Evropa slibuje pomoc Ukrajině za všech okolností, ale co když Trump opravdu vycouvá?

EU formálně už žádnou ruskou ropu po moři nedováží. Ale „stínová flotila“ nadále zajíždí s tímto nákladem do evropských přístavů. Sankce si však začínají vybírat svou daň, spolu s cenovým zastropováním dovážené ruské ropy. Ruské příjmy z vývozu této suroviny byly letos v březnu o 13,7 procenta nižší než loni a o 20,3 procenta nižší než před dvěma lety.

Na sankčním seznamu se dnes objevila ruská ropná společnost Surgutněftěgaz a dalších 45 firem, které pracují pro ruskou armádu. Ze zahraničních subjektů postihla EU několik čínských firem a také podniky z Běloruska, Izraele, Srbska, Turecka, Vietnamu, Uzbekistánu a Spojených arabských emirátů, které do Ruska dodávají věci použitelné k výrobě zbraní a vojenského materiálu.

Celkem dosud EU potrestala 2400 právnických a fyzických osob. Zařazení na sankční seznam znamená, že jsou obstavena aktiva těchto firem v EU (a účty fyzických osob) a evropské podniky s nimi nesmějí obchodovat. Dnes přibyli například i lidé, kteří se podíleli na odsouzení a věznění opozičních aktivistů Alexeje Navalného a Vladimira Kara-Murzy.

EU tak v podstatě pokračuje v dosavadní praxi nabalování „běžných“ sankcí; zatím se neodhodlala k ničemu zásadnějšímu. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová oznámila rozjezd příprav na 18. sankční balík, který by měl konečně zakázat členským státům Unie dovážet ruský plyn. Dosud takto ostrému postupu bránily Maďarsko a Slovensko. A nikde není psáno, že s ním budou příště souhlasit.

Podle Kallasové půjde o zamezení provozu plynovodů Nordstream, které nejsou momentálně funkční, nebo o další postihy ruského finančního sektoru. „Ruské ekonomice se nedaří. Zatím to zakrývají propagandou,“ uvedla Kallasová, podle níž je třeba se soustředit na nejcitlivější oblast, tedy energetiku. Už nyní se o tom vede mezi členskými státy „intenzivní debata“. Neví sice, jak dlouho potrvá, je si však vědoma, že „aby zesílil tlak, musíme spěchat“.

Lídři Francie, Německa, Polska a také Británie pohrozili minulý týden mimořádně tvrdými sankcemi, pokud ruský prezident Vladimir Putin nepřistoupí na vyhlášení dočasného příměří, které souběžně vyjednával americký prezident Donald Trump. Ten sice v minulosti o sankcích vůči Rusku mluvil, zatím se však Evropanům nepodařilo ho přesvědčit, aby tak i konal.

Celkový obrázek je tak poněkud rozmazaný. EU se snaží pokračovat v sankcích a v jejich vymáhání, naráží však na vnitřní odpor Maďarska a Slovenska, takže postupuje pomalu a opatrně, zatímco situace vyžaduje rázné kroky.

„Koalice ochotných“, která vznikla právě kvůli nedostatku akceschopnosti předpisy svázaných evropských institucí, se zatím omezuje na silné řeči, a zejména vyčkává, co udělají Spojené státy.

Americký postup je ryze „trumpovský“ – v noci na dnešek vyhlásil, že dohodl okamžitý start přímého jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, které povede k příměří, a prý i k míru. 

Načež Kreml podal vlastní verzi této dohody – bude se prý jednat pouze o jakémsi memorandu o případné budoucí mírové dohodě, které ovšem musí vzít v úvahu „zásadní příčiny konfliktu“, což v ruském pojetí znamená v podstatě ukotvení Ukrajiny jako vazalského státu Ruska.

I přesto Trump odmítá nejen postihnout Rusko sankcemi, případně obchodními cly (na rozdíl od zbytku světa), ale vyhrožuje, že pokud se obě strany urychleně nedohodnou na základě toho, co on už zařídil, na celou věc se vykašle. Nebude-li pokrok, „prostě z toho vycouvám,“ varoval v pondělí. „Tohle není moje válka.“

Pro Evropu je samozřejmě obtížné, že vůči konfliktu odehrávajícímu se za jejími humny není rozhodujícím aktérem. Evropané zatím v podstatě čekají, co vypadne z nepředvídatelného amerického prezidenta. Ten jednoznačně převzal iniciativu a nakládá s ní ve svém stylu – jeden den prohlásí, že k žádnému průlomu nedojde, dokud se on sám nesejde s Vladimirem Putinem. Vzápětí, po telefonátu s tímtéž Putinem, hlásí, že jedinou možností je přímé jednání Putin-Zelenskyj, které on „zařídil“.

Novinkou aspoň je, že Trump tentokrát zavolal Zelenskému před pondělním dvouhodinovým telefonátem s Putinem a poté ho zpravil o výsledku. Telefonoval také několika evropským státníkům a premiérově i předsedkyni Evropské komise. V Bruselu z toho bylo pozdvižení – přitom konzultace mezi spojenci by při takovémto jednání s Ruskem měly být povinností a normou.

Žijeme ovšem v Trumpově době, takže je všechno poněkud jinak. Je zcela pochopitelné, že se evropští politikové snaží amerického prezidenta udržet ve hře, a jsou tudíž připraveni skousnout leckterý jeho vrtoch. Zároveň by se měli daleko aktivněji připravovat na alternativu, kdy skutečně „vycouvá“, ba se postaví na ruskou stranu. 

V tom případě budou muset nahradit americkou pomoc Ukrajině se vším všudy, přesvědčit veřejné mínění ve svých zemích, že to má zásadní a důležitý smysl, a ještě se snažit udržet vlastní soudržnost.

Pro případ, že by to nešlo, je zde zárodek „koalice ochotných“, která by se však musela vybavit reálnějšími vojensko-politickými nástroji, zvlášť pokud by nebyly k dispozici ani struktury EU, ani Severoatlantické aliance.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.