KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Kulturní války nemají vítěze. Profitují z nich jen provozovatelé sociálních sítí, kteří žijí z antagonismů a rozdělení společnosti. V poslední době si to uvědomují i levicoví klávesnicoví válečníci a varují před tím, aby se Evropa nechala zatáhnout do problémů, které jsou čistě americké. S pro ně typickým pokrytectvím si to uvědomili teprve tehdy, když se kyvadlo vychýlilo na druhou stranu.
Vražda Charlieho Kirka způsobila v Evropě značný ohlas a ukázala zajímavý i vážný problém: totiž zvyšující se míru, v níž přejímáme americký politický diskurs a americké kulturní války.
Reakce na zastřelení amerického influencera měly absurdní nádech. Mimo jiné proto, že řada lidí u nás – kteří jej buď velebili jako světce, nebo naopak zatracovali jako démona, který dostal, co si zasloužil – o něm den po jeho násilné smrti slyšela úplně poprvé.
Mimořádnou dávku nevkusu přitom projevili zejména stoupenci levice, nepokrytě se těšící z jeho zavraždění. Sestavovali seznamy jeho citátů vytržených z kontextu, jenž měl (sou)druhy ve zbrani přesvědčit o tom, že se ze smrti člověka radují oprávněně. Na druhé straně zase řada bijců na pravici v něm až příliš rychle a snadno zahlédla mučedníka své věci.
Tím ale absurdita celé reakce nekončí. Kardinál Duka se rozhodl odsloužit za Kirka zádušní mši! Dodejme pro úplnost, že zádušní mši může sloužit za kohokoli – bez ohledu na jeho morální či jiné zásluhy. A stejně tak může na takovou mši kdokoli přijít.
Česká média a sociální sítě, které jindy k náboženským otázkám bývají dosti vlažné (pokud zrovna nejde o spor na Katolické teologické fakultě, který je ovšem též součástí kulturních válek), najednou začaly o dění v Týnském chrámu projevovat až perverzní zájem. Proč sloužil mši za toho, a nikoli za onoho; a začaly cirkulovat fotky, kdo všechno na mši zavítal, jako by tyto snímky měly být kompromitující. Velmi to (nejen mně) připomíná monitorování disidentských pohřbů příslušníky StB za minulého režimu.
Amerika není Evropa
Jenže ono to není jen absurdní. Je to tragikomické. Nelze pojímat účast na bohoslužbě jako výraz politického názoru (i když jím ve skutečnosti třeba je) a zároveň říkat, že sem importujeme americké kulturní války a problémy. Protože přesně tohle je dalším krokem k posílení takového importu.
Aby toho nebylo málo, o den dva později vstoupilo do veřejné debaty jméno Jimmyho Kimmela. To bylo nepochybně v Česku většině lidí stejně neznámé jako Kirkovo do jeho vraždy. Kimmel sice zavražděn nebyl, ale atentát hloupě komentoval, načež mu televizní stanice zrušila jeho pořad.
Poněkud znepokojivé je, že tak učinila patrně pod tlakem Trumpovy administrativy, případně ve snaze se jí zalíbit. Všechno to mistrování Evropy ze strany Trumpa, Muska a Vance se tak dostává do nového světla.
Bylo by zpozdilé se z toho radovat. Těšit se, že se kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Že levičáci v Americe konečně dostávají ochutnat vlastní medicínu.
Naopak – je třeba se od celého tohoto souboje oprostit a napřít pohled jinam.
Evropa se musí osvobodit
V té obavě, že evropský politický diskurs čím dál víc podléhá tomu americkému, je totiž mnoho pravdy. Výrazně tomu pomáhají i sociální sítě, které – bohužel – už téměř zcela nahradily tradiční média.
Opět nám to ukazuje, nakolik jsou seriózní a zásadově ukotvená média (ať už levicová nebo pravicová) klíčová pro kultivaci veřejné rozpravy a veřejného života. Sociální sítě totiž nežijí z prosazování nějaké agendy, ale svůj zisk generují čistě z vyvolávání antagonismů – a je úplně jedno, zda tímto sporem jsou kulturní války nebo hádky mezi milovníky psů a koček.
Prvním krokem k osvobození veřejné politické rozpravy od kulturních válek, které vypukly za Atlantikem, by byla nějaká (sebe)reflexe na straně progresivistů a levice.
Samozřejmě že není dobré rušit někomu pořad kvůli blbému vyjádření. Samozřejmě že není v pořádku vytvářet seznamy učitelů, kteří by měli být vyhozeni pro nevhodné názory. Jenže dokud se to dělo na opačné straně v Americe, evropská levice mlčela... a nadšeně tyto praktiky importovala do Evropy.
Na té nejobecnější úrovni jsme to viděli v urážkách těch, kdo před fotbalovým utkáním odmítli pokleknout. Marně tehdy soudní a střízliví lidé upozorňovali na to, že omlouvat by se měl ten, kdo cítí nějakou vinu. Tyhle racionální a rozumné výtky však bývaly oslyšeny.
Omluvit by se měla teď progresivní levice. Byl by to první krok k tomu nasměrovat politickou debatu směrem, který by byl na Americe nezávislý. Vzhledem k silné roli sociálních sítí a upadající roli médií to nebude jednoduché, ale někde se první krok udělat musí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
