Audioverze
Členské státy Severoatlantické aliance se na červnovém summitu v Haagu dohodly na ambiciózním cíli: do roku 2035 navýšit své výdaje na obranu na 5 % hrubého domácího produktu. Tento závazek představuje výrazný skok ze současného cíle 2 % HDP, který měla dosud řada zemí problém splnit, vyvolává tak řadu otázek. „Myslím si, že je to správná reakce na to, co se děje ve světě, hlavně na ruskou hrozbu,“ říká europoslanec Tomáš Zdechovský v novém díle pořadu Zdecháč vysvětluje.
Nakolik je pro členské státy reálné dosáhnout takového navýšení v kontextu napjatých státních rozpočtů a vysokých sociálních výdajů? A co vše se vlastně do obranných výdajů počítá?
Co se skrývá za pěti procenty
Jak upozorňuje Tomáš Zdechovský, nový cíl není jen o nákupu tanků a zbraní. Z celkových pěti procent by mělo jít 3,5 % HDP na klíčové obranné požadavky, tedy přímo na armádu. Zbylých 1,5 % HDP je určeno na širší výdaje související s obranou a bezpečností.
„Neznamená to, že vše půjde na vojenské výdaje jako takové,“ vysvětluje Zdechovský. „Počítá se s tím, že 1,5 procenta půjde třeba na rozvoj infrastruktury. Že si za to postavíme nová logistická centra, nové dálnice, železniční koridory nebo opravíme nemocnice.“
Do této kategorie spadá také ochrana kritické infrastruktury, kybernetická bezpečnost nebo civilní připravenost. Podle Zdechovského podobným způsobem počítají své výdaje i Spojené státy, které do nich zahrnují například i vesmírný program.
Skok ze dvou na pět procent: Zvládneme to?
Nakolik je skok ve výdajích na zbrojení ze dvou na pět procent HDP reálný, zvláště když mnoho zemí, včetně členů Evropské unie, má problém dosáhnout současného dvouprocentního závazku?
Zdechovský připouští, že to nemusí být rychlý proces, ale zdůrazňuje jeho nutnost. „Evropské armády jsou podfinancované. Když si vezmeme, že celé Španělsko má možná 35 provozuschopných tanků a je několikanásobně větší než Česká republika, je jasné, že je potřeba s tím něco dělat.“
Europoslanec dodává, že řada zemí nemá dostatečné vybavení, například raketové systémy pro svá letadla, a nebyly by schopny se reálně bránit. Doplnění zásob a modernizace infrastruktury, jako jsou letiště schopná přijímat vojenské letouny, je podle něj nezbytné.
Historické ohlédnutí a současná motivace
Pro kontext, prvorepublikové Československo dávalo na zbrojení 15 až 20 procent svého HDP a za dob Sovětského svazu to bylo kolem 10 procent.
Podle Zdechovského bude v tomto klíčová efektivita vynaložených prostředků. „Je potřeba, abychom podporovali náš průmysl a naše firmy. To může rozhýbat naši ekonomiku,“ říká s odkazem na růst českého HDP, který je podle něj tažen právě zbrojními zakázkami.
Kdo je pro a kdo proti?
Podle europoslance jsou největšími zastánci nového cíle země střední a východní Evropy, které si nejvíce uvědomují riziko plynoucí z ruské agrese, s výjimkou Maďarska a Slovenska. Ostatní státy vnímají navýšení výdajů jako příležitost pro posílení vlastního obranného průmyslu a vnitřní bezpečnosti.
V tomto kontextu Zdechovský jednoznačně podpořil český nákup stíhaček F-35 – s odkazem na jejich kvalitu a úspěšné nasazení Izraelem proti Íránu. Návrhy na nahrazení stíhaček drony označil za myšlenku „mentálního atleta, který nerozumí současné geopolitice a vojenskému světu.“
Nový závazek NATO je bezesporu ambiciózní a jeho naplnění bude pro členské státy představovat velkou výzvu. Následující roky ukáží, jak se s tímto úkolem dokáží vypořádat.
