Musk nastínil, jak chce osekat přebujelou byrokracii. Paradoxně se mu může stát opak

Musk a Ramaswamy plánují pomocí prezidentských dekretů osekat pravidla a předpisy vydávané nikým nevolenými federálními úředníky.

„Většinu vládních rozhodnutí o prosazování práva a diskrečních výdajů nevydává demokraticky zvolený prezident a dokonce ani jeho političtí jmenovci, ale miliony nikým nevolených a nejmenovaných úředníků ve vládních agenturách, kteří se díky ochraně státní správy považují za imunní vůči vyhazovu,“ poukazují v článku pro deník The Wall Street Journal.

Ministerstvo efektivity má v plánu předložit Trumpovi seznam předpisů, které může okamžitě pozastavit dekretem. Následně se zahájí proces jejich přezkumu, jenž může skončit úplným zrušením dotyčné regulace.

Myšlenka je to v celku prostá a plán se zdá být jasný: snížením federální zátěže se omezí břímě amerických podnikatelů i domácností, což by v konečném důsledku mělo oběma stranám přinést vyšší zisky. „Osvobodilo by to jednotlivce a podniky od nezákonných předpisů, které Kongres nikdy neschválil, a povzbudilo by to americkou ekonomiku,“ tvrdí Musk a Ramaswamy.

Ruku v ruce s rušením pravidel a nařízení má jít osekání počtu úředníků. Ramaswamy se už dříve nechal slyšet, že by snížil počet zaměstnanců federálních úřadů o tři čtvrtiny. Podle deníku The Wall Street Journal zaměstnává americká federální vláda zhruba 2,3 milionu lidí – o práci by tak přišlo 1,7 milionu Američanů. 

Celkem by Musk s Ramaswamym chtěli snížit roční federální výdaje o 500 miliard dolarů, které nejsou schváleny Kongresem nebo nejsou využívány v souladu se záměry zákonodárců. Jednat by se mělo zejména o 535 milionů dolarů ročně pro veřejnoprávní vysílání Corporation for Public Broadcasting, 1,5 miliardy dolarů na granty mezinárodním organizacím nebo téměř 300 milionů dolarů pro progresivní skupiny jako Planned Parenthood.

Ovšem jak to u takovýchto deklarací bývá, základní a bezmála magická otázka zní: Jak to udělat? Musk a Ramaswamy vycházejí ze dvou klíčových rozhodnutí Ústavního soudu USA: Západní Virginie vs. Agentura pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency neboli EPA) z roku 2022 a Loper Bright Enterprises vs. Raimondo z léta tohoto roku.

První případ byl znám jako mediálně velká porážka Bidenovy administrativy, neboť Ústavní soud omezil možnosti Agentury EPA regulovat emise oxidu uhličitého ze stávajících elektráren. 

Nadto soud zpochybnil doktrínu tzv. „závažných otázek“, což byl dlouholetý precedent vyžadující, aby soudy v případě nejednoznačnosti zákona přihlížely k tvorbě předpisů federálních agentur. Rozhodnutí výrazně ztížilo EPA a dalším federálním agenturám schopnost regulovat emise skleníkových plynů bez přímého schválení Kongresem.

Také druhý případ byl svým způsobem převratný. Nejvyšší soud omezil pravomoci federálních agentur řešit otázky zásadního hospodářského a politického významu, pokud Kongres tyto pravomoci agenturám explicitně nesvěřil.

Nejvyšší instance americké soudní moci tímto zrušila precedent z roku 1984 a změnila celkovou rovnováhu mezi mocí výkonnou a soudní. Podobně jako v předchozím případu byl i tento pokládán za výrazné vítězství konzervativců, kteří se léta snažili omezit regulační pravomoci státu.

Jak se zdá, Musk a Ramaswamy si jsou jistí, že se o tato soudní rozhodnutí – a v širším slova smyslu celkové nastavení Ústavního soudu, kde v současné době převládají konzervativní soudci – můžou opřít při realizaci svého plánu.

Nicméně ne všichni odborníci jsou přesvědčeni, že Musk a Ramaswamy dobře pochopili, jak rozhodnutí Ústavního soudu číst a jaké implikace z něj vyvozovat. 

Problém je v tom, že zmiňované soudní případy nehovoří o pravomoci výkonné moci přehodnotit staré předpisy a regulace. Federální úřad, pokud chce zrušit starý předpis, musí současně vydat nové nařízení (včetně zdůvodnění, proč se tak děje), aby se mohla vyjádřit i veřejnost a eventuálně do tohoto procesu měla možnost vstoupit. Takový správní proces je možný, ale je zdlouhavý a sám o sobě vyžaduje paradoxně maximální nasazení existujících agentur a odborníků. Než by takovýto proces byl úspěšně dokončen, mohlo by to trvat i několik let, protože by se stal předmětem právních námitek dotčených organizací a jednotlivců.

A právě v tom je „jádro pudla“: Musk a Ramaswamy chtějí omezovat státní aparát, tedy snižovat počet zaměstnanců těch agentur, které by jim mohly být nápomocné, pokud by proces nahrazování či omezování existujících regulací chtěli úspěšně dokončit. Svým způsobem by se tak jejich postup mohl úplně zvrtnout a obrátit proti původní myšlence.

„Já si nemyslím, že by to z velké části snížilo zátěž pro průmysl, protože firmy mají zákonnou povinnost dodržovat regulační požadavky,“ řekl v reakci na plán DOGE Jeff Holmstead, bývalý šéf EPA jmenovaný za prezidenta George W. Bushe. „Představa, že nějakým způsobem oznámíte, že nebudete prosazovat stávající předpisy, nejenže není všelékem, ale je téměř nesmyslná… Jediný způsob, jak snížit regulační zátěž, je skutečně změnit předpisy,“ dodal Holmstead.

Když Donald Trump skončil své první volební období coby prezident USA, stěžoval si svým poradcům a širšímu okolí, že nedokázal prosadit to, co sliboval. Překážkou mu údajně byla příliš robustní administrativa USA a zavedená byrokracie.

V listopadu letošního roku sice dostal nový mandát a otevřela se mu možnost naplnit své „staré“ sliby. Nicméně je otázkou, zda právě cesta, kterou naznačil Musk a Ramaswamy pod hlavičkou DOGE, bude ta správná. Pokud bychom vycházeli z tvrzení Jeffa Holmsteada, pak je docela možné, že Donald Trump své sliby nestačí realizovat přinejmenším z časového důvodu a skončí tam, kde byl, když dokončil své první volební období: u stížností na americkou byrokracii, která mu v tom zabránila.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.