KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Tentokrát je Evropská unie připravena. Ačkoli jinak se její představitelé těžko vzpamatovávají z dalších a dalších podrazů ze strany Donalda Trumpa a jeho administrativy, na cla se nachystali. Oznamoval je už během volební kampaně a bylo jasné, že na ně nakonec tak či onak dojde. Evropská komise hlásí, že její odpověď bude reciproční, tvrdá a pro Spojené státy tak nepříjemná, že možná své úmysly přehodnotí; ne-li hned, tak pod vlivem evropské odvety.
Trumpovi lidé samozřejmě sledují evropské odhodlání. Nikde není psáno, že plošné pětadvacetiprocentní clo na všechny evropské dovozy bude příští týden opravdu zavedeno.
Trump nejdřív vyhlásil dodatečný tarif 25 procent na dovozy oceli a aluminia. Potom přišel s tím, že vůči EU zavede „reciproční“ režim, což by znamenalo v podstatě srovnání tarifů aplikovaných oběma stranami; například EU nyní zatěžuje dovozy amerických aut 10 procenty, zatímco USA jen 2,5 %. Pak si to zase rozmyslel – a vyhlásil na příští týden spuštění pětadvaceti procent na všechno.
Od 20. ledna žijeme v permanentní nejistotě. Trump vyhrožuje, činí bombastické výroky (z nich pak mnohé vzápětí popře), přehání, lže, provokuje... Evropskou unii nemá rád, byla podle něj vytvořena s cílem „podrážet“ Spojené státy, od kterých nechce kupovat ani auta, ani potraviny, a úmyslně pěstuje obchodní přebytek v hodnotě 300 miliard dolarů.
To není pravda, brání se Evropská komise a poukazuje na statistiky: Vzájemný obchod se zbožím vykazuje schodek v neprospěch USA ve výši 150 miliard dolarů. Naopak v oblasti služeb je EU ve ztrátě – deficit zde činí 100 miliard. „Bavíme se tedy o nějakých 50 miliardách amerického deficitu z celkové výměny v hodnotě 1600 miliard; to není něco, co bychom nedokázali překonat,“ argumentuje Maroš Šefčovič, komisař pro obchod, který minulý týden ve Washingtonu jednal s americkými představiteli.
Navzdory těmto skutečnostem Trump velmi pravděpodobně obchodní válku Evropě vyhlásí. „Jsme připraveni. Míč je na jejich straně. Uvidíme, co provedou. Bylo by však lepší, kdyby nečinili špatná rozhodnutí,“ řekl sebevědomě mluvčí Evropské komise Olof Gill.
Exekutiva EU nechce říct, jak přesně hodlá reagovat. Španělský premiér Pedro Sánchez podotkl, že se EU na tuto eventualitu chystá řadu měsíců; její odpověď bude silná a jednotná.
Z chování a „body language“ Donalda Trumpa při setkáních s evropskými lídry vzniká dojem, že se dobře baví...
Do Spojených států směřuje 20 procent evropského exportu, víc než do Británie (13) nebo do Číny (8,8). Ale ani v opačném směru není pohyb zanedbatelný – 13,7 procenta všech evropských dovozů pochází z USA (20,5 procenta z Číny).
Je jasné, že zastavení nebo zásadní přiškrcení těchto výměn poškodí spotřebitele na obou stranách Atlantiku, ale také ekonomiky EU i USA. Utrpět mohou zejména evropští výrobci automobilů (tedy Německo, potažmo Česko) či farmaceutik.
Evropa naopak může například nasadit nůž na krk americkým nadnárodním gigantům provozujícím online obchody či internetové platformy.
Evropa se stresuje, zatímco Trump se baví
Případný Damoklův meč v podobě celní války bude třešničkou na dortu záplavy větších či drobných podrazů, urážek a ústrků, které se na Evropu z Washingtonu valí od 20. ledna téměř nepřetržitě. Dnes už je jasné, že Trump nehodlá brát v potaz existenci Evropské unie. Její představitele – Ursulu von der Leyenovou, Antónia Costu – do Bílého domu nezve, šanci mají zatím jen národní lídři velkých zemí.
Vysoká představitelka pro zahraniční politiku Kaja Kallasová se po příletu do Washingtonu na domluvené setkání s ministrem zahraničí Markem Rubiem dověděla, že na ni nebude mít čas. Bylo to zřejmě proto, že před odletem vyhlásila úmysl přesvědčit Američany, že jednání s Ruskem o osudu Ukrajiny se nesmí odehrát bez Ukrajinců a Evropanů.
Z chování a „body language“ Donalda Trumpa při setkáních s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v pondělí a posléze v pátek s britským premiérem Keirem Starmerem vzniká dojem, že se pán Bílého domu spíše dobře baví, než aby bral vážně nastolená témata. Nepamatuje si (nebo dělá, že si nepamatuje), protiřečí si, lže... Zjevně ho těší, když své protějšky vyvádí z míry.
„Můžete Rusy zvládnout sami?“ zeptal se Trump Starmera – a než ten stačil odpovědět, ukázal mu s úsměvem palec nahoru.
Podivil se, když se ho britský host zeptal, zda opravdu považuje ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za diktátora: „Opravdu jsem to řekl? Tomu nevěřím,“ odtušil s lehkým úsměškem ohledně výroku na své sociální síti ThruthSocial, který před pár dny obletěl svět.
A ačkoli mu Macron vysvětloval – jak jsme viděli na dnes už slavném videu, když ho přerušil a sáhl mu na koleno – že Evropané většinu pomoci Ukrajině darovali, v pátek umíněně opakoval: „Dostávají své peníze zpět.“
Chvilkami ujišťuje: „Budeme se určitě snažit, aby se Ukrajině vrátilo co nejvíce území. Pokud budou potřebovat pomoc, budeme na britské straně,“ povídal Stamerovi. Vzápětí, v témže rozhovoru: „Myslím, že Putin dodrží slovo“, vlastně „ani nebudeme zapotřebí“. Soustavně má ovšem jasno, pokud jde o ukrajinskou přihlášku do NATO: „Nestane se to.“
Dosavadní příběh vztahů mezi Trumpem a jeho evropskými protějšky je spíše fraškou než seriózním jednáním. Americký vládce dává každodenně najevo, že Evropany nebere úplně vážně, že jsou mu lhostejní, ba že se jim vysmívá. Dobře to odhadl vítěz německých voleb Friedrich Merz, když řekl, že „této vládě na osudu Evropy příliš nezáleží“.
Velmi dobře to vycítil prezident Zelenskyj, který se může přetrhnout, aby Trumpa získal na svou stranu. Na rozdíl od lídrů zemí EU nemá na vybranou. Dohoda o americkém využití ukrajinského nerostného bohatství je samozřejmě anomálie, která nemá co dělat ve vztazích mezi dvěma státy, z nichž jeden je napaden zahraničním agresorem a druhý se dosud choval jako jeho ochránce podle mezinárodního práva.
Zelenskyj zajisté stanovil jisté hranice, dosáhl jistých ústupků; dělá a udělá však všechno pro to, aby Trump nakonec neskončil v alianci s Putinem.
Musíme si zvykat
Skutečným symbolem nových časů, ba světa obráceného naruby, se stalo hlasování v OSN tento týden. Spojené státy se přidaly k Rusku. Postavily se proti rezoluci, která odsuzuje ruskou agresi. Tedy také proti Chartě OSN, podle níž nesmí žádný stát přepadnout vojensky jiný a zmocnit se jeho území.
Pro evropské země to představuje zradu dosavadního světového řádu, stejně jako transatlantického spojenectví. Zejména to však ukazuje, že ač může Donald Trump působit jako klaun, který se chová nepředvídatelně a vlastně směšně, myslí to „jeho“ Amerika se svou „novou politikou“ vůči zbytku světa smrtelně vážně.
Nastal tedy čas, kdy se Evropané budou muset naléhavě semknout. Nejde ovšem o „blahodárný budíček“, který si pochvaluje část nejen českých politiků a blahořečí Trumpovi, že ho provedl. Je to vynucený životně důležitý krok k zachování hodnot, na kterých je postaveno západní společenství, ba světová rovnováha. Souvisí s ním také hledání spojenců napříč světem ve chvíli, kdy Amerika selhává – viz nynější návštěva Ursuly von der Leyenové a části komisařů v Indii.
Nastává soumrak, nebo obrození Evropy? Záleží na tom, jak se vypořádáme s Ruskem a jeho přisluhovači
V neděli se sjedou vysocí představitelé deseti zemí včetně ČR v Londýně, aby si od Starmera vyslechli z první ruky, jak v Bílém domě pochodil, a poradili se, kudy kam dál. Konkrétní usnesení ohledně Ukrajiny, ale také společné evropské obrany se čekají od mimořádné schůze Evropské rady svolané do Bruselu na středu 6. března. Donald Trump svým překotným počínáním určuje nejen agendu, ale i tempo, které je na poměry EU závratné.
„Je třeba zapomenout na Ameriku 20. století, od Woodrowa Wilsona po Joea Biena. Pro Západ je to trauma, protože země, která prosadila globalizaci, systematickou liberalizaci a deregulaci, se vrací k merkantilismu a ekonomickému nacionalismu,“ komentoval poslední vývoj bývalý francouzský ministr zahraničí Hubert Védrine pro belgický list Le Soir. „Krom toho svět dosud praktikoval jisté diplomatické umění (…), místo něho nastupuje brutalita, ba vulgarita. Diplomatická a multilateralistická planeta je v šoku z návratu tohoto jednostranného nacionalismu.“
Evropě podle Védrina nezbývá než odpovědět integrací vlastní obrany. Znamená to vybudovat „evropský pilíř“ v rámci NATO, což se snáz řekne, než udělá.
„Jaké jednotky? Jaké uspořádání? Bude to integrace nebo jen koordinace? Kdo bude velet? Obrovité otázky! Na odpovědi však nemáme roky. Ty evropské země, které mají armády, se musí dohodnout do summitu NATO koncem června v Haagu. Jinak budeme vyřízení.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
