Amerika čekala převrat, ale Trump s Hegsethem předvedli, jak velkou sílu mají i prázdná slova

Setkání svolal ministr obrany Pete Hegseth, aniž by předem sdělil důvod. Rozsáhlá koncentrace amerických vojenských elit na jednom místě ovšem přirozeně vyvolala očekávání a obavy současně. Co má v projevech zaznít? A proč vše probíhá v tak spektakulárním „módu“? Vojenské prostředí, symbolika základny a přítomnost prezidenta dodávaly celé akci punc naléhavosti, který si o to více říkal o jasné sdělení.

Jenže na rovinu – žádný „historický moment“ nenastal. Obavy zatvrzelých kritiků Trumpovy administrativy, kteří dlouhodobě varují před vojenským převratem, se ukázaly jako liché. Nekonala se ani mobilizace armády za účelem vnitropolitického boje. V tomto smyslu si každý stoupenec ústavního pořádku mohl oddechnout. Zároveň se ale ukázalo, jak snadno lze očekávání vyvolat – a jak rychle se mohou rozplynout.

Svým způsobem však šlo o zklamání. Ať už vycházíme z projevu Donalda Trumpa nebo Peta Hegsetha, oba jen zopakovali jádro své známé agendy: boj s „woke kulturou“ v armádě, odmítnutí politické korektnosti, adorace „mužnosti“, síly a ochoty nasadit armádu k řešení kriminality ve městech.

Všechny tyto motivy už zazněly mnohokrát, jen tentokrát byly adresovány uniformovanému publiku.

Nic nového pod sluncem, chtělo by se říci. Trump znovu nasadil svou obvyklou strategii: on – nebo někdo z jeho týmu – ohlásí setkání, na kterém má zaznít něco zásadního, úžasného a převratného. Když se pak akce odehraje, je jejím výsledkem jen další z rostoucí řady ideologických vystoupení, jimiž hnutí MAGA zahlcuje mediální prostor. Přesto právě tato schopnost vytvářet „událost z ničeho“ je součástí jeho politického stylu.

Kolikrát už jsme tenhle scénář sledovali? Připomeňme si dvě takové události z poslední doby, které měly otřást „světem“... aby se nakonec nestalo vůbec nic.

Letos v září, během smutečního projevu na pohřbu Charlieho Kirka, prezident Trump oznámil „největší lékařskou zprávu v dějinách USA“. Dle jeho slov byla nalezena „odpověď na autismus“. Doporučil těhotným ženám neužívat paracetamol (Tylenol) a uvedl, že lék leucovorin představuje „první schválenou léčbu autismu“.

Jenže vědecká komunita obě tvrzení okamžitě zpochybnila jako nepřesná či přímo falešná. I zde se ukázal typický vzorec: velkolepé oznámení, které se po několika hodinách či dnech rozplyne v mlze kritiky a faktických korekcí.

Nebo když v létě tohoto roku vystoupil na summitu v Pensylvánii, aby oznámil mimořádné investice na podporu propojení umělé inteligence, energetiky a datové infrastruktury. Podle Trumpa mělo jít o začátek „zlatého věku Ameriky“. 

Znělo to jako technologický průlom, který Americe zajistí „energetickou nezávislost“. A realita? Namísto inovací, decentralizace a „chytré“ distribuční sítě Trump sází na těžbu uhlí a fosilní paliva. 

Podle zprávy Ministerstva energetiky hrozí Spojeným státům do roku 2030 až stonásobné zvýšení rizika výpadků v některých regionech. I zde se tedy ukázalo, že bombastická slova zakrývají spíše návrat k osvědčeným, ale zastaralým receptům.

Přesto by bylo chybou tyto projevy zlehčovat. Jakkoli jsou plné frází, opakovaných motivů a ideologických klišé, mají schopnost mobilizovat publikum, nastavovat agendu a posouvat hranice přijatelného diskurzu. V tom spočívá jejich skutečná síla – nikoli v obsahu samotném, nýbrž v účinku, který mohou mít na politickou realitu. 

Trump dokáže proměnit i prázdné gesto v mediální událost, která rezonuje daleko za hranicemi sálu, v němž byla pronesena.

Trumpova domácí politika se dlouhodobě opírá o tři pilíře: Prvním je boj proti migraci, rámovaný jako otázka národní bezpečnosti a identity. Druhým je boj proti univerzitám, které označuje za centra rasismu, antisemitismu a „woke ideologie“. A třetím je střet se vzdorujícími státy americké Unie – zejména těmi, které uznávají účast trans mužů ve sportu a odmítají se podřídit federálním zásahům. Tyto tři linie se v jeho projevech objevují neustále, jen pokaždé v jiném kontextu.

Trumpův (a Hegsethův) projev v Quanticu se navzdory velkolepým slovům nesl právě v duchu těchto tří pilířů. Stejně jako v útocích na univerzity i zde zazněla varování před „ideologickou nákazou“ v armádě. Stejně jako ve sporech se vzdorujícími státy Unie, i zde byla zdůrazněna nutnost disciplíny a podřízení se „správným hodnotám“. 

A stejně jako v boji proti migraci, i zde se hovořilo o potřebě chránit Ameriku před „vnitřními i vnějšími hrozbami“. Jinými slovy: šlo jen o aplikaci dobře známých témat na nové publikum – tentokrát na ozbrojené síly USA. A opět s příslovečnou Trumpovou bohorovností: „Jestli se vám nelíbí, co říkám, klidně odejděte ze sálu.“

Jsou to právě tato témata, v nichž Trump boduje. Demokraté mu je v podstatě nechali „ukrást“ svou neschopností nabídnout jasná a srozumitelná řešení, která by dokázala oslovit většinu voličů. Trump je velkohubý, používá radikální, ale přímočarý jazyk – a mluví o věcech, kterým rozumí každý, aniž by k tomu potřeboval vysokou školu. 

Dokud demokraté nenajdou způsob, jak hovořit stejně srozumitelně a nabídnout odpovědi, které lidé vnímají jako konkrétní a uchopitelné, bude mít Trump vždy dost voličů, kteří mu dají svou podporu. A to je možná největší lekce z Quantica: že i prázdná slova mohou mít velký politický dopad, pokud zaplní prostor, který jiní nechali prázdný.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.