KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Hlavním, i když ne jediným důvodem Trumpova vítězství v amerických prezidentských volbách byla nespokojenost řadových voličů s inflací, rostoucími cenami a klesající kupní silou. Už brzy uvidíme, jak recepty staronového prezidenta na „making America great again“ budou fungovat v jeho představě ekonomiky, jejíž rozvoj je založen na nekonečných zdrojích a laciné energii – po které ale je a bude stále větší poptávka. Ani heslo Drill, baby drill, ani kladivo na „deep state“ (byrokratické elity řídící státní aparát) jako funkční recept nevypadají.
Trendy a výzvy, kterým Amerika čelí, přitom nejsou výsledkem špatné politiky a přebujelé vlády, ale důsledkem dlouhodobých strukturální změn souvisejících s geopolitickou situací, se strukturálně rostoucími cenami energie, konkrétně s klesající dostupností ropy a rostoucí dluhovou zátěží ekonomiky. Donald Trump to buď nechápe, nebo je mu to jedno. Určitě to ale nechápe většina jeho voličů.
„Making America Great Again“ je chiméra. Je snazší prodávat nostalgii než čelit tvrdým realitám světa, ve kterém ekonomický vzestup založený na neomezeném růstu spotřeby laciných fosilních paliv už není zaručen.
Nepřátelská fixace na takzvaný „hluboký stát“ (deep state) by byla směšná, kdyby nebyla tak nebezpečná. Skutečnost je docela prostá. Vlády jsou řízeny kariérními státními úředníky, kteří udržují systém v chodu navzdory otáčivým dveřím politicky jmenovaných lidí, z nichž většina ví jen málo o svých nových rolích nebo o tom, jak řídit jim přidělené ministerstvo. „Hluboký stát“ není žádná příšera – jsou to lidé, kteří udržují zemi v chodu.
Kdo si myslí, že řídit vládu je totéž jako podnikat, zjevně nerozumí ani jednomu. Podniky upřednostňují zisk a krátkodobé výnosy pro akcionáře. Vlády naproti tomu existují proto, aby sloužily veřejným zájmům, aby poskytovaly základní služby, zajišťovaly spravedlnost a řešily problémy dlouhodobého rozvoje země, které nemají nic společného se ziskem nebo efektivitou. Snaha řídit stát jako firmu je nebezpečná iluze.
Největším problémem, kterému dnes čelí americká vláda, není „hluboký stát“ ani nízká efektivita, kterou se Elon Musk a Vivek Ramaswamy budou snažit vymýtit. Největším problémem je dluh.
Každá informace o jmenování jednoho z Trumpova kruhu věrných do klíčových funkcí budoucí administrativy USA vyvolává nadšení jeho fanoušků, kteří se radují, jak rychle Trump zatočí s „hlubokým státem“. U mnoha jiných – mezi něž patřím – vyvolávají tyto nominace v lepším případě údiv, častěji ale šok, obavy a strach.
Trumpova posedlá touha otřást ministerstvy spravedlnosti, obrany, zdravotnictví a dalších není o zlepšení byrokracie; je to záchvat vzteku a pomstychtivosti. To nejsou reformy, ale destrukce maskovaná jako leadership.
A jak to vypadá s energetikou? Energetické problémy musí být středem zájmu každého představitele, který chce skutečně reagovat na ekonomické problémy doléhající na bedra Američanů.
Většina médií kritických k Trumpovým šokujícím nominacím hodila jmenování Chrise Wrighta jako ministra energetiky do stejného pytle – klimaskeptik, generální ředitel významné frakovací firmy Liberty Services, zastánce Trumpovy doktríny „drill, baby drill“.
Skutečnost je trochu subtilnější. Wright je skutečný odborník na energetiku (na rozdíl od Ricka Perryho, kterého Trump jmenoval ministrem energetiky ve svém prvním prezidentském mandátu). Je velmi chytrý a výřečný.
