KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Spojené státy mají solidní ekonomické ukazatele, přesto se stále více propadají do všeobecného pesimismu. Američany zachvátila „blbá nálada“ a pocit, že slavný „americký sen“ je pro ně i jejich děti nedosažitelný. Průzkumy ukazují, že víra v tvrdou práci a spravedlivou odměnu je na historickém minimu. Co stojí za tímto hlubokým rozporem mezi realitou čísel a náladou ve společnosti a proč Američané ztrácejí víru ve vlastní výjimečnost?
Průzkum veřejného mínění, který v červenci tohoto roku na vzorku 1 527 osob provedl Wall Street Journal ve spolupráci s Národním centrem pro výzkum veřejného mínění (NORC) při Chicagské univerzitě, odhalil znepokojivý trend: téměř 70 % dospělých Američanů nevěří, že tvrdá práce jim ve svobodné zemi zajistí spravedlivou odměnu a společenský vzestup.
Pokud by se tento stav stal trvalým, znamenalo by to konec „amerického snu“ – ideálu, který po generace motivoval občany vírou v neomezené možnosti, optimismem a přesvědčením, že Amerika je výjimečná země, kde má každý šanci uspět bez ohledu na původ či společenské postavení. Paradoxně je to právě nejmladší generace – mileniálové a příslušníci generace Z – která dnes vyjadřuje největší skepsi.
Rozpor mezi ekonomikou a emocemi
Statistická data přitom mluví jasně: podíl ekonomických pesimistů je nejvyšší za posledních 15 let. Už nejde jen o dojmy či mediální narativ – jde o tvrdá fakta. V americké společnosti se usadil trvalý rozpor mezi náladou obyvatelstva a skutečným stavem ekonomiky. Pro mnohé Američany se „americký sen“ stal spíše ikonickým sloganem včerejška než reálnou perspektivou zítřka.
„Blbou náladu“ a ztrátu pocitu výjimečnosti se zjevně nepodařilo zvrátit ani prezidentu Donaldu Trumpovi. Průzkumy naznačují, že současní republikáni nejsou tak pesimističtí jako demokraté, ale to spíše potvrzuje obecně známý vzorec, podle kterého voliči vládnoucí strany bývají optimističtější.
Dokonce i mezi republikány sdílí negativní vyhlídky více než polovina respondentů, zatímco u demokratů je to až 90 % – a to nejen pro sebe, ale i pro budoucnost svých dětí.
První stíny v zářivých číslech
Přitom se americké ekonomice nevede vyloženě špatně. Od nástupu Donalda Trumpa do úřadu vzrostlo HDP ve druhém čtvrtletí o 3,3 %, meziroční inflace se drží kolem 2,9 %, míra nezaměstnanosti činí 4,3 % a akciový index Standard & Poor’s 500 narostl od ledna o 7,1 %.
To by sama o sobě nebyla nijak zvláštní čísla. Jenže, jak poukázal The Economist ve své analýze (8. září), příznivý hospodářský růst byl – na rozdíl od předchozích kvartálů – ovlivněn prudkým poklesem dovozu. A počet nových pracovních míst, v červenci 75 tisíc a v srpnu 22 tisíc, je mnohem nižší, než ekonomové očekávali.
A pak je tady patrně největší strašák: rostoucí inflace. Ta zůstává vysoko nad cílem stanoveným centrální bankou (2 % ročně).
S ohledem na nově zavedená dovozní cla (kolem 10 %) lze očekávat, že přinejmenším některé firmy budou zdražovat. Tudíž inflace v příštích měsících s vysokou pravděpodobností dále poroste.
Vedle toho se začaly kupit další nepříjemné skutečnosti: slábnou maloobchodní tržby, počet nově zahájených staveb klesl na nejnižší úroveň za posledních pět let a trh práce oslabil v důsledku zpřísněné imigrační politiky. Kombinace těchto faktorů spolu s oslabujícím dolarem by mohla být velmi nebezpečná.
Tři rány, které otřásly Amerikou
Americká ekonomika nekolabuje a stále platí, že je příliš brzy na to s jistotou říci, jakým směrem se vydá. Jenže zásadní roli hraje faktor „očekávání“. Zdá se totiž, že Američané jsou stále více přesvědčeni, že je nečeká nic dobrého – ani je, ani jejich potomky.
Průzkum WSJ/NORC odhalil, že jen 17 % respondentů věří, že americká ekonomika je nejlepší na světě, a 40 % je přesvědčeno, že jiné země mají lepší ekonomiku.
„Blbá nálada“ v americké společnosti patrně odhaluje dlouhodobější trendy, které nutně nesouvisejí jen s nástupem Donalda Trumpa a jeho chaotickou celní politikou. Podle Karlyn Bowmanové, výzkumné pracovnice American Enterprise Institute, rostoucí obavy odrážejí skutečnost, že americká společnost v relativně krátké době čelila třem finančně i lidsky vyčerpávajícím otřesům.
První, v podobě finanční krize, přišel v letech 2008–2009 a způsobil největší ekonomický pokles od 30. let 20. století.
Druhý, pandemie covidu, způsobil masivní zadlužení a bezprecedentní nárůst nezaměstnanosti i inflace. Zatímco trh práce se zotavil relativně rychle, rekordní zadlužení, inflace, příjmová nerovnost či nedostupnost bydlení zůstaly. Vypuknutí války na Ukrajině, se všemi svými politickými, ekonomickými a geopolitickými důsledky, nemohlo přijít v horší chvíli.
V současné době pak Spojené státy čelí dle Bowmanové třetímu bezprecedentnímu otřesu: inflačním tlakům, problémům na trhu práce a clům.
Podle autorky jsou to právě tyto zásahy, které se promítly do ztráty víry v americký sen, rostoucího pesimismu ohledně americké budoucnosti (i když makroekonomická čísla nejsou nijak tragická) a rostoucí politické fragmentace. Amerika dnes stojí na hraně – ne ekonomického kolapsu, ale ztráty víry sama v sebe.
Pokud se „blbá nálada“ promění v trvalý stav, nebude to jen statistika v průzkumech, ale pomalá eroze národní identity. A země, která přestane věřit ve svůj sen, riskuje, že se jednoho dne probudí a zjistí, že už není tou Amerikou, kterou chtěla být.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
