stěží si lze představovat, že kdyby se britská vláda ohledně Čagoských ostrovů rozhodla jinak, jednal by jinak i Trump. Nicméně tato malá „zrada“ Evropy (UK sice není členem EU, ale stále je to Evropa), navíc v této konkrétní době, je poměrně významným symbolem.
Donald Trump měl na Evropany „pifku“ již během svého prvního mandátu: oprávněně nám vyčítal nedostatečné výdaje na obranu, stejně oprávněně kritizoval Evropu (v tomto případě hlavně Německo), že čile obchoduje s někým, koho zároveň označuje za nepřítele. Když k tomu ještě připočteme tradiční anti-amerikanismus ve Francii, je jasné, že trpělivost americké administrativy s Evropou někdy přetéct musela.
Dlužno dodat, že byť v případě Donalda Trumpa je to kvůli jeho gestům vidět výrazně, situace by se patrně moc nelišila ani tehdy, kdyby vyhrála Kamala Harrisová. Ta k Evropě nemá vůbec žádná pojítka.
Tlak soudu pod čínským vlivem
Starmerova vláda se rozhodla Čagoské ostrovy postoupit Mauriciu mimo jiné i jako důsledek tlaku Mezinárodního soudního dvora, jehož viceprezidentka Süe Chan-čchin v roce 2019 rozhodla, že Británie má ostrovy vydat Mauriciu co nejdříve. V minulosti tato žena působila na vysokých pozicích v čínské administrativě (mimo jiné i jako velvyslankyně Číny v Nizozemsku) – a Čína nárok Mauriciu na ostrovy silně podporuje.
Nárok, který si činí Mauritius, je ale velmi sporný. Čagosané byli vysídleni v šedesátých letech dvacátého století a Mauritius si jejich návrat rozhodně nepřeje. Na místech, kde v současné době existuje přírodní rezervace s přísnou ochranou, chce Mauritius (samozřejmě s čínskou finanční podporou) rozjet hotelový byznys.
Zároveň kritici poukazují na to, že vůči původním obyvatelům používá metody typické pro někdejší kolonizátory. I proto proti předání ostrovů Mauriciu protestují samotní vysídlení Čagosané.
Aby fraška byla dokonalá, britská vláda nabídla, že vedle postoupení ostrova Mauriciu zaplatí zhruba 9 miliard liber jako nájem za základnu, jež je někdy přezdívána „Maltou Indického oceánu“. Čelí kvůli tomu silné kritice na domácím poli, zejména ve spojitosti s omezováním jiných výdajů.
Jak ukázat Trumpovi slabost
Největší problém bude ale mezinárodní, a to na dvou úrovních. Evropa, v tomto případě v zastoupení Velké Británie, promarnila příležitost ukázat americkému spojenci, že je na ni spoleh a že je ochotna globální zájmy tohoto spojence podpořit. Úvaha, že by to stejně na Trumpově přístupu nic nezměnilo, je lichá: Evropa vzhledem ke své síle není v pozici, kdy by mohla takto uvažovat.
Za druhé, představitelé několika evropských zemí se rázně ohradili proti izolovanému vyjednávání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem. Udělali samozřejmě dobře. V čele zemí proukrajinské koalice stojí dlouhodobě a neochvějně Velká Británie, za což jí patří uznání.
Zároveň po vystoupení z EU hledá nové příležitosti a je zcela přirozené, že jako první hledí přes Atlantik. Velká Británie potřebuje Spojené státy ze všech evropských zemí nejvíc. Pokud by kaňka v podobě čagoské zrady oslabila její pozici a donutila ji kvůli zachování dobrých vztahů ustoupit z evropského postoje vůči Ukrajině, pak by to teprve byla katastrofa.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
