KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | „Koalice ochotných“, která sdružuje 35 zemí, se shoduje v tom, že je třeba Ukrajině poskytnout silné bezpečnostní záruky pro případ, že by ji Rusko chtělo opět napadnout. Její lídři se tedy ve čtvrtek bavili na dálku opět o hypotetické situaci, která nastane, až válka skončí. Jenže válka nekončí a žádná Evropany vedená „koalice ochotných“ nedokáže Rusko přesvědčit, aby ji zastavilo.
Tato poněkud schizofrenní situace je zmírňována tím, že Evropané považují a označují za hlavní budoucí garanci ukrajinské bezpečnosti její vlastní silnou armádu; nic jim tedy nebrání ji posilovat už nyní, což také dělají. Evropská unie vytvořila nástroje, jež umožňují členským státům snáze získávat prostředky na obranu – je na nich, zda je použijí pro sebe, nebo pro Ukrajinu.
Když Maďarsko zablokovalo využívání evropského „mírového nástroje“ pro Ukrajinu, protože to vyžaduje jednomyslnost, přišla komise s programem SAFE vybaveným 150 miliardami eur a také s nabídkou, aby členské státy EU vyňaly zbrojní výdaje z hlášení o deficitech svých rozpočtů, což jim usnadní si na tyto účely půjčovat. Za zbraně pro Ukrajinu dostávají členské státy zaplaceno také z výnosů z ruských aktiv zablokovaných v Evropě, které činí kolem 200 miliard eur.
Evropa tak považuje za naprosto nepřijatelný ruský požadavek, aby Ukrajina odzbrojila či zmenšila své ozbrojené síly. Naopak navyšují jak dodávky zbraní, munice a vojenského materiálu, tak podporu ukrajinskému obrannému průmyslu, který je schopen vyrábět stále účinnější zbraně umožňující zasahovat ruské území bez souhlasu západních spojenců.
Náčelníci generálních štábů zemí zapojených do „koalice ochotných“ se v minulých dnech shodli na tom, že Ukrajina potřebuje mírové záruky v podobě lepší ochrany svého vzdušného prostoru a dovybavení čtyř brigád, tedy něco, na čem lze pracovat okamžitě. Páteří záruk se však mají stát mírové síly rozmístěné na Ukrajině pod evropským velením, opírající se o americké velitelské systémy a zpravodajské informace.
Slabiny evropského plánu
Francouzský prezident Emmanuel Macron po čtvrtečním jednání zcela jasně uvedl, že ochotu vyslat jednotky na Ukrajinu projevilo 26 zemí. „Formálně se zavázaly rozmístit jednotky na Ukrajině jako pojistnou sílu, nebo se zapojit na souši, na moři či ve vzduchu,“ uvedl Macron, který polovirtuální schůzi předsedal spolu s britským premiérem Keirem Starmerem. Jmenoval mezi nimi například také Itálii nebo Polsko, které fyzickou účast na mírových silách na Ukrajině veřejně vylučují, nebo Německo, které ji podmiňuje mnoha faktory.
„Koalice ochotných“ tak dělá dojem, že se snaží vyvíjet aktivitu, aniž by se situace hýbala z místa. Po skončení schůze se účastníci, včetně ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, spojili s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v naději, že potvrdí americké zapojení do „bezpečnostních záruk“, a to ve formě jakési záchranné sítě. Anglicky se jí říká „backstop“ a spočívá v tom, že by Spojené státy byly připraveny zasáhnout, pokud by Rusko evropské mírové síly rozmístěné na Ukrajině napadlo.
Jenže diskuse s americkým prezidentem k ničemu konkrétnímu nevedla; nepomohla ani fyzická přítomnost jeho emisara Steva Witkoffa na místě v Paříži. Macron se snažil situaci zachránit tvrzením, že přesnější modality amerického zapojení budou vyjednány „v nejbližších dnech“. Ujišťoval novináře, že o americké „vůli se do bezpečnostních záruk zapojit není pochyb“.
Americký postoj k zárukám se tak jeví jako svorník, bez něhož by se celá Evropany vymyšlená konstrukce mohla rozpadnout. Je nabíledni, že většina vlád, které jsou ochotny poskytnout vojáky – mluví se o několika desítkách tisíc – tak učiní za podmínky, že bude fungovat americké odstrašení pro případ ruského útoku. A že se budou moci opírat o americké velitelské systémy fungující v rámci NATO a o zpravodajské informace.
Celá debata o mírových zárukách se může jevit jako předčasná, protože Rusko nejenže odmítá o míru jednat, ale také nechce ani slyšet o evropských silách rozmístěných na Ukrajině. Sami Ukrajinci však velmi stojí o to, aby se takové záruky připravovaly – podle průzkumů veřejného mínění jsou lidé více nakloněni podpořit některé ústupky, včetně těch územních, pokud budou mít jistotu, že existuje hráz účinně bránící recidivě ruské agrese.
Západem garantovaná dohoda z Budapešti z roku 1994 o odevzdání ukrajinských jaderných zbraní Rusku výměnou za uznání svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny, nebo „minské dohody“ z let 2014-15 zaměřené na hypotetické ukončení války na Donbasu, zanechaly velmi špatné vzpomínky. Ukrajina trvá tentokrát na pevných, právně ukotvených bezpečnostních zárukách schválených pokud možno parlamenty zúčastněných zemí.
Rozpačité výsledky
Trump neslíbil Evropanům ani žádné dodatečné sankce proti Rusku, ačkoli jimi v nedávné minulosti vyhrožoval, a dokonce stanovil přesné termíny, kdy je zavede, pokud ruský diktátor Vladimir Putin nebude ochoten jednat o míru. Naopak jim vyčetl, že podporují ruskou vojenskou mašinérii tím, že dál nakupují ruský plyn a ruskou ropu – měli tak podle Bílého domu Rusku za rok poskytnout 1,1 miliardy eur.
Jedinými státy EU, které nadále programově nakupují ruskou ropu, jsou ovšem Slovensko a Maďarsko – státy, jejichž vlády jsou americkému prezidentovi spíše sympatické. A kvůli kterým vlastně „koalice ochotných“ vznikla. Za normálních okolností by se o pařížských tématech bavila Evropská unie jako celek, a přizvala by Británii, Kanadu, Norsko či Turecko. Jenže hrozba maďarskými a slovenskými vety přiměla ostatní uchýlit se k improvizaci – odtud „koalice ochotných“.
Rozpačité a nejasné výsledky pařížského rokování, kterého se na dálku zúčastnil i český premiér Petr Fiala, nedávají za pravdu předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Ta v rozhovoru pro Financial Times tento týden avizovala „dosti přesné“ plány ohledně mírových záruk pro Ukrajinu. Mluvila také o tom, že prezident Trump slíbil americké zapojení. „Bylo to velmi jasně a několikrát zopakováno,“ řekla Von der Leyenová.
Někteří evropští politikové si zjevně stále ještě nezvykli na Trumpovu nepředvídatelnost a nespolehlivost. Pokud jde o samotnou šéfku komise, poněkud svými výroky rozčeřila hladinu, neboť instituce, v jejímž čele stojí, nemá v podstatě žádné pravomoci v zahraniční, bezpečnostní či obranné politice.
Natvrdo jí to připomněl německý (!) ministr obrany Boris Pistorius, podle něhož o těchto věcech jednají vlády, nikoli komise. „Nemělo by se o nich mluvit dřív než všechny strany, které mají co říct, zasednou k jednacímu stolu.“
Pokud jde o samotného Trumpa, vyznamenal se před novináři opět typickými nikam nevedoucími výroky, které jen zahustily mlhu kolem dalšího postupu Západu vůči Rusku. „Nemám žádné poselství pro prezidenta Putina, on zná mé postoje. Rozhodne se tak nebo onak, a my budeme buď spokojeni, nebo nespokojeni, a pokud budeme nespokojeni, začnou se dít věci, uvidíte.“ Už aby to bylo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
