KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Vladimir Putin hraje mistrovskou partii o čas a snaží se svět přesvědčit, že Rusko je silné a soběstačné. Za touto propagandistickou fasádou se ale odehrává úplně jiný příběh. Příběh o drahých úvěrech, prázdných nádržích u pump a tichém zvyšování daní. Co se děje za neprodyšně uzavřenými zdmi Kremlu?
Hra o čas a zachování iluze, že je všechno „v pohodě“
O tom, že ruská strategie v jednáních o míru na Ukrajině míří k jejich zdržování, že jde o „hru o čas“, pochybuje jen málokdo. Tenhle hlavní cíl sledoval Putin i během jednání na Aljašce, kde se mu podařlo když ne zažehnat, tak minimálně oddálit oddálit hrozbu amerických sekundárních cel na země obchodující s Ruskem. Takže nyní své „hře o čas“ pokračuje.
Současně s tím se Kreml snaží vytvořit iluzi, že se válka běžných Rusů netýká. Většina populace o konfliktu skutečně nechce nic vědět a tuto hru přijímá. Cena za uměle udržovanou pohodu ale strmě roste a Damoklův meč dalších sankcí stále visí ve vzduchu. I proto neustále pokračuje v předstírání ochoty jednat.
Dvě tváře ruské ekonomiky
Oficiální propaganda sice často deklaruje, jak sankce ruské ekonomice ve skutečnosti pomohly, jde však spíše o zbožné přání než o reálný odhad situace.
Pravda – některá odvětví skutečně prosperují. Nepřekvapivě ta (ne)přímo spojená s válkou. Roste výroba v sektorech „jiných dopravních zařízení“ (tzn. tanků, BVP apod.), metalurgických výrobků, počítačů a další elektroniky...
Naproti tomu strádají odvětví, která nejsou pro válečné úsilí klíčová – tedy především spotřební průmysl. Rostou pouze ty oblasti, kde je Rusko schopno vlastní výroby, ale oblasti zasažené odchodem západních firem a drastickou úrokovou mírou 18 % prudce klesají.
Typickým příkladem je pokles v sektoru automotive, kde se ale dá mluvit o efektu „odložené spotřeby“ po zvýšení tzv. recyklačního poplatku a s očekáváním návratu západních značek do Ruska.
Stručně řečeno – Rusové nechtějí domácí auta pro jejich technickou zaostalost (o problémech modelu Lada Iskra se hovoří prakticky neustále, viz tenhle ruský short) a čínské vozy je pro změnu nepřesvědčily o své kvalitě. Jelikož auto není nutné kupovat každý rok, spotřebitelé nákup jednoduše odkládají.
Zabiják investic jménem Centrální banka
Klíčovým zdrojem problémů pro nevojenské sektory je však politika Centrální banky, která drží základní úrokovou sazbu na úrovni 18 %. Ačkoliv se jedná o pokles z rekordních hodnot, stále jde o sazby, které naprosto dusí jakékoliv investice do reálné ekonomiky.
Při oficiálně reportované inflaci, která se v posledních týdnech dokonce přehoupla do deflace, se firmám nevyplatí vkládat peníze do byznysu s nejistým výsledkem. Mnohem výhodnější je uložit peníze na účet a „shrábnout“ zisk z rozdílu mezi inflací a úrokem, který se pohybuje kolem deseti procentních bodů.
Není divu, že se takto chovají i firmy a objem prostředků na vkladech dramaticky roste. Pro centrální banku je to časovaná bomba – pokud by se tyto peníze náhle dostaly do oběhu, způsobilo by to masivní inflační šok.
Když dojde benzín a chleba
Nejpalčivějším problémem, který začínají pociťovat i běžní Rusové, se však stává nedostatek pohonných hmot. Týká se to nejen okupovaných území včetně Krymu, ale i ruských regionů, jako je Zabajkalsko nebo Přímořský kraj. Už před nějakou dobou zavedla ruská vláda omezení vývozu benzinu ze země, ale ani to nesnížilo napětí na trhu, protože jeho exporty byly už tak minimální
Problém má hned několik příčin. Tou hlavní jsou úspěšné útoky ukrajinských dronů na ruské rafinerie. K tomu se ještě přidává pravidelná údržba a opravy, které odstavují jednotlivé rafinerie. Ale ani ty nejsou bez vlivu sankcí, protože se opravy zdržují hlavně z důvodu nedostatku zařízení a zpožďování jejich dodávek.
Ceny benzínu tak pokračují v růstu i přesto, že jinak mají ceny tendenci se spíše snižovat, v důsledku poklesu cen ovoce a zeleniny.
Ještě hůře je na tom ruské obilnářství. Nejenže se snížily osevní plochy, ale klesá i jejich výnosnost. Důvodem je nedostatek kvalitního zahraničního osiva, nutnost používat vlastní, méně kvalitní, stejně jako periody sucha, které postihly klíčové zemědělské regiony. Zatímco s počasím se dá dělat jen málo, problém s osivem je systémový a v Rusku silně rezonuje ve veřejných debatách.
Záplaty na děravém rozpočtu
Uvedené problémy nejsou ani zdaleka jediné, které ruskou ekonomiku trápí, a ukazují na to, že sankce skutečně nejsou takovým požehnáním, jak Kreml tvrdí.
Ostatně o rozpočtovém deficitu federálního rozpočtu bylo i u nás napsáno hodně (méně už o regionálních, kde lze čekat neméně problémů), stejně jako odčerpávání prostředků z Fondu národního bohatství.
Rusko postupně zvyšuje daně a hledá všemožné další prostředky, třeba v navyšování pokut. Ke zlepšení rublových příjmů státního rozpočtu pak mělo přispět i zrušení povinného odprodeje zahraniční měny ruskými exportéry, jenže to zatím příliš nezafungovalo.
Nejnovějším počinem pak bylo navýšení tarifů na bydlení (samy o sobě jsou tarify podhodnocené, což přináší problémy bytové infrastruktuře), omezení růstu platů ve zdravotnictví, školství, ale i u policie. Dalo by se tak i pokračovat.
Pro Putina má ekonomika nicméně význam pouze coby zdroje prostředků na vedení velmocenské politiky. I proto tolik tlačí na zrušení (pro Rusko „prospěšných“) západních sankcí – ale výměnou nenabízí nic.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
