KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Donald John Trump (* 1946) složil během včerejší inaugurace prezidentský slib a stal se tak sedmačtyřicátou, fakticky pětačtyřicátou hlavou státu (dva prezidenti, Grover Cleveland a právě Trump, se po čtyřleté přestávce do úřadu vrátili). Vyvrcholilo tak přechodné období od 6. listopadu loňského roku, kdy byl zvolen prezidentem.
Jak již několikrát slíbil, začal Trump prakticky bezprostředně po inauguraci a po projevu, jemuž se budu věnovat za chviličku, úřadovat – a to nejen tím, že zrušil několik desítek prezidentských nařízení svého předchůdce Joea Bidena, ale zároveň tím, že vydal několik (z více než stovky avizovaných) nových opatření.
O jaká opatření se jedná, jaký bude jejich dopad na Ameriku a co si vůbec myslet o novém prezidentovi USA?
Za prvé, prezidentský projev, jaký tu ještě nebyl
První projev nového prezidenta USA se nesl zcela v „trumpovském duchu“. Nový prezident, mimo jakoukoli pochybnost narcistní sociopat a egomaniak par excellence, stejně jako jeho blízký spojenec, nejbohatší muž světa Elon Musk (kde by ovšem lidstvo bylo bez geniálních šílenců jako „Elon“, že?), v něm vyhlásil začátek nové „zlaté éry“ Ameriky, prosperity, bezpečnosti...
A také „konec zrady zkorumpovaného establishmentu“, který „dlouhá léta ničil naše životy“, konec Green Dealu, devastujícího nejen Ameriku („Kupujte si auta, jaká chcete!“), wokeismu a cancel culture atd. atd. atd.
Vedle toho Trump neopomněl poděkovat svým voličům a příznivcům včetně těch hispánských a afroamerických. V souvislosti s nimi připomněl, že se jeho inaugurace koná na Den „velkého“ Martina Luthera Kinga, a slíbil, že se postará o naplnění jeho odkazu a o to, aby jejich životy byly lepší než kdykoli dříve.
Nezapomněl ani na poděkování Prozřetelnosti, která jej podle jeho slov v červenci 2024 v Pensylvánii ochránila před výstřelem atentátníka a umožnila mu začít znovu „bojovat za blaho Ameriky“.
Byl to zkrátka typický Trump – pompézní a megalomanský populista. Ale také – pokud jste poslouchali pozorně – prezident nabízející Američanům v řadě ohledů jinou budoucnost, než jaká jim byla nabízena dříve: Nebudeme se tolik, pokud vůbec, starat o druhé, o jejich prosperitu a o jejich bezpečí, ale primárně o sebe, o své národní zájmy, které jsou důležitější než cokoli jiného – to opakoval staronový prezident hned několikrát.
Zejména tato slova by měli brát američtí spojenci ve světě a Evropané zvlášť velmi vážně. Dny posledního „sentimentálního euro-atlantisty“ v Bílém domě Joea Bidena skončily, a s ním i v posledních letech stále pošetilejší a nerealistické sny, že USA budou na své náklady pečovat o naše bezpečí donekonečna.
Nebudou, jedna éra definitivně končí, a to bez ohledu na to, kdo nastoupí do prezidentského úřadu po Trumpovi. „Staré dobré časy“ – viděno evropskýma očima – se už nikdy nevrátí. Je nejvyšší čas (a spíše už několik minut po dvanácté) si to uvědomit, přijmout to a konečně dospět.
Dekrety, dekrety a zase dekrety
Jak Donald John Trump slíbil, pustil se hned první den bezprostředně po inauguraci do „úřadování“. Kromě již zmíněného zrušení několika desítek Bidenových opatření začal okamžitě podepisovat ty svoje a avizovat vydání dalších.
V první řadě došlo mimo jiné na:
⁍ okamžité odstoupení USA z Pařížské dohody o klimatu
⁍ odchod USA ze Světové zdravotnické organizace (World Health Organization; WHO)
⁍ zastavení financování organizace UNRWA (The United Nation Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East); infiltrované v nemalé míře hamáskými teroristy)
⁍ opětovné zařazení Kuby na seznam zemí podporujících terorismus
⁍ zrušení možnosti sloužit v armádě pro transgender osoby
⁍ zákaz soutěžení biologických mužů v ženských sportech
⁍ zneplatnění automatického získávání amerického občanství dětí z rodin ilegálních imigrantů (zjednodušeně řečeno)
⁍ udělení milosti 1500 lidem, kteří byli odsouzeni za podíl na útoku na Kapitol z 6. ledna 2021.
Kromě toho nový prezident odebral bezpečnostní prověrku padesátce bývalých zpravodajců (včetně šéfů CIA, ministrů obrany a ředitelů zpravodajské služby), kteří v roce 2020 lživě označovali aféru s legendárním laptopem Huntera Bidena za ruský „hoax“.
Jen čistě na okraj, kolem téhle kauzy bude podle mě ještě horko, bez ohledu na to, že sám Hunter dostal od otce generální pardon na všechny své možné (zlo)činy počínaje rokem 2014.
Některé z Trumpových dekretů budou nepochybně vystaveny soudnímu přezkoumání, proti některým se bude bouřit Deep State, proti dalším budou vedeny kampaně v médiích. Nic z toho ale není podstatné, stejně jako není podstatné, že Donald Trump je samozřejmě „cvok svého druhu“.
Znovu připomínám dvě důležité poznámky. Za prvé: Trumpa je třeba brát vážně, nikoli doslova (byť zatím dělala většina politiků i komentátorů opak). Za druhé: je možné věřit v trumpismus a jeho pozitivní dopady na Spojené státy a na svět, aniž bychom – v doslovném slova smyslu – věřili Trumpovi, respektive jeho zkratkovitým a unáhleným výrokům (jak napsal jeden z redaktorů The New York Times).
Pokud by se Trump choval jen trochu racionálně, v což já osobně věřím, mohla by jeho vláda opravdu být „revolucí zdravého rozumu“, jak o ní mluvil. A jak ji Západ jako celek potřebuje jako sůl.
Pokud jde o množství dekretů vydaných během prvního dne vlády, stal se Donald Trump v amerických dějinách rekordmanem. Zatím nejvíc, devět, jich totiž vydal jeho předchůdce Joe Biden; drtivá většina prezidentů naopak nevydala první den vůbec žádné opatření či nařízení. V tomto ohledu je Trumpova „smršť“ skutečně unikátní a s vysokou pravděpodobností taková i zůstane.
Památné inaugurace
Pokud jde o inaugurace amerických prezidentů, je svým způsobem „památná“ každá z nich. Ta z roku 1801 je zajímavá tím, že se jí neúčastnil končící prezident John Adams, který prohrál se svým nástupcem Thomasem Jeffersonem (podobně se zachoval Donald Trump v roce 2021).
Mimořádná byla inaugurace Abrahama Lincolna z jara 1865, neboť probíhala na sklonku občanské války. Mimořádná byla i inaugurace Franklina D. Roosevelta v březnu 1933 (tehdy se ještě inaugurace konaly v březnu), na vrcholu Velké hospodářské krize. Totéž platí o inauguraci Johna F. Kennedyho v lednu 1961, během níž pronesl legendární slova o tom, že by se lidé neměli ptát na to, co udělá jejich země pro ně, ale co udělají oni pro svou zemi.
První inaugurace Ronalda Reagana v lednu 1981 byla předznamenáním toho, že po letech carterovského marasmu, bezútěšnosti, malomyslnosti a defétismu přichází nová doba; Reaganova druhá inaugurace z roku 1985 vešla do historie mimo jiné proto, že se stejně jako ta letošní konala v Kapitolu, nikoli na otevřeném prostranství před ním.
A v roce 2009 zažil Washington první inauguraci prezidenta Afroameričana, Baracka Obamy, i to bylo ve všech ohledech mimořádné…
Malé české hřiště
Na závěr ještě jednu poznámku. Způsob, jakým se o Donaldu Trumpovi převážně, jistě ne vždy, píše a mluví v České republice, je nezřídka bizarní. Vyjádření některých novinářů (včetně těch, kteří dříve pracovali nebo dnes pracují pro české prezidenty) se svým tónem limitně blíží projevům plným třídní nenávisti komunistických aktivistů z raných padesátých let.
Podobně komické je neustálé zdůrazňování toho, kolik bohatých lidí Donalda Trumpa obklopuje, a z toho vycházející pojmy a titulky jako „technofeudalismus“, „americká katastrofa“, „Trump demokracii neprověří, ale rozvrátí“ atd.
Ponecháme-li stranou, že někteří prezidenti USA pocházeli z velmi bohatých rodin (Frank D. Roosevelt, John F. Kennedy, oba Bushové), anebo že velmi bohatí lidé byli členy kabinetů některých prezidentů (například ve dvacátých letech minulého století; v letech 1974–1977 byl viceprezidentem USA Nelson Aldrich Rockefeller atd.), opomíjejí tito komentátoři vesměs záměrně fakt, že nový viceprezident USA, James David „J. D.“ Vance, je muž, který vzešel z nejnuznějších možných poměrů a jehož píle, odvaha a víra ve vlastní budoucnost všem překážkám navzdory i víra v Ameriku jsou dokonalou ukázkou „amerického snu“ a inspirací pro mnoho jeho spoluobčanů“.
Alespoň že někteří novináři a politikové naštěstí prvoplánové, ideologicky motivované nenávisti – maskované komicky „obavami o osud demokracie“ – nepodlehli.
Například šéfredaktor FORUM 24 Pavel Šafr na síti X po inauguraci Trumpa napsal: „Byl to naprosto mimořádný projev. S Trumpem se nebudeme nudit…“, a dále: „Donald Trump právě totálně ponížil domácí i mezinárodní levici. Nesouhlasil jsem se vším, ale ten projev byl strhující a světová progresivní úderka si tenhle výprask zasloužila…“
Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr „Saša“ Vondra pro změnu tamtéž uvedl: „Trumpův projev byl výborný. Zdůraznil, že Amerika může mít respekt a slovo ve světě jedině tehdy, bude-li ekonomicky a bezpečnostně silná. Stejný vzkaz platí i pro Evropu: pokud chceme budit respekt, musíme být silnější.“
A do třetice, znovu na X, místopředseda Poslanecké sněmovny parlamentu ČR a ekonomický expert ODS Jan Skopeček: „Po demokratické přestávce mezi 45. a 47. prezidentem není Amerika ani svět v nijak skvělém stavu. Právě naopak. Pokračování demokratické administrativy by žádnou naději na změnu nepřineslo. Trump tou nadějí je!“
Tak si, přátelé, na Trumpovo prezidentské úřadování počkejme, brzy se k němu společně zase vrátíme.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
