KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Jen co EU přijala další balíček sankcí proti Rusku, už chystá další. Nejde však o přiznání selhání, ale o novou fázi ekonomického tlaku zaměřenou na „utěsnění“ dosavadních mezer umožňujících obcházení již uvalených sankcí a především na citelné omezení ruských příjmů z ropy. Jaké konkrétní nástroje nový 18. balíček přináší, proč je sankční politika neustálou hrou na kočku a myš a jaká bude klíčová role Spojených států v tom, jak citelně to Moskvu tentokrát zasáhne, přestože její „práh bolesti“ se zatím zdá odolávat?
V minulém týdnu schválený již 18. balík sankcí proti Rusku je svojí povahou jedním z nejširších, které zatím evropské země přijaly, a obsahuje několik výrazných změn slibujících citelné zesílení tlaku. Na papíře vypadají velmi silně, ale otázkou samozřejmě bude, jestli se je podaří také v plné míře vynucovat.
Zde bude rozhodující role Spojených států, které se zatím kloní k dalším sankcím zdrženlivě. Na druhou stranu USA už možná nebudou chtít jen tak přihlížet, jak Evropa stále více směřuje k vlastní politice a vlastním nástrojům, které by se brzy mohly odlišovat od amerických zájmů.
Fakt, že se v okamžiku vyhlášení osmnáctého balíčku již pracuje na devatenáctém, může laikovi znít jako přiznání, že sankce nefungují. Ruská propaganda toho logicky využívá.
Sankce však nejsou vedeny jako jeden zničující úder, ale jsou spíše hrou na kočku a myš, kde každé opatření vyvolá protiopatření, na které je nutné reagovat.
Velká ekonomika má více možností, jak sankcím unikat, a proto ani devatenáctý balíček nebude poslední. Další kroky tak nebudou přinášet zcela nové sankce, ale spíše zpřesňovat ty stávající a zacelovat mezery v jejich obcházení.
Nový cenový strop a zásah stínové flotily
V současném balíčku hraje největší roli úprava cenového stropu platného na ruskou ropu. Místo dosavadních 60 dolarů za barel se bude cena nově určovat na základě průměru za předchozí půlrok, přičemž strop bude vždy o 15 % pod tímto průměrem.
Tím se řeší naráz hned dvě zásadní věci: Odstraňuje se stav, kdy byl tento strop výše než cena ropy na světových trzích, a zároveň se zavádí automatická pohyblivost při stanovování jeho výše. „Ropný strop“ měl být sice pohyblivý už nyní, v praxi ale zůstával na stejné úrovni. Obcházení stropu mají zamezit sankce mířící na více než sto lodí z ruské „stínové flotily“.
Ruská ropa v kleštích asijských velmocí
Paradoxně je velikost ruské ekonomiky i její nevýhodou. Obrovské objemy ropy a zemního plynu dokáží absorbovat jen opravdu velké země. Současná přízeň slovenského premiéra ruské vývozy nezachrání, Moskva reálně potřebuje Indii a Čínu.
Tyto dvě země odebírají asi tři čtvrtiny ruského ropného exportu, což jim dává nad Ruskem obrovskou vyjednávací moc. Sice se vzájemně „kontrolují“, ale ani jedna z nich nehodlá platit Moskvě jakoukoliv prémii. Naopak lze předpokládat, že veškeré zvýšené náklady (za tankery, pojištění atd.) absorbuje Rusko.
V čínském případě se samozřejmě jedná jen o ropu dodávanou tankery, není ale úplně jasné, za jakých podmínek probíhají dodávky ropy potrubím, vzhledem k různým „předplatbám“ v minulosti.
Sankce postihly i jednu indickou společnost, Nayara Energy, která vlastní rafinerii ve Vadinaru, protože jejím spoluvlastníkem je ruská státní společnost Rosněfť. Nejde přitom o nějakou drobnou „úpravnu“, ale o druhou největší rafinerii v zemi.
Další krok: Zablokování produktů z ruské ropy
Další, byť o šest měsíců odložená sankce, míří na samotné využívání ruské ropy. Dosavadní cenový strop měl za cíl snížit ruské příjmy, ale ropu z trhu úplně nevyřazovat. Rusko tak mohlo vyvážet svoji ropu do Indie, kde došlo k jejímu zpracování a export produktů do Evropy, aniž by to narušovalo sankční režim. (Mimochodem Indie už dala najevo, že pro ni přechod na jiné dodavatele není problém.)
Nový balíček tento postup zakazuje a cílí tak na úplné vytlačení ruské ropy ze světových trhů. Půlroční odklad sankce si zřejmě vyžádali evropští dodavatelé, kteří potřebují čas na přizpůsobení. Jenže ani toto opatření ruskou ropu z trhů zcela nevyřadí.
Moskva může dál vyvážet potrubím a dodávat na vnitřní trhy zmíněných odběratelských zemí. Jde tedy „jen“ o další omezení ruských exportních možností. Jejich skutečný krach by mohla způsobit až splněná hrozba USA, že uvalí stoprocentní clo na všechny dovozce ruské ropy. Rusko má prozatím čas do začátku září.
Zároveň je nejspíše lichá obava, že by v takovém případě odchod ruské ropy ze světových trhů (a ani ten by nebyl nejspíš úplný) radikálně zvýšil ceny. Zájemců schopných zaplnit ruské místo není zrovna málo.
Další ruské banky bez SWIFTu
Do kategorie „zlepšování sankcí“ patří i odstřižení dalších ruských bank od systému SWIFT. Nejde sice o největší hráče, ale například T-Bank je sedmou a Bank Dom.RF desátou největší bankou v zemi podle aktiv.
Na extrémně koncentrovaném ruském trhu sice T-Bank disponuje ve srovnání s lídrem Sber jen asi dvanáctinou aktiv, přesto nejde o nijak nevýznamné instituce. Ačkoliv lze SWIFT obcházet přes menší banky (např. ruská SPFS či čínská CIPS), jejich infrastruktura je velmi omezená, což ještě více zkomplikuje platební styk Ruska se zahraničím.
Sankce jako proces, nikoli sázka vabank
Nejde ani zdaleka o vyčerpávající výčet, co všechno nové sankce obsahují. Cílem to ostatně ani nebylo. Ale ve veřejném prostoru se stále opakují pochybnosti o účinnosti sankcí, když je vlastně na řadě již devatenáctý balíček. Pochopitelně se nabízí i otázka, proč vlastně nejsou přijaty najednou.
Důvodem je, že po každém balíčku dochází k jeho vyhodnocení, a to jak z hlediska dopadů na cílovou ekonomiku, tak i z hlediska dopadů na vysílající zemi (v případě EU entitu). Suše řečeno, sankce přijímáte tak, abyste mohli korigovat i jejich případné neočekávané dopady, nikoli systémem „po nás potopa“. I proto budou následovat další balíčky, dokud jejich příčina nezmizí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
