ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Zvolený americký prezident Donald Trump začal ve svých projevech požadovat, aby Panama snížila poplatky za používání Panamského průplavu, nebo ho vrátila pod kontrolu USA. Trump středoamerickou zemi obvinil, že americkým lodím a námořnictvu účtuje „přemrštěné ceny“. O co ve skutečnosti jde a jaká bude Trumpova strategie směrem k Latinské Americe?
Když před pětadvaceti lety, poslední den roku 1999, předaly USA jediný průplav mezi Atlantikem a Pacifikem do správy Panamy, vyhradily si právo použít na jeho obranu vojenskou sílu v případě jakéhokoli ohrožení jeho neutrality. Což je však nyní hrozba, která podle všeho přichází od samotných USA.
Smlouva o neutralitě zaručuje spravedlivý přístup pro všechny státy a nediskriminační poplatky. Různé lodní společnosti sice platí za průjezd průplavem rozdílné částky, ty jsou ale odvozeny od velikosti a výtlaku lodi a nákladu na palubě, nikoliv od země původu či vlajky, pod kterou loď pluje.
Trumpovy nynější výkřiky neobsahují žádné detaily, ale nadcházející americký prezident patrně naráží na rok 2023 a začátek roku 2024, kdy nebývalé sucho znamenalo značná omezení splavnosti průplavu a extrémní nárůst poplatků za aukční sloty pro přednostní průjezd kanálem během této krize.
Správa kanálu získala během krize z aukcí nebývalé zisky, což také v posledním fiskálním roce, který skončil v září, výrazně zvýšilo příjem z mýtného na tunu nákladu. A jelikož bylo v posledním fiskálním roce přibližně 75 % nákladu proplouvajícího vodní cestou určeno do USA nebo z nich pocházelo, americké firmy tento růst nákladů výrazně pocítily.
Panamský průplav
Vstupy do Panamského průplavu loni v létě obsypaly nákladní lodě a dlouhé dny až týdny čekaly na průjezd tohoto 82 km dlouhého koridoru, který přes 110 let spojuje Atlantik a Pacifik.
Průplav každoročně využívá přibližně 14 tisíc lodí, což představuje 6 % světového obchodu. Tyto lodě přepraví náklad v odhadované hodnotě 270 miliard dolarů na cestě do více než 170 zemí. Od americké energetické revoluce založené na frakování se navíc průplav stal hlavní trasou, kterou se americké uhlovodíky přesouvají z východního pobřeží Spojených států do Číny, Indie, Koreje a Japonska.
Průjezd tímto jedinečným koridorem samozřejmě není zadarmo. Podle správy průplavu se poplatky za průjezd pohybují od 10 tisíc dolarů pro nejmenší plavidla až po více než 300 tisíc pro kontejnerové lodě typu Neo-Panamax. Průplav je dnes jedním z nejdůležitějších finančních zdrojů Panamy, kde díky všem daňovým příjmům a všem souvisejícím činnostem kanál zodpovídá za 10 % všech příjmů země.
Panamax a Neo-Panamax jsou termíny pro maximální velikost a parametry lodí proplouvajících Panamským průplavem. Limity a požadavky zveřejňuje Správa Panamského průplavu (ACP) v publikaci nazvané „Požadavky na plavidla“.
Fronty na průplav kanálem se dostaly na titulní stránky novin už v roce 2006. Průplav byl příliš starý a příliš malý na to, aby pojal nové kontejnerové lodě, které byly stále větší, širší a s větším výtlakem. Po hlasování v referendu se Panama pustila do rozšíření průplavu v ceně 6 miliard dolarů. Plavební komory nově rozšířeného průplavu se otevřely o deset let později, kdy umožňovaly průjezd cca 95 % světových lodí. Proměnou prošlo také jezero Gatun. Jeho dno bylo prohloubeno o 45 cm.
Tyto práce měly umožnit, aby denně proplulo více lodí, zdvojnásobily tonáž, kterou má každá loď k dispozici, a téměř ztrojnásobily množství kontejnerů, které může každá loď dle specifikací Neo-Panamax přepravit, ve srovnání s původní úrovní Panamax z roku 1914.
Lodě typu Neo-Panamax jsou dlouhé i 365 metrů a mohou přepravit více než 12 000 kontejnerů. Ceny za jejich průjezd mohou ve špičce prudce stoupat – a právě v těchto obdobích správci průplavů draží v aukcích některé přednostní sloty za průjezd.
