KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Velká Británie neprožívá ani trochu radostné a úspěšné období. V zásadě lze říci, že od referenda o tzv. brexitu v červnu 2016 to s ní jde od deseti k pěti, což ale píšu, nikoli poprvé, s vědomím toho, že tehdejšímu rozhodnutí britských voličů rozumím, i s vědomím toho, že kdyby v Evropské unii zůstali, řadě těžkostí, jimž musí nyní čelit, by se stejně nevyhnuli a možná by jim přibyly i některé jiné. Pojďme se proto dnes podívat na alespoň jeden problém, jenž hodně Britů trápí a jenž zemi za kanálem La Manche doslova mění před očima, a sice na krizi liberální demokracie v souvislosti s masivním přistěhovalectvím.
Británie podle Goodwina
Matthew James „Matt“ Goodwin (* 1981) je britský politolog a politický komentátor, bývalý akademik, který se jako profesor věnoval výzkumu populismu a krajně pravicových hnutí na univerzitě v Kentu. Od roku 2024 je analytikem a komentátorem televizního a rozhlasového kanálu GB News, který vysílá od června 2021 ze svých studií v londýnském Paddingtonu.
Jedná se o první britský televizní zpravodajský „start-up“ od roku 1989, kdy začala vysílat televize Sky News. Podle komentátorů je GB News zřetelně pravicové médium, a podle toho také vypadají jeho hosté, stejně jako jeho hodnocení ze strany mediálního mainstreamu, který je k němu z řady důvodů kritický.
Sám Goodwin je nicméně poměrně respektovaným politologem a novinářem. Jeho dvě knížky – The National Populism: The Revolt Against Liberal Democracy (Pelican Books) z roku 2018 a Values, Voice, and Virtue: The New British Politics (Penguin Books) z roku 2023 – byly a jsou hojně citované.
V první ze svých knih Goodwin analyzoval příčiny úspěchu nacionalistických hnutí v posledních letech (tzv. 4D Model), jimiž podle něj jsou: 1) postupná destrukce národní kultury v důsledku masové imigrace; 2) negativní dopady globalizace a pomalý průmyslový růst; 3) sílící nedůvěra lidí pracujících v průmyslu a v zemědělství vůči liberálním, kosmopolitním (vesměs městským) elitám a médiím; 4) odklon od tradiční politicko-ideologické oddanosti voličů k zavedeným mainstreamovým politickým subjektům. Práce měla výrazně pozitivní ohlas, respektované noviny The Sunday Times ji dokonce označily za jednu z „knih roku“.
Druhá Goodwinova kniha, rovněž oceňovaný národní bestseller, stála pro změnu na tezi, že události jako brexit, vzestup radikální pravice a rychlé přeskupování sil v britské politice jsou důsledkem stále větší nespokojenosti bílých manuálně pracujících a starších, méně vzdělaných a konzervativních Britů s nastupující „novou progresivistickou elitou“ a s tzv. liberální demokracií.
By the year 2050 its estimated one in three people on these islands will have been born overseas https://t.co/TmRBttao2T
— Matt Goodwin (@GoodwinMJ) February 11, 2025
Před pár dny vzbudil Goodwin menší „pozdvižení“ na Muskově sociální síti X, když napsal, že v roce 2032, což je „za chviličku“, budou ve Velké Británii tvořit celých 14 % obyvatel lidé, kteří do země přišli v posledních letech (ano, v posledních deseti letech) téměř výhradně z Indie, Nigérie, Pákistánu a Číny. V roce 2050, napsal Goodwin krátce poté, „se pak předpokládá, že každý třetí obyvatel Británie bude narozen mimo Britské ostrovy“.
Ohlasu Goodwinových „tweetů“ pomohlo rovněž to, že v televizi GB News je spolu s bývalým poslancem, ministrem a stále vlivným konzervativním politikem sirem Jacobem Williamem Reesem-Moggem tváří pořadu State of the Nation (Stav národa).
Jakkoli se nám to nemusí líbit a jakkoli s tím nemusíme souhlasit, je Goodwin jedním z relativně silných hlasů, které tvrdí, že za „většinu současných běd“ ostrovního státu mohou politický progresivismus a nezvládnutá migrace.
Kdy to všechno začalo…
Pokud jde o migraci, odpověď na otázku, kdy proměna „bílé Británie“ v multirasovou a multikulturní zemi, jak ji známe dnes, se všemi s tím souvisejícími problémy, začala, je poměrně snadná. K zásadnímu, osudovému zlomu došlo po druhé světové válce, kdy se do Velké Británie vydalo velké množství lidí z Evropy, a hlavně ze zemí Commonwealthu.
Britové byli na cizince zvyklí, příchod desítek tisíc „barevných“ přistěhovalců z oblasti Karibiku, Indického subkontinentu a východní Afriky jim ale působil jisté potíže, a to tím spíš, že tito lidé měli často výrazně jiný způsob života, odlišnou kulturu a náboženství, což trvá dodnes, třebaže si mezitím rodilí bílí Ostrované v mnoha ohledech zvykli.
O tom, že nárůst počtu přistěhovalců byl obrovský, svědčí následující čísla: zatímco v roce 1948 žilo ve Velké Británii přibližně 75 000 obyvatel tmavé pleti, v roce 1971 to již bylo téměř 550 000 lidí jenom v Londýně. Masová migrace v padesátých a šedesátých letech 20. století tak jednou provždy změnila tvář Spojeného království a jeho metropole především.
