Proč je Trump posedlý myšlenkou koupit Grónsko? Jde o gigantický byznys

Pro pochopení kontextu Trumpových komentářů ohledně Grónska je dobré začít obecnou historií ostrova a vysvětlením, co činí Grónsko tak inherentně cenným pro zájmy Spojených států.

Trump poprvé navrhl, že by Amerika měla učinit nabídku na koupi největšího ostrova světa – o rozloze zhruba celé západní Evropy – již během svého prvního funkčního období v roce 2019. Ale zájem Ameriky získat toto území od Dánska sahá mnohem hlouběji do minulosti.

Vikingové, předkové dnešních Dánů, objevili Grónsko coby neobydlený ostrov někdy kolem roku 1000. A začali ho osidlovat. Nakonec však ostrov asi o 450 let později opustili, zatímco ve stejné době sem přišli předkové dnešních grónských Inuitů.

Dánsko začalo ostrov znovu osidlovat v roce 1721 a začlenilo ho jako svou kolonii – což byl status, který Grónsku zůstal po čtvrt tisíciletí, s výjimkou krátkého období během druhé světové války mezi lety 1941 a 1945, kdy samo Dánsko bylo v Evropě okupováno nacisty. Spojené státy se tehdy rozhodly Grónsko vojensky obsadit, aby zabránily jeho ovládnutí Německem.

Po skončení války Spojené státy vrátily kontrolu nad Grónskem zpět Dánsku – to jej pak začlenilo do své země tím, že z celého ostrova udělalo dánský okres. V té době tvořili většinu obyvatelstva ostrova etničtí Inuité. Na konci éry dekolonizace v roce 1979 Dánsko udělilo Grónsku samosprávu a širokou autonomii.

Grónsko získalo vlastní parlament a plnou kontrolu nad svými vnitřními záležitostmi, včetně stanovování politiky týkající se těžby na ostrově, zatímco Dánsko si zachovalo plnou kontrolu nad jeho zahraniční a bezpečnostní politikou.

O dalších 30 let později, v roce 2009, voliči v Grónsku schválili referendum, následkem kterého se ostrov a Dánsko dohodly na novém zákonu o samosprávě, který mu poskytl právní cestu k vyhlášení nezávislosti: Grónsko podle zákona může uspořádat referendum o úplné nezávislosti na Dánsku, které by v případě schválení většinou voličů muselo být následně schváleno dánským parlamentem.

Během více než 300 let měnící se úrovně dánské kontroly nad Grónskem od roku 1721 Spojené státy opakovaně vyjadřovaly zájem o získání tohoto ostrova. USA samozřejmě mají velmi dlouhou historii rozšiřování svého území v Americe i mimo ní prostřednictvím nákupu nových území od jiných zemí, často v mimořádně „příhodných“ časech.

USA koupily obrovské území Louisiany (neplést s v porovnání miniaturním územním rozsahem dnešního amerického státu Louisiana) od Francie v roce 1803 – v době, kdy se Napoleon obával ztráty území ve prospěch Britů a potřeboval peníze na financování svých válek v Evropě. Kromě toho, jak poznamenal, doufal v postupný růst námořní moci USA, která by časem konkurovala námořní nadvládě Britů. 

Prodejem teritoria Napoleon opustil své sny o severoamerickém impériu, ale také dosáhl cíle, který považoval za důležitější: „Prodej [Louisiany] navždy zajistí moc Spojených států… a dal jsem Anglii soupeře, který dříve nebo později pokoří její hrdost.“

Dále USA koupily od Španělska Floridu v roce 1819 poté, co se území pro Španěly stalo finanční zátěží, a přinutily Mexiko postoupit více než polovinu území v roce 1848 za velmi nízkou cenu po tom, co si je podmanily během mexicko-americké války.

USA pak dále od Mexika v roce 1854 koupily to, co je dnes jižním Novým Mexikem a Arizonou, když země čelila další potenciální americké invazi a rozhodla se raději území odprodat než znovu bojovat.

Těsně po americké občanské válce v roce 1867 koupily USA území Aljašky od Ruska. Učinily tak v době, kdy se Rusové obávali ztráty území ve prospěch Britů přicházejících z Kanady během potenciální války. A přibližně již v této době se také američtí politici ve Washingtonu začali poprvé zajímat o akvizici Grónska.

Tehdejší americký ministr zahraničí William H. Seward, který byl u nákupu Aljašky, prosazoval nákup Grónska od Dánska, protože by spolu se získáním Aljašky mohl být vyvíjen tlak na Kanaďany vklíněné mezi nimi, aby se nakonec také připojili ke Spojeným státům. 

Seward začal s Dánskem jak o koupi Grónska, tak dokonce i Islandu (ten získal nezávislost na Dánsku až v roce 1944) jednat rok poté – v roce 1868. Ale tato jednání nakonec skončila dříve, než pořádně začala, protože pro navrhovanou akvizici chyběla podpora v Senátu.

O třicet let později USA donutily Španělsko prodat jim Filipíny a samozřejmě tlačily na vznik samostatné Panamy, kterou následně dohnaly k tomu, aby jim o několik let později v roce 1903 prodala koncesi na území kolem Panamského průplavu, což byl bod definující Monroeovu doktrínu, kterou jsme rozebírali nedávno v souvislosti s Trumpovým zájmem o znovunabytí průplavu.

Po této akvizici vzrostl zájem USA o získání Dánské Západní Indie v Karibiku, protože se ve Washingtonu obávali, že by ostrovy mohly potenciálně přejít pod kontrolu císařského Německa, které by je mohlo využít jako námořní základnu k ohrožení amerického přístupu k Panamskému průplavu během případné války.

A tak v roce 1910 tehdejší americký velvyslanec v Dánsku navrhl dánským představitelům komplikované schéma, v němž by USA Dánsku vyměnily hlavní filipínské ostrovy Mindanao a Palawan za Dánskou Západní Indii a Grónsko.

Myšlenka byla taková, že by Dánsko mohlo vyměnit filipínské ostrovy s Německem za Severní Šlesvicko v Evropě. To bylo v té době územím s dánskou většinou pod kontrolou Německa. Nabídka se však po první světové válce stala bezpředmětnou, jelikož Německo bylo nuceno postoupit Severní Šlesvicko Dánsku bez náhrady, zatímco Dánsko Americe nakonec prodalo Dánskou Západní Indii (dnešní Americké Panenské ostrovy) s podmínkou, že USA uznají dánský nárok na celé Grónsko.

Během druhé světové války americká armáda Grónsko dočasně okupovala mezi lety 1941 a 1945, aby zabránila jeho pádu do rukou nacistů. Zájem Ameriky o Grónsko se však stal mnohem, mnohem intenzivnějším než kdy předtím až za studené války.