KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská komise dnes formálně schválila objemnou dohodu o volném obchodu mezi státy „sedmadvacítky“ a Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí sdruženými v seskupení Mercosur. Odstartovala tím proces ratifikace této úmluvy, který prověří, nakolik jsou vlády členských zemí ochotny potvrdit deklarovanou vůli k diverzifikaci obchodních vztahů v době, kdy čelí šikaně ze strany Spojených států.
Od té doby, co prezident Donald Trump začal unii vnucovat jednostranná dovozní cla na její výrobky, hledají evropští činitelé spásu v dohodách s jinými zeměmi nebo částmi světa, aby vykompenzovali ztráty způsobené uzavíráním amerického trhu.
Evropská komise vyjednala novou dohodu také s Mexikem, kterou dnes rovněž schválila a předložila k ratifikaci. Jedná s Indií, Indonésií, Malajsií, Spojenými arabskými emiráty a dalšími.
Těžký porod největší zóny volného obchodu
Dohoda s Mercosurem má však hodnotu symbolu. Nejenže se rodila nejdéle, ale, pokud bude schválena, vytvoří největší zónu volného obchodu na světě se 700 miliony spotřebiteli.
Komisař pro obchod Maroš Šefčovič odhaduje, že evropský vývoz do zemí Mercosuru vzroste o 39 procent, tedy o 50 miliard eur ročně. Evropa bude jako jediná využívat podstatně snížených celních tarifů, což pomůže také jejím zemědělcům – komise odhaduje, že vývoz potravin, zejména pak vína, alkoholických nápojů, čokolády či olivového oleje vzroste o 50 procent.
Obě strany se o obsahu ujednání dohadovaly čtvrt století. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová poslední mutaci podepsala loni v prosinci, navzdory ostrým protestům několika vlád, zejména Francie. Od té doby se v zákulisí intenzivně připravoval jednostranný doprovodný dokument vysvětlující limity a omezení dohody, které by ji měly učinit stravitelnou také pro francouzské a potažmo i polské, irské nebo italské farmáře.
Zrychlený proces má obejít blokaci
Komise zároveň zvolila zvláštní proceduru ratifikace, která vyžaduje pouze souhlas kvalifikované většiny členských států, tedy 15 z 27 zemí zastupujících 60 procent obyvatelstva unie, a to pro obchodní část dohody, kde má EU výlučnou pravomoc. Celý dokument podléhá zdlouhavé ratifikaci v parlamentech členských států.
Znamená to, že zmíněnou „obchodní“ část začne okamžitě projednávat Evropský parlament i Rada EU; podle Šefčoviče by mohlo být hotovo do konce roku. Obchodní ustanovení pak začnou hned platit. Až posléze v řádném procesu členské země schválí celou dohodu, nahradí již dříve schválené obchodní pasáže.
Strach farmářů proti strategickým zájmům
Všichni dobře vědí, jak zuřivě se uzavření dohody s Mercosurem bránily zejména Francie a Polsko, ale také Irsko či Rakousko; Česko bylo od začátku pro schválení. Zatím se zdá, že zmínění odpůrci blokační menšinu nesestaví; pokud by se k nim však přidala Itálie, mohli by ji potopit.
Ačkoli Donald Trump zahnal EU do kouta svým tlakem na zavedení dovozních cel a smlouva s Mercosurem by zcela jistě přinesla nový kyslík do zahraničního obchodu unie, politikové v některých zemích se z vnitropolitických důvodů přesto více než dopadů na evropskou ekonomiku obávají negativní reakce domácích farmářů. Ačkoli zemědělci představují napříč unií zanedbatelné procento voličů, kolem dvou tří procent, mají zejména ve Francii nebo v Polsku značný vliv.
Miliardové úspory a steak na osobu
Pokud se podaří dohodu ratifikovat, otevřou se trhy zmíněných čtyř latinskoamerických zemí, představující 280 milionů spotřebitelů, daleko více než dosud evropským strojům, automobilům a dalším průmyslovým i zemědělským výrobkům.
Evropa bude dovážet více potravin – hovězího a drůbežího masa či obilovin, avšak jen v rámci předem stanovených pevných množstevních kvót. Například dovoz hovězího masa by neměl přesáhnout jedno procento evropské spotřeby, což podle některých propočtů vychází zhruba na jeden steak na osobu ročně.
Krom toho budou členské státy i Evropský parlament schvalovat doprovodný dokument, který není součástí dohody. Obsahuje dodatečné záruky pro evropské zemědělce v případě výkyvů v dovozech latinskoamerických zemědělských produktů a také speciální krizový fond se 6,3 miliardy eur, který bude možné použít v případě tržních turbulencí.
Komise se také zavazuje, že latinskoamerické potraviny budou podrobovány stejným veterinárním a fytosanitárním kontrolám jako ty evropské.
Von der Leyenová při prosincovém podpisu smlouvy odhadla, že evropské podniky uspoří na dovozních clech do Brazílie, Argentiny, Uruguaye a Paraguaye čtyři miliardy eur ročně a získají významná nová odbytiště a přístup k surovinovým zdrojům. Uvedla, že se zeměmi Mercosuru už dnes obchoduje 60.000 evropských firem; tento počet by měl od příštího roku rychle růst.
Složité dohadování a schvalování této dohody dobře ukazuje, jak domácí pohnutky a obavy, byť v širokém kontextu zdánlivě nicotné, konkurují širšímu evropskému zájmu. A jak mají některé vlády omezený manévrovací prostor právě z tohoto důvodu.
Prezident Emmanuel Macron se staví do role vizionáře, pokud jde o evropskou „strategickou autonomii“; kdyby však při jejím naplňování mohli třeba i zdánlivě utrpět francouzští farmáři, hodí hned zpátečku. I proto se objevují dohady, že komise načasovala schválení dohody na tento týden, tedy na chvíli, kdy se ve Francii schyluje k dalšímu pádu vlády a její reprezentace je tedy oslabena domácími starostmi.
