Evropský „Marshallův plán“ na půli cesty: pomáhá, ale méně, než se čekalo

Fond obnovy, celým názvem Nástroj pro oživení a odolnost, byl zřízen v únoru roku 2021 s primárním cílem pomoci členským státům se ekonomicky vzpamatovat z útlumu způsobeného covidovou pandemií. Jako vedlejší cíle byly vytyčeny posílení odolnosti a zelená transformace ekonomik. 

Jak následně přicházely v rychlém sledu další a další výzvy, bylo zaměření fondu postupně upravováno tak, aby odpovídal měnícím se potřebám. Dosud Komise rozdělila mezi členské státy 225 z 723 miliard eur, z toho 67 miliard ve formě předběžného financování projektů a reforem.

Právě proto bývá fond obnovy srovnáván s dalšími nástroji, které spolufinancují projekty napříč Evropskou unií. Strukturální fondy a další kohezní nástroje, část zemědělských dotací, modernizační fond, transformační fond, programy jako Horizont či Erasmus, i Natura či Life se s ním částečně překrývají.

Pro běžného smrtelníka není snadné je od sebe rozlišit – a konec konců není ani důležité, z jaké obálky peníze pocházejí. Přesto jsou při bližším ohledání finance z fondu obnovy dosti odlišné a specifické.

Zaprvé zmíněných 800 miliard nepřichází z řádného sedmiletého rozpočtu EU. Jsou to tedy „ad hoc“ peníze, které si Evropská komise na základě rozhodnutí vlád členských zemí půjčuje na mezinárodním kapitálovém trhu. Je to první taková půjčka v dějinách existence EU a bývá proto srovnávána s americkým poválečným Marshallovým plánem coby jeho evropská obdoba.

Na rozdíl od jiných dotačních programů je fond obnovy specifický také tím, že neslouží k financování projektů vznikajících z jeho popudu, ale již hotových nebo běžících iniciativ. Jeho využití je v podstatě okamžité a vyžaduje velkou pružnost na straně adresátů.

Vedle projektů se soustřeďuje hlavně na reformy a jejich přípravu; investice by proto měly být nejen prospěšné pro tu či onu oblast nebo sektor, ale mít širší strukturující účinek.

Vyčleňování peněz a kontrola jejich utrácení jsou premiérově založeny na takzvaných milnících a cílech. Každá země si stanoví desítky takových met a investuje pak do jejich dosažení kombinaci prostředků z fondu a z národních zdrojů. Komise posléze vyhodnocuje, zda bylo milníků a cílů dosaženo a zda tedy té které zemi náleží zbytek peněz vyčleněných na ten který cíl či milník. Většina financí přichází proto nikoli dopředu, ale až dodatečně.

Komise sdělila, že do konce roku 2023 vyhodnotila jako splněné v celé EU 1150 milníků a cílů, na které byly uvolněny peníze z fondu obnovy. Díky tomu bylo podle propočtů komise uspořeno 28 milionů megawatthodin elektřiny; 5,6 milionů domácností získalo přístup k rychlému internetu; devět milionů lidí využilo možnosti posílit ochranu svých obydlí proti záplavám nebo lesním požárům.

Využití fondu obnovy se postupem času rozšířilo i zpřesnilo. Dnes pokrývá zejména řadu aspektů „zelené transformace“, dále pak přechodu k digitálním technologiím, nových energetických výzev, sociálních potřeb a s tím souvisejících horizontálních požadavků vlád. 

Komise dbá na to, aby byla financována zejména doporučení, která pro každý členský stát formuluje v pravidelném hodnocení v rámci tzv. evropského semestru.

Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové EU financuje v bezprecedentní míře projekty zaměřené na úspory energie, obnovitelné zdroje nebo na digitalizaci. 

Rekordní peníze jdou také do vzdělávání, které má zajistit, aby mladí lidé získali dovednosti nutné pro průmysl a další odvětví v 21. století. Celou polovinu nárůstu veřejných investic v období 2019–2025 bude mít „na svědomí“ právě fond obnovy.

Komise předpokládá, že do roku 2026 povedou investice z fondu obnovy v celé EU k nárůstu reálného hrubého domácího produktu o 1,4 procenta, a to bez započítání dopadu podpořených reforem, které budou mít hlavně dlouhodobý účinek. 

Tyto vyhlídky jsou ovšem slabší než původní kalkulace. Komisař Paolo Gentiloni to vysvětluje tím, že zhruba polovina peněz (385 miliard) je k dispozici ve formě dlouhodobých úvěrů, o které je mezi členskými zeměmi menší zájem než o granty (338 miliard). 

Dnes je již zřejmé, že nabízené úvěry nebudou zcela vyčerpány, přestože je Komise poskytuje za nejvýhodnějších možných podmínek. 

Například Česko míní použít všech 8,4 miliard eur, které jsou k dispozici v podobě grantů, ale jen 818 milionů ve formě úvěrů. Celkově je tedy ve hře podstatně méně než zmíněných 800 miliard.

Podle Gentiloniho fond obnovy rychle stimuloval ekonomiky až do ruské invaze na Ukrajinu před dvěma lety. Ta vedla k významnému zvýšení cen energií a oslabení mezinárodní obchodní výměny, což ochladilo i ekonomický výkon v celé EU. Přesto se díky fondu obnovy zvednou v Unii investice do roku 2025 o půl procenta HDP ve srovnání s rokem 2019.

Dalším důvodem slabšího účinku je fakt, že většina členských států nebyla schopna včas připravit uspokojivé národní plány obnovy a když se to stalo, stíhat termíny pro plnění cílů a milníků. Šestiletý časový rámec pro veškeré investice se jeví jako šibeniční. 

Pokud se podaří většině vlád termíny dohnat a peníze spotřebovat, je jasné, že ve druhém tříleté období podíl fondu na HDP jejich zemí poroste rychleji. Pokud ne, zůstane část prostředků nevyužita.

Komisař Valdis Dombrovskis ve středu potvrdil, že komise nemá nikterak v úmyslu podpořit případné pokusy o prodloužení platnosti fondu. Upozornil, že by to vyžadovalo jednomyslné rozhodnutí všech členských zemí a nabouralo by to plány na naléhavé příští finanční nástroje, orientované na konkurenceschopnost evropského průmyslu a zejména na obranu kontinentu ve válečné době.

Zcela prozaickým důvodem je také vysoká inflace posledních čtyř let ve většině zemí EU, která nutně znehodnotila peníze vyčleněné v únoru 2021.

Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má český národní plán obnovy v gesci, uznává obtížnost naplňování stanovených lhůt. 

Evropská komise schválila v pondělí druhou tranši českého nároku ve výši 702 milionů eur; celkově má tedy Česko v únoru 2024 bilanci čerpání 2,7 miliardy eur z celkových 8,4 miliardy (přes 200 miliard korun), což odpovídá 29 procentům z toho, co jsme si sami naplánovali. 

Komise při této příležitosti oznámila, že Praha naplnila za dva roky 19 procent svých milníků a cílů. Za necelé tři roky jí tedy zbývá dosáhnout 81 procent, což se ve světle dosavadního čerpání jeví spíše nesplnitelně.

„Jisté zpoždění zde je, ale nevypadá to zatím fatálně,“ komentoval tato čísla zdroj z MPO. Mírný optimismus vysvětlil tím, že se Česko po počáteční nejistotě naučilo s těmito novými evropskými penězi pracovat; jeho „cíle a milníky“ jsou nyní pevně nastavené.

V pondělí schválená žádost o výplatu prostředků se týká 21 velkých projektů v řadě oblastí. Namátkou je to třeba rychlejší budování vysokokapacitních internetových sítí – Komise upozorňuje, že rychlý internet má v Česku k dispozici pouze 53 procent domácností, zatímco průměr v EU je 73 procent. 

Peníze poplynou také do systému Czech POINT 2, do modernizace provozu elektronického systému pro pasy či do policejního systému správy událostí. Zajímavou novinkou je vybavování soudních síní videokonferenční elektronikou, což umožní výslechy účastníků řízení nebo znalců na dálku a povede k úsporám i zjednodušení soudních řízení.

V oblasti dopravy žádá Česko o peníze na železniční mosty, tunely či železniční přejezdy, na nové cyklostezky a bezbariérové trasy. Kolem 350 milionů korun dostane na dokončení 15 projektů protipovodňové ochrany a necelé dvě miliardy na zalesnění 12 tisíc hektarů ploch, vesměs odlesněných kvůli kůrovcové kalamitě.

Financovat se bude rovněž spolupráce malých a středních podniků s veřejnou výzkumnou organizací v rámci Národních center kompetence nebo příprava výstavby simulačního centra intenzivní medicíny v pražském Motole. Podpořeny budou projekty úspor a optimalizace spotřeby vody, a tak dále.

Adresáti pomoci z fondu obnovy žehrají – jako obvykle v případě evropských peněz – na složité administrativní postupy. Evropská komise namítá, že jde přece o veřejné peníze, jejichž správa musí být „neprůstřelná“ a pro všechny stejná. Je zřejmé, že po počáteční nejistotě, jak s novým nástrojem pracovat, se to česká státní správa i koneční adresáti naučili; druhý poločas by měl být proto snazší. 

Pokulhává ovšem komunikace, a tudíž obecné povědomí o tom, že do Česka, které se zadlužilo spolu s ostatními 26 členy EU, proudí dodatečně obrovské prostředky, na jaké bychom bez součinnosti v rámci Evropské unie nikdy nedosáhli.